Ivana Čapková se ohlíží za svým životem architektky, designérky, teoretičky, publicistky a pedagožky. Její působení je nedílně spjaté s Ústavem bytové a oděvní kultury (ÚBOK), v Oddělení prostorového vytváření úzce spolupracovala s architektkou Emanuelou Kittrichovou, Helenou Bukovanskou a dalšími kolegy. V 90. letech se habilitovala, byla vedoucí katedry architektury UMPRUM a šéfredaktorkou časopisu Domov.
Ivana Čapková vystudovala architekturu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru prof. Pavla Smetany, zakončenou diplomní prací – revitalizací části Prahy 1. Absolvovala v roce 1968. Během čtvrtletní stáže na École des Beaux Arts se zaměřila na využití území bývalé tržnice (Les Halles – tzv. Břicho Paříže). Práci dokončila v Praze (1967). Po škole nastoupila krátce do ateliéru Alfa manželů Věry a Vladimíra Machoninových a poté do Národního divadla / útvaru architekta Miroslava Řepy při rekonstrukci Smetanova divadla. Dlouhodoběji působila v ÚBOK, kde byla již během studia na letní praxi. Tříměsíční stáž na École Nationale Supérieure des Arts Appliqués zaměřila na normy a proměnné standardy bydlení, na zařízení a vybavení bytů a účastnila se soutěže Modèle Innovation – navrhla výstavbu bytů s podporovaným nájemným (1974). Další stáže a workshopy ji zavedly mj. do Kasselu (1968), Desavy (1985), Vídně (1990) a Hagenu (1992).
Mezi lety 1974 a 1979 se stala odbornou asistentkou architekta a scénografa Josefa Svobody na základě jeho výběru. Byla první ženou/architektkou v této pozici na UMPRUM. Z politických důvodů „byla odejita“. Vrátila se tak v roce 1979 do ÚBOK. Pracovní náplní Oddělení prostorového vytváření byly odborné studie zaměřené na typologii bytů a jejich zařízení ve vztahu k uživatelům, semináře, konference, osvětová a publikační činnost a návrhy prototypů nábytku, prezentované na výstavách doma i v zahraničí. Ivana Čapková se podílela na části státního úkolu „Nové směry ve vývoji a výrobě nábytku ve vztahu k rozvoji bytové kultury a bytové výstavby“, publikované v komprimované podobě pod názvem Nábytek, člověk, bydlení (1978). Mimo jiné je autorkou studie Nábytek pro děti a mládež (1975) a Mladý program (1983). Navrhla oceňovaný skladebný systém STIR (1979–1981) ze dvou základních elementů, umožňující vytvářet rozmanité sestavy. Spolupracovala na studiích modernizace bytového fondu. K pravdivosti v bydlení říká: „Čím větší série opakovatelných výrobků, tím větší odpovědnost autora. Kvalitní nenápadnost, jež není ani nudná, ani neumětelská, je vlastně uměním. Kdysi se hovořilo o demokratickém designu a o výchově k bydlení. Odborník má navrhnout pouze rámec, ‚přirozené dýchání‘ prostředí, individualizace je na uživatelích, kteří však nesmějí obtěžovat svými nápady ostatní spolubydlící. Ale přesto můžete milovat sádrového trpaslíka; možná je pravdivější, než co se mnohdy nazývá Design. Konzum vnucuje recept na univerzální štěstí bez námahy.“
Spolu s Helenou Bukovanskou na výstavě Nábytek pro 500 000 nových bytů v PKOJF prezentovala makety dvou bytových jednotek, zařízené otevřeným nábytkovým systémem Universal s ponecháním prázdných míst po chybějících nábytkových kusech. Koncept spočíval v kritickém zhodnocení úzké skladby sortimentu nábytku. Návštěvníci mohli na panelech vyjádřit svá přání, proto pořadatelé tuto část výstavy záhy uzavřeli. Sociologická studie 100 bytů na sídlišti Bohnice ve spolupráci s Vlastou Štěpovou a Růženou Komárkovou (VÚO) upozorňovala na rozpor mezi rozměry místností a obchodními nábytkovými komplety bytových stěn, odpočivných souprav.
Je spoluautorkou skript Kultura bydlení (1988) a Oděvní a bytová kultura II s Danielou Karasovou a Evou Marádovou (PF UK, 1989). Po rehabilitaci v roce 1990 na UMPRUM nastoupila jako odborná asistentka v ateliéru architekta Ladislava Vrátníka a poté Petra Keila. Habilitovala se studií Bydlení a uživatelé v roce 1993, byla vedoucí katedry architektury. Externě působila krátce na Fakultě designu TUL, dlouhodoběji na VOŠ dřevařské a nábytkářské ve Volyni. V její biografii nechybějí ani recenze nebo lektorské posudky ve vztahu k oboru, např. pro UJEP.
Je autorkou řady seriálů věnovaných bydlení pro časopis Domov, Technický magazín, Žena a móda, Mladá Fronta, Práce či příspěvků do odborných časopisů. Byla šéfredaktorkou časopisu Domov (1995–2001), působila v redakčních radách, televizních a rozhlasových pořadech, ilustrovala publikace v rámci oboru ad.
Zdroje:
Rozhovor Heleny Huber-Doudové s Ivanou Čapkovou, 17. 3. 2023.
Milena Lamarová, O nápadnosti a nenápadnosti s Ivanou Čapkovou, Žena a móda, 1982, 6, s. 6–7.