Věra Machoninová patří k nejvýznamnějším českým architektkám druhé poloviny 20. století. Její dílo je nedílně spjato s manželem Vladimírem Machoninem (1920–1990), se kterým vytvořila řadu staveb a návrhů v brutalistním stylu.
Během studia na pražské technice navštěvovala ateliér Josefa Kittricha, po absolutoriu nastoupila do nově vzniklého Stavoprojektu do studia Jiřího Gočára, který na jistou dobu převzal Karel Filsak. První významnou realizací spolu s manželem byl kulturní dům v Jihlavě ve stylu doznívající sorely (1957–1962). V roce 1958 Vladimír Machonin vedl stavbu pavilonu na EXPO v Bruselu – v době politického tání v 60. letech se architekti více napojili na mezinárodní trendy ve svém oboru. Spolu s Karlem Pragerem, Jiřím Albrechtem a Jiřím Kadeřábkem v ateliéru Pavla Bareše získali 4. cenu v mezinárodní soutěži na univerzitní areál v Dublinu (1964). Po vítězství v soutěži na festivalový hotel a kino v Karlových Varech (realizované jako hotel Thermal, 1967–1977) vycestovali na studijní cesty do zahraničí se zaměřením na kinosály. Liberálnější atmosféra v Československu se projevila i vyhlašováním řady soutěží, Machoninovi získali první cenu v soutěži na obchodní dům Kotva (1969) a první cenu v soutěži na československé velvyslanectví ve východním Berlíně (1970). V krátkém období 1966–1971 se osamostatnili v rámci Sdružení projektových ateliérů (SPA), vznikl ateliér Alfa pod vedením Vladimíra Machonina. Zlom nastal v důsledku nesouhlasu se sovětskou okupací v roce 1968. Machoninovi nebyli přijati do reogranizovaného Svazu architektů, jejich ateliér Alfa byl začleněn do Projektového ústavu hl. m. Prahy a bylo jim znemožněno účastnit se architektonických soutěží, výstav a publikovat. Mohli však pokračovat v práci na již rozpracovaných projektech, jako byly obchodní domy Kotva a DBK nebo československé velvyslanectví ve východním Berlíně.
Osobní styl manželů Machoninových se vyvíjel v průběhu 60. let. Vyznačuje se sebevědomými konstrukčními řešeními, projujícími stavbu s velkorysým prostorovým uspořádáním a výrazným tvaroslovím. Především Věra Machoninová zdůrazňovala svůj zájem o statiku již během studií – navrhla otevřený půdorys obchodního domu Kotva (1969–1975) jedinečný využitím hřibové konstrukce, v Domě bytové kultury DBK (1971–1981) atrium a otevřený půdorys hlavního obchodního centra umožňují přecházet z jednoho podlaží do druhého přes venkovní promenádu směrem k pasáži metra. Kotva a DBK na fasádě uplatňují atmofix, v Československu vyvinutou verzi kortenu, ve spolupráci s Výzkumným ústavem ochrany materiálu. Formálně jsou budovy Machoninových charakteristické svou výraznou siluetou; ortogonální kompozice hotelu Thermal tvořená nízkým podstavcem a vysokým štíhlým objemem je rozrušena třemi oválnými kinosály, které dynamicky reagují na reliéf blízkého říčního údolí. Podobné řešení se opakuje v brutalistním velvyslanectví v Berlíně. Široká škála použití materiálů, včetně betonu a skla, narušuje hranici mezi interiérem a exteriérem.
Věra Machoninová si zakládala na provedení stavby do posledního detailu, vytvářela originální návrhy sedacích souprav a mobiliáře pro každou z budov. V kontextu tehdejší československé architektury je poměrně výjimečné použití intenzivních barev, jako je červená, oranžová a žlutá, zelená, které vytvářely spolu s uměleckými díly výtvarný environment.
Díky manažerským schopnostem Vladimíra Machonina se architektům podařilo vyjednat kvalitní podmínky s investory a prosazovat nestandardní řešení. Věra Machoninová s urputností hledala možnosti realizace neobvyklých konstrukčních a materiálových postupů. Podle svých slov spíše „zůstávala u projektu“ (Vorlík 2006, 188–189). Machoninovým se podařilo v partnerském uspořádání díky vzájemné domluvě a schopnosti přiznat tvůrčí a autorské zásluhy obou partnerů. Věra Machoninová sama nevnímá žádné komplikace pro ženy a jejich prosazení se v oboru architektury (Vorlík 2006, 194).
Zdroje:
Věra Machoninová, in: Petr Urlich – Petr Vorlík – Beryl Filsaková, et al., Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků, Praha 2006.
