Alena Šrámková Cafourková

20. 6. 1929, Praha – 10. 3. 2022, Brandýs nad Labem
architektka, designérka, teoretička architektury

Architektura Aleny Šrámkové je v povědomí nejširší veřejnosti spojena s pojmem "česká přísnost". Šrámková vystudovala architekturu v Bratislavě na Slovenské vysoké škole technické u Vladimíra Karfíka, který jako spolupracovník Le Corbusiera a hlavní architekt Zlína prosazoval racionální rastr a utilitární pojetí funkcionalismu. Šrámková pokračovala na postgraduálním studiu na Škole architektury Akademie výtvarných umění v Praze u Jaroslava Fragnera. Fragner podle Šrámkové kladl důraz na „noblesní využití a dimenze prostor“. (rozhlasové Osudy Aleny Šrámkové, díl 5) Svá studia Šrámková charakterizuje jako výrazně ovlivněná sorelou, až do období na AVU. Po studiích pracovala ve Státním projektovém ústavu obchodu Praha, spolupracovala s Jindřichem Pulkrábkem a Zdeňkem Ebelem, poté v Projektovém ústavu hl. m. Prahy s Ladislavem Lábusem (PÚ VHMP, Studio Delta). Na nemnoha projektech spolupracovala s ateliérem Beta svého manžela Jana Šrámka.

Zvláštním aspektem díla Aleny Šrámkové je její hledání úlohy, kterou by měl hrát dům ve městě. Nikde nenalezneme pochybnosti o tom, jak by dům měl vypadat v půdorysu, jak by měl být funkčně rozvržený. Výraz domu byl asi největší výzvou. K tomuto směřuje i Rostislav Švácha ve své interpretaci díla Šrámkové jako „domu s okny“, poprvé uplatněném ve velmi abstraktní rovině u administrativního domu ČKD Na Můstku. Tento dům teoretik architektury Jiří Ševčík označil jako první stavbu postmodernismu v Československu, ve smyslu posunu paradigmatu. Jakou tváří se k nám dům staví? Jak vystupuje v obrazu města? Domy („baráky“, jak je sama nazývala), které Šrámková navrhovala do městské zástavby, byly velmi ukázněné, neoracionalistické. Rastr podélných dlouhých oken často navazoval na funkcionalistické předobrazy, například palác Merkur v Revoluční ulici od Jaroslava Fragnera. V geometrickém minimalismu nabývaly o to většího významu opakující se motivy, jako například věže, valbové střechy, pasáže, které dům postavily „na nohy“ a dávaly mu subtilní výraz.

Od 90. let se její architektura staví proti jednoduché líbivosti. Je přímočará a bezokrasná, někomu by se chtělo říci tvrdá. Je esencí české přísnosti v době, kdy je autorům k dispozici nekonečné množství tvarů, barev a materiálů. Alena Šrámková chtěla vychovávat, upozorňovala na nejjednodušší elementy a východiska, „obyčejné“ materiály a techniky. Nejvýznamnější realizací Šrámkové je nová budova Fakulty architektury ČVUT v pražských Dejvicích (spoluautoři Tomáš Koumar a Lukáš Ehl). Budova je navržena velkoryse okolo tří rozsáhlých atrií, plášť budovy je cihlový, pouze ve „vykousnutém“ nástupním čtverci se odhaluje betonová konstrukce. Využitím atrií se autorce podařilo téma fasády přenést i do vnitřku budovy, do velkorysého prostoru osmipodlažních atrií studenti hledí skrze pravidelný rastr podélných oken. Formální experiment Šrámková připouští u přístaveb tří poslucháren: jejich sešikmení a výrazná barevnost posouvají „přísnou“ architekturu do současné doby a připouští hravost. Alena Šrámková studenty chtěla vychovávat k úspornosti v materiálovém a formálním výrazu, k respektu k vlastnímu okolí, k velkorysosti prostoru a k nadhledu. 

Druhou, méně patrnou rovinou tvorby Aleny Šrámkové jsou překvapivě barevné a formálně uvolněné pastely a skici, mnohdy neúplné, neuskutečněné varianty návrhu. Některé projekty vznikaly dlouhá léta a autorka se k zadáním opakovaně vracela (jako např. u vize obchodního domu Tuzex a později Skandinávského centra na Karlově náměstí). Tyto skici odhalovaly Alenu Šrámkovou jako architektku, která s návrhem bojuje, urputně hledá výraz domu, připouští nepravidelnosti, aby je mohla popřít a vrátit se k pravidelnosti rastru nebo pravoúhlé sítě. Především u návrhů soukromých domů od 90. let dominoval až figurativní charakter zdůrazňující terasy či zubatice, jako například u studie vily ve Vonoklasech, anebo lidské proporce jako u obytné věže pro vědeckého pracovníka v Košíku u Prahy. Ve své minimalistické expresivnosti kreseb se Šrámková blíží Johnu Hejdukovi, který byl jejím velkým vzorem.

Alena Šrámková byla schopná se prosadit jako žena v náročné konkurenci svých mužských kolegů. Ona sama podle vlastních slov spíše „patřila k těm klukům“, okamžitě po válce využila možnosti sloučeného vyučování a nastoupila do dosud plně chlapeckého gymnázia jako jediná dívka (rozhlasové Osudy Aleny Šrámkové, díl 1). Profesně se vymezovala i vůči svému manželovi, talentovanému architektovi Janu Šrámkovi, autorovi řady významných staveb. Organický, bohatě tvarovaný a expresivní brutalististický výraz 60. let stavěla do protipólu vlastní přímočaré, redukované architektuře. Rozhodla se hledat vlastní přístup, bohužel řada jejích skvělých staveb zůstala na papíře (například nerealizovaný hotel na Pankráci, Tuzex / Skandinávské centrum na Karlově náměstí a další) – Šrámková to sama přičítala nedůvěře investorů v ženy v architektuře v českém prostředí. Jan Šrámek vedl jednání s investory i u klíčového projektu Domu ČKD Na Můstku. Šrámková se po jeho realizaci stala uznávanou ve společnosti architektů, byla členkou skupiny Středotlakých, vedla ateliér na neoficiální Zlaté škole architektury. Po roce 1989 se intenzivně angažovala v Obci architektů a vyučovala na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

Zdroje:

Osudy Aleny Šrámkové, architektky, autorky a spoluautorky řady významných staveb (5/5), https://www.mujrozhlas.cz/osudy/osudy-aleny-sramkove-architektky-autorky-spoluautorky-rady-vyznamnych-staveb, vyhledáné 23.04.2022.
Osudy Aleny Šrámkové, architektky, autorky a spoluautorky řady významných staveb (1/5), https://www.mujrozhlas.cz/osudy/osudy-aleny-sramkove-architektky-autorky-spoluautorky-rady-vyznamnych-staveb, vyhledáno 23.04.2022.

Soupis díla

Projekty a realizace

1953 – závod Kapron, Humenné

1953 – závod na ničení chlóru, Nováky

1954 – bytový dům, Moskevská ulice 50, Ústí nad Labem

1954 – soutěžní návrh vojenského hřbitova, Liptovský Mikuláš, s Janem Šrámkem

1955 – soutěžní návrh budovy Stavoprojektu, Praha, s Janem Šrámkem,3. cena

1957 – interiér hotelu Alcron, Praha

1959 – letní restaurace na Strahově, Praha, s Jindřichem Pulkrábkem

1959 – restaurační část výstavy československého skla, Moskva

1960 – restaurace, Moskva-Sokolniki

1961–1968 – studie a prováděcí projekt hotelu, Praha-Pankrác, s Jindřichem Pulkrábkem

1963–1965 – motel Stop, Praha, s Jindřichem Pulkrábkem

1965 – interiér Parkhotelu, Praha-Holešovice

1966 – soutěžní návrh mezinárodního hotelu, Praha, s Janem Šrámkem, Janem Bočanem, Jindřichem Pulkrábkem, 1. cena

1966 – interiér cestovní kanceláře Pragotour, s Jindřichem Pulkrábkem

1967 – studie motelu Start, Praha-Krč, s Jindřichem Pulkrábkem

1971 – soutěžní návrh nového městského centra, Perugia, Itálie, s Michalem Sborwitzem, Jindřichem Pulkrábkem, Stanislavem Nábělkem, Jaromírem Sirotkem, Jiřím Schwallerem, 4. cena

1972–1977 – nová hala Hlavního nádraží, Praha, s Janem Šrámkem, Janem Bočanem, Josefem Dandou, Julií Trnkovou

1974–1983 – administrativní budova, Praha-Můstek, s Janem Šrámkem

1974 – soutěžní návrh kongresové haly, Praha-Pankrác, s Janem Šrámkem, Janem Bočanem, Z. Rothbauerem, 2. cena

1977–1991 – obchodní a společenské centrum Lužiny, Praha, s Ladislavem Lábusem

1981 – studie rekonstrukce budovy nádraží, Praha-Těšnov, s Ladislavem Lábusem

1984 – studie hotelu Sigma, Praha, s Ladislavem Lábusem

1987–1989 – studie interiérů Galerie moderního umění NG ve Veletržním paláci, Praha, s kolektivem Stavoprojektu Liberec

1987 – soutěžní návrh Staroměstské radnice, Praha, s Vladimírem Krátkým, Ladislavem Lábusem, Josefem Pleskotem

1988 – studie obchodního domu Tuzex, Praha, s Tomášem Novotným, Karlovo náměstí

1991 – soutěžní návrh Novomlýnská, Praha

1993 – soutěžní návrh administrativního a obchodního centra Myslbek, Praha, s Janem Kupkou

1993–1994 – obvodový plášť provozní budovy Českých drah, Praha, s Hanou Kačírkovou

1993–1994 – věž pro vědeckého pracovníka, Košík

1995 – soutěžní návrh na Hypobank CZ na náměstí Republiky, Praha, s Petrem Hájkem, Tomášem Koumarem, Janem Kupkou

1995 – studie závodní jídelny AB Barrandov, Praha, s Tomášem Koumarem

1996 – studie vily, Vonoklasy, s Tomášem Koumarem, Janem Hájkem

1996 – soutěžní projekt meteorologické stanice, Šerák, s Tomášem Koumarem, Lukášem Ehlem, Janem Hájkem, 1. cena

1997 – soutěžní návrh Skandinávského centra, Praha, s Tomášem Koumarem, Janem Hájkem, Karlovo náměstí

1997–2001 – meteorologická stanice, Cheb, s Tomášem Koumarem, Janem Hájkem

1998–2002 – dům s pečovatelskou službou, Horažďovice, s Tomášem Koumarem, Janem Hájkem

1998 – soukromý dům, Dolní Jirčany

2000–2001 – zahradní pavilon pro přehlídku Kolonistugan, Dánsko, s Lukášem Ehlem, Tomášem Koumarem

2001 – soutěžní návrh velvyslanectví ČR v Tbilisi, Gruzie, s Lukášem Ehlem, Tomášem Koumarem

2011 – nová budova ČVUT, Praha-Dejvice, s Lukášem Ehlem, Tomášem Koumarem

2012 – Tyršův most, Přerov

2019 – Corso Pod Lipami, Řevnice, s Lukášem Ehlem, Tomášem Koumarem

Podrobný soupis díla viz Rostislav Švácha (ed.), Alena Šrámková. Architektura, Praha 2019, s. 120–125.

Vzdělání

1952, Slovenská technická univerzita v Bratislavě, Ing. arch.

1958, Akademie výtvarných umění v Praze, Akad. arch.

1991, České vysoké učení technické v Praze, doc.

1999, Akademie výtvarných umění v Praze, prof.

Zaměstnání

1952–1954, Chemoprojekt Bratislava (projektantka)

1954–1955, Stavoprojekt Ústí nad Labem (projektantka)

1958–1959, Potravinoprojekt Praha (projektantka)

1959–1975, Státní projektový ústav obchodní Praha (projektantka)

1975–1987, Projektový ústav výstavby hl. města Prahy (PÚ VHMP) (projektantka)

1988–1990, Stavoprojekt Liberec / Sial (projektantka)

1991–1996, Fakulta architektury ČVUT v Praze (pedagožka)

1991–2022, samostatná projektantka (projektantka)

Vazby osobní
Jan Šrámek (1954–1978) – manžel
spolupracovník/spolupracovnice
Michal Šrámek (1955–2022) – syn
spolupracovník/spolupracovnice
Magdalena Hlaváčková (1961–2022) – dcera
spolupracovník/spolupracovnice
Vazby profesní
Jindřich Pulkrábek (1957–1972) – spolupracovník/spolupracovnice
Ladislav Lábus (1977–1990) – spolupracovník/spolupracovnice
Tomáš Koumar (1993–2022) – spolupracovník/spolupracovnice
Lukáš Ehl (1996–2022) – spolupracovník/spolupracovnice
Ocenění
1994, Cena Osobnost české architektury Obce architektů
2004, Pocta ČKA
2008, Medaile za zásluhy
2010, Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury
Bibliografie

Švácha Rostislav, Jan Šrámek – Alena Šrámková, Umění, 1985, č. 33, s. 1–26.

Ševčík Jiří, Modernismus, postmodernismus, manýrismus, Architektura ČSR, 1981, roč. 50, s. 135–137.

Šimkovič Vladimír, Sémantický rozbor fasády, Projekt, 1983, roč. 25, č. 7, s. 55–57.

Šrámková Alena – Ševčík Jiří – Mitášová Monika, Tvary a jak jim v architektuře rozumím, Česká a slovenská architektura 1971–2011: Texty, rozhovory, dokumenty, 2013.

Ryndová Soňa, Alena Šrámková, Praha, 1996.

Ševčík Jan – Ševčíková Jana, Alena Šrámková, Praha, 1991.

Švácha Rostislav, Alena Šrámková. Architektura, Praha, 2019.

Halík Pavel – Koryčánek Rostislav, Alena Šrámková: práce ateliéru Šrámková architekti, Praha, 2008.

Švácha Rostislav, Česká architektura a její přísnost. Padesát staveb 1989–2004, Praha, 2004.

Sedláková Radomíra, Jan a Alena Šrámkovi: Výstava jednoho domu, Praha, 1988.

Šrámková Alena, Nová budova FA ČVUT, Praha, 2011.

Pelčák Petr, Tři domy Aleny Šrámkové, Brno, 1994.

Autor/ka záznamu: HHD