„Proč nejsou v České republice známy žádné výjimečné architektky?“ Parafráze stěžejní otázky vznesené Lindou Nochlin poukazuje na fakt, že ženy nejsou v institucionálních sbírkách, architektonických archivech a výstavách zastoupeny, což má za následek jejich opomíjení v kánonu dějin architektury. Česká veřejnost zná pouze čtyři architektky, které se dočkaly monografických výstav (Eva Jiřičná, Alena Šrámková, Růžena Žertová a Věra Machoninová, která vystavovala společně se svým manželem Vladimírem Machoninem). Do roku 2020 byly ve sbírce Národní galerie v Praze zastoupeny uceleným souborem tvorby či významnými pracemi pouze čtyři ženy z celkového počtu 220 autorských fondů (Alena Šrámková, Věra Machoninová, Augusta Müllerová-Machoňová a Zdenka Nováková). Nejedná se o žádnou výjimku, ženy chybí ve většině sbírek architektury, jak ve světě, tak u nás.
Ženy v českých sbírkách architektury
Největší sbírkou architektury v České republice disponuje Národní technické muzeum s celkovými 204 autorskými archivy včetně archivů osmi žen – architektek, což představuje 4 % žen v celé sbírce. Obsahuje ucelenou tvorbu či významné práce Magdy Jansové, Zdenky Košákové, Hany Kučerové-Záveské, Evy Librové, Augusty Machoňové-Müllerové, Milady Petříkové-Pavlíkové, Milady Radové-Štikové a Lidmily Švarcové. (1) V seznamu navíc zatím chybí dokumentace života a díla historičky a teoretičky Marie Benešové. Práce Vlasty Štursové je součástí archivu jejího manžela. Součástí neúplného archivu Josefa Kittricha je i projekt, na kterém se podílel se svou ženou Emanuelou Kittrichovou. V Brně, ve druhé největší sbírce uložené v Oddělení historie architektury Muzea města Brna, se nachází pouze jedna pozůstalost ženy – architektky, Růženy Žertové. Archiv Evy Rozehnalové byl získán nedávno. Čtvrtá nejrozsáhlejší česká sbírka architektury se nachází v Muzeu umění Olomouc (19 000 sbírkových předmětů). Její součástí jsou pouze vybraná díla důležitých architektek (Aleny Šrámkové a Růženy Žertové). Archiv Jarmily Braunerové byl získán spolu s archivem jejích manžela. Z meziválečného období sbírka obsahuje fond manželského páru Oskara Oehlera a Elly Sonnenschein Oehler. V Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně se nenachází žádné sbírkové předměty autorek z meziválečného ani poválečného období. Dokumentace sbírky obsahuje celou řadu fotografií od šesti současných žen – architektek. V nedávno založené sbírce architektury v Západočeské galerii v Plzni nefiguruje žádná žena s výjimkou menšího souboru dokumentace Marty Chvojkové, která je součástí dědictví jejího otce, architekta Bohumila Chvojky.
U sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze (300 000 sbírkových předmětů) narážíme na specifické limity badatelského přístupu. Jedná se o významnou sbírku, která není řazena podle autorů a autorek, ale podle médií a uměleckých disciplín (nábytek, textil apod.). Prohledávání databáze na základě přípony -ová tak sice přineslo 11 000 výsledků, avšak stěží lze hovořit o úplném přehledu (šlo o designérky Ivanu Čapkovou, Emanuelu Kittrichovou, Evu Jiřičnou, Boženu Krchovou, Hanu Kučerovou-Záveskou, Věru Machoninovou, Barboru Škorpilovou, Júlii Kunovskou, Zdenku Košákovou, Danu Zámečníkovou). Další ženy lze nalézt v seznamech dokumentačního centra sbírky (Milena Lamarová). Rozdělení sbírky dle typu médií a absence autorských fondů celou analýzu dosti komplikují, neboť elektronický systém muzea neobsahuje kategorii genderu.
Případová studie: Sbírka architektury Národní galerie v Praze
Jak bylo uvedeno výše, sbírka architektury pražské Národní galerie čítá kolem 25 000 předmětů převážně z poválečného období (2024). Zastoupeni jsou i významní meziváleční autoři jak z Prahy, tak z celé České republiky. Přehled počtu autorských archivů poskytuje dobrou představu o celkovém poměru mužů a žen. V databázi sbírky Národní galerie nenalezneme více než 29 ženských jmen. Tento údaj však o počtu děl jednotlivých autorek prozrazuje jen málo. V roce 2020 se v databázi o celkovém počtu 220 autorů nacházely pouze čtyři archivní fondy žen, k nimž patří kompletní tvorba či významné práce Aleny Šrámkové, Věry Machoninové, Augusty Machoňové-Müllerové a Zdenky Novákové. Další dva archivní fondy (Marie Davidové a Evy Bánovské) byly do sbírky zařazeny v roce 2022 a byl rozšířen i počet prací Zdenky Novákové. Čtyři z těchto fondů spadají do kategorie manželských párů (Věra Machoninová a Augusta Machoňová-Müllerová, částečně rovněž Marie Davidová a Alena Šrámková). Pod jediným projektem – soutěži na EXPO ’92 v Seville – je uvedeno dvanáct žen/spolupracovnic v designérských týmech. Dalších jedenáct žen – architektek, které jsou uvedeny jako autorky nebo spoluautorky u jednoho projektu, zahrnuje Zdenku Aulickou, Jaromíru Eisenmannovou, Karlu Kotrbovou, Reginu Loukotovou, arch. Machačovou, Dagmar Rybářovou, Drahomíru Scholzovou, Zuzanu Staškovou, Jitku Svobodovou, Janu Vodičkovou a Hanu Zachovou. Aktuální akvizice v roce 204/2025 zahrnují dílo Heleny Jiskrové a Ivany Čapkové.
Muzea a sbírky architektury čeká nelehký úkol rozšířit fondy o zástupkyně architektonické profese. Toto se pochopitelně často odvíjí od kapacit muzejního personálu a celkového objemu práce muzejních kurátorů. Dalším důležitým aspektem je definice návodů pro určení autorství v projektech a oprava nesprávné atribuce autorství jak v případě mužů, tak žen. Začlenění omezeného počtu žen do sbírek a kánonu jen na základě jejich zastoupení však nestačí. Muzeum jako „správce přístupu ke kultuře“ by nemělo uvíznout v zastaralých definicích a mělo by přijmout určitou proměnlivost a transformaci konceptů (včetně pojetí kánonu). Mělo by se zaměřit na transformaci své působnosti směrem k vyváženějšímu a diverzifikovanějšímu pohledu na sbírku a rovněž k vyváženějšímu porozumění architektonické profese a zastoupení pohlaví. Architektura by měla být chápána jako proces vyjednávání a jako kolektivní projekt, zohledňující přínos žen i mužů a také společenské a osobní postavení každého individua.
(1) Sbírka obsahuje 243 fondů včetně 205 autorských pozůstalostí a 11 společných prací (dvou partnerů). Machoň a Müllerová mají i své samostatné autorské archivy, takže jsem jejich společný archiv Ma-Muell nezapočítávala a dospěla tak k číslu 204 autorských archivů. https://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/Default.aspx, vyhledáno 29. 4. 2023.
Z článku: Helena Huber-Doudová, Ženy v architektuře: Nový pohled na sběratelství, vystavování, kánon, Bulletin Národní galerie v Praze, 2023, č. 33, s. 6-23.