Jiřina Loudová Polánková

10. 3. 1928, České Budějovice – 19. 9. 2022, Praha
architektka, publicistka, teoretička architektury

Jiřina Loudová (roz. Polánková či Polanková, zápisy se různí) se narodila roku 1928 v Českých Budějovicích. Kde studovala gymnázium, na němž maturovala v roce 1944, není známo. Její matka se podruhé vdala za Jaroslava Dvořáčka, který v Praze pracoval jako projektant, a jelikož jej Loudová později uváděla jako nevlastního otce, mohlo ke sňatku a přesunu do Prahy dojít již v době jejího mládí. Vyšší průmyslovou školu stavební studovala Loudová v Praze a roku 1948 zde studium zakončila další maturitou a stavitelskou zkouškou.

Otázkou zůstává několik prvních let profesního působení Jiřiny Loudové. Své zaměstnání uváděla až od roku 1955, kdy nastoupila do Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic (dříve Stavoprojekt). Zde pracovala mimo jiných také po boku svého manžela architekta Jiřího Loudy. Podle vlastních slov měla příležitost strávit „učednická léta“ v „kvalitním týmu při spolupráci na úkolech, které svojí povahou dávaly podnět k přemýšlení o podstatě, významu a smyslu i stylu architektonické tvorby“ (Architektura ČSSR, XLVII 1988, s. 15). V roce 1958 byli oba manželé údajně po politických prověrkách přesunuti do podniku Konstruktiva, další spolupráce Jiřího Loudy s Karlem Filsakem, Karlem Bubeníčkem a Janem Šrámkem například na projektech velvyslanectví v Pekingu a Brazíli tím ale narušena nebyla. Jiřinu Loudovou naopak podnětné prostředí motivovalo k doplnění si architektonického vzdělání. Vzhledem k předchozímu odbornému vzdělání i zkušenostem z praxe byla roku 1959 bez potíží přijata na speciální školu architektury vedenou na AVU Jaroslavem Fragnerem. Ve druhém roce studia získala za svou práci hlavní cenu za obor architektury a roku 1962 studium dokončila s vyznamenáním, výborným hodnocením a nadšenými posudky diplomového projektu administrativní budovy Leninových závodů v Praze. V akademickém roce 1962/1963 ji byl na akademii povolen takzvaný čestný rok studia, na který si jako program vytkla studie čs. zastupitelských úřadů v Ženevě, Londýně a Brasilii, s odkazem k tomu, že to byly zároveň i její nejbližší pracovní úkoly v ateliéru Jana Šrámka v podniku Konstruktiva. Z tohoto období pochází také jediná známa realizace, na které se Jiřina Loudová podílela – interiér čs. ambasády v bulharské Sofii, na němž spolupracovala s Janem Šrámkem a Zbyňkem Hřivnáčem. V rámci čestného roku se Loudová také ucházela o podporu k vycestování do Japonska, aby zde mohla prohloubit své poznání vývoje japonské architektury, které mínila dále teoreticky zpracovávat. Zda cestu uskutečnila, jasné není.

Směrem k teoretické práci se ale její zájem obracel čím dál tím více a za tím účelem také pokračovala v dalším studiu. V letech 1963 až 1965 studovala estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1965 nastoupila k interní vědecké aspirantuře opět k Fragnerovi na AVU. Vedení její práce ještě stihl v roce 1967 převzít Oldřich Stefan, ale na podzim téhož roku si Jiřina Loudová studium přerušila a vydala se na studijní pobyt na technickou univerzitu (Technische Hochschule) v rakouském Grazu. V průběhu studií pracovala v místních architektonických kancelářích. V zahraničí nakonec zůstala místo plánovaného jednoho roku roky dva a dokončila zde studium dizertační prací věnovanou uplatnění metodologie odvozené z lingvistiky v architektuře (Beitrag zu Einer Semantik der Architektur / Příspěvek k sémantice architektury). Studium na AVU proto zanechala nedokončené a po návratu do Československa nastoupila do Výzkumného ústavu výstavby a architektury, kde následujících dvacet let působila jako vědecká pracovnice. Ve své publikační činnosti se nejdříve soustředila právě na možnosti uplatnění sémantiky a sémiotiky obecně při studiu a hodnocení architektury. Období zájmu o sémantiku architektury Loudová završila dizertační prací totožného názvu, v níž metodu prakticky aplikovala na analýzu kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni, kterou obhájila na ČVUT v Praze roku 1976. 

V následujících pěti letech se opět vrátila na AVU, tentokrát jako odborná asistentka školy architektury. Kromě zadávání a konzultací studentských prací také soustavně vyučovala předmět Koncepce soudobé architektury a od roku 1980 vedla i postgraduální studenty. V osmdesátých letech se ve své výzkumné práci začala orientovat hlavně na problematiku bytové výstavby, její kvalitu, možnosti plánování a následně na otázku regenerace bytového fondu v historické zástavbě, v očekávání, že právě v těchto oblastech by teorie mohla být pro architektonickou praxi přínosná. Po revoluci Jiřina Loudová založila soukromou konzultační firmu, kde svou erudici dále využívala například při spolupráci na státních programech obnovy vesnic a regenerace městských památkových rezervací a zón.

Architektura byla stěžejním zájmem Jiřiny Loudové a práci v oboru se věnovala s velkým nasazením. Rozhodla se věnovat primárně teorii, její obsáhlé a propracované dílo však snad kvůli tematickému zaměření a náročnému jazyku nebo vinou malého zájmu o teorii vůbec leželo dosud mimo odbornou pozornost.

Zdroje:

Archiv AVU, NAD 4, Jiřina Loudová – karta studenta, studentská složka, aspirantská složka Kt 167, zaměstnanecká složka Kt 170; Zápisy o státních závěrečných zkouškách šk. r. 1961/2 K 41/5.

-zč-, Otázky pro… Akad. arch. dr. Jiřinu Loudovou, CSc., a Ing. arch. Jiřího Loudu, Architektura ČSSR XLVII 1988, č. 4, s. 15–16.

Redakce nakladatelství Kdo je kdo, Kdo je kdo 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR, Díl 1. A–M, Praha 1991, s. 550–551.

Jiřina Loudová, Politika bydlení v procesu regenerace chráněných území našich měst, VÚVA, Praha 1994.

Olga Machatá – Marek Němec – Michael Třeštík, Kdo je kdo v České republice 94–95, Praha 1994, s. 331–332.

RS [Radomíra Sedláková], heslo: Louda, Jiří, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 1, Praha 1995, s. 457.

RŠ [Rostislav Švácha], heslo: Šrámek, Jan, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2, Praha 1995, s. 839.

Michael Třeštík, Kdo je kdo. Architektura, Praha 2000, s. 92, 153.

Michael Třeštík, Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 352.

Pozůstalost Jiřiny Loudové.

Osobní rozhovor Barbory Řepkové se Zdenkou Aulickou, Praha, 25. 10. 2022.

Soupis díla

Projekty a realizace

1961–1966 – interiér čs. ambasády, Sofie, Bulharsko, s Janem Šrámkem a Zbyňkem Hřivnáčem, autorem objektu je Gustav Paul

1964 – studie tranzitního hotelu ČSA, náměstí Curieových, Praha

1965 – soutěžní návrh na novou podobu hlavního nádraží a jeho okolí, Praha, s Jiřím Loudou a Ivanem Skálou, VI. cena

Články

Jiřina Loudová, Regionální plánování v NSR, Architektura ČSR XXVII, 1968, č. 3, s. 185–190.

Marie Benešová – Jiřina Loudová – Jana Guthová, Světové výstavy v 19. a 20. století, Architektura ČSR XXX, 1970, č. 8, s. 345–354.

Jiřina Loudová, Příspěvek k analýze sémantické funkce architektury, Estetika, 1970, č. 4, s. 271–292.

Jiřina Loudová, Sémiotika a architektura, Architektura ČSR XXXIII, 1973, č. 3, s. 149–150.

Jiřina Loudová, K otázce využití sémiotiky v teorii a estetice architektury, Výstavba a architektura, 1975, č. 8.

Jiřina Loudová, K otázce uplatnění průmyslového designu v architektuře, Architektura ČSR XXXV, 1976, č. 5, s. 149–150.

Jiřina Loudová, Krásu prostředí tvořit a ochraňovat, Tvorba, 1977, č. 14, s. 5.

Jiřina Loudová, Tradice japonské estetiky, Nový orient XXXIII, 1978, č. 3, s. 86–89.

Jiřina Loudová – Michal Beneš, Sémantický diferenciál z hlediska metodologie hodnocení architektury, Architektura ČSR XXXVII, 1978, č. 1, s. 44–46.

Jiřina Loudová, Výtvarné dílo v architektuře, Architektura ČSR XXXVII, 1978, č. 5, s. 198–204.

Jiřina Loudová, Metody navrhování perspektivních standardů bytové výstavby v ČSR, Architektura ČSR XLI, 1982, č. 5, s. 235.

Jiřina Loudová, K otázce zvýšení společenské účinnosti typizace v bytové výstavbě, Architektura ČSR XLII, 1983, č. 8, s. 348–349.

Jiřina Loudová, Postmodernismus – Skutečnost a mýtus, Architektura ČSR XLIII, 1984, č. 4, s. 153–157.

Jiřina Loudová, Aktuální otázky urbanistické přeměny malých měst, Architektura ČSR XLIII, 1984, č. 5, s. 227–230 (sekce VÚVA).

Jiřina Loudová, Modelování kvality nových bytů v domech připravených k výstavbě v ČSR pro období 1990–2010, Architektura ČSR XLIII, 1984, č. 10, s. 475–478 (sekce VÚVA).

Jiřina Loudová, Otazník nad funkcí Domu bytové kultury v Praze, Architektura ČSR XLIV, 1985, č. 1, s. 14.

Jiřina Loudová – Zdeňka Knappová – Michal Beneš, Program nových typů bytů v bytových domech s diferencovaným standardem, Architektura ČSR XLIV, 1985, č. 1, s. 43–46 (sekce VÚVA).

Jiřina Loudová, Vznik a vývoj bytové otázky jako sociálně třídního problému, Architektura ČSR XLVII, 1988, č. 1, s. 25–38.

Jiřina Loudová, Metoda vícekriteriálního hodnocení kvality bytů obytných domů a urbanistických obytných celků jako nástroj ke zvýšení společenské účinnosti regenerace sídel, Architektura ČSR XLVIII, 1989, č. 4, s. 88–93 (sekce VÚVA).

Jiřina Loudová, Jak zachránit a obnovit naše historická města?, Architektura XLIX, 1990, č. 4, s. 90–93.

Publikace

Jiřina Loudová, Interpretace sémiotické problematiky estetické hypotézy KTA. Elaborát VÚVA, Praha 1975.

Jiřina Loudová, Využití marxistické sémiotiky v teorii a estetice architektury in: Kulturní hodnoty soudobé architektury jako složky životního prostředí. Elaborát VÚVA, Praha 1975

Jiřina Loudová, Principy tvorby a ochrany estetických hodnot našich sídel, Realizační výstup VÚVA, Praha 1975.

Jiřina Loudová – Werner Rieterdorf a kol., Plánování nových obytných souborů v ČSSR a NDR, VÚVA – ISA BERLIN, Praha 1984.

Jiřina Loudová – Zdeňka Knappová a kol., Současný vzhled centrálních částí vybraných historických měst v ČSR zjištěný terénním průzkumem, Výzkumná zpráva – SPZV II-8-2/05 VÚVA, Praha 1986.

Jiřina Loudová – Zdeňka Knappová a kol., Přehled o stavu územně plánovací přípravy regenerace městských památkových rezervací a památkových zón v historických městech v ČSR v roce 1986, Výzkumná zpráva – SPZV II-8-2/05 VÚVA, Praha 1986.

Jiřina Loudová – Zdeňka Knappová, Modernizace bytového a domovního fondu podle režimů KBV v ČSR z roku 1984 a její přínos pro regeneraci centrálních částí historických měst v ČSR, Výzkumná zpráva – II-8-2/05 VÚVA, Praha 1987.

Jiřina Loudová – Zdeňka Knappová, Metoda vícekriteriálního hodnocení kvality bytů obytných domů a obytné zástavby v územích regenerace, Výzkumná zpráva – II-8-2/05 VÚVA, Praha 1989.

Jiřina Loudová – Zdeňka Knappová a kol., Výzkum názorů obyvatel na kvalitu bydlení a obytného prostředí v územích s již provedenou asanační přestavbou a modernizací bytového a domovního fondu, Výzkumná zpráva – SPZV II-8-2/05 VÚVA, Praha 1989.

Jiřina Loudová, Vývoj bydlení a občanského vybavení v územích regenerace, Výzkumná zpráva – SPZV II-8-2/05 VÚVA, Praha 1990.

Jiřina Loudová, Historický vývoj města Kladna podle znaků jeho starých městských plánů, Výzkumná zpráva – SPZV II-8-2/05 FA ČVUT, Praha 1990.

Jiřina Loudová, Politika bydlení v procesu regenerace chráněných území našich měst, VÚVA, Praha 1994.

Vzdělání

1962, Akademie výtvarných umění v Praze, Akad. arch.

1966, Univerzita Karlova v Praze

1969, Technische Hochschule Graz, Dr. Techn.

1976, České vysoké učení technické v Praze, CSc.

Zaměstnání

1955–1958, Státní projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic (architektka)

1958–, Konstruktiva (architektka)

1967–1969, svobodné povolání (architektka)

1970–1990, Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA) (vědecká pracovnice)

1976–1982, Akademie výtvarných umění v Praze (odborná asistentka)

1991–, Pro Urbis Consulting (vedoucí vlastní poradenské firmy)

Vazby osobní
Jiří Louda (1954–) – manžel
spolupracovník/spolupracovnice
Bibliografie

editoři nakladatelství, Kdo je kdo 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR Díl 1. A-M, Praha, 1991.

Třeštík Michael, Kdo je kdo v České republice 94-95, Praha, 1994.

Třeštík Michael, Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha, 1998.

Autor/ka záznamu: BŘ