Jiřina Loudová (roz. Polánková či Polanková, zápisy se různí) se narodila roku 1928 v Českých Budějovicích. Kde studovala gymnázium, na němž maturovala v roce 1944, není známo. Její matka se podruhé vdala za Jaroslava Dvořáčka, který v Praze pracoval jako projektant, a jelikož jej Loudová později uváděla jako nevlastního otce, mohlo ke sňatku a přesunu do Prahy dojít již v době jejího mládí. Vyšší průmyslovou školu stavební studovala Loudová v Praze a roku 1948 zde studium zakončila další maturitou a stavitelskou zkouškou.
Otázkou zůstává několik prvních let profesního působení Jiřiny Loudové. Své zaměstnání uváděla až od roku 1955, kdy nastoupila do Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic (dříve Stavoprojekt). Zde pracovala mimo jiných také po boku svého manžela architekta Jiřího Loudy. Podle vlastních slov měla příležitost strávit „učednická léta“ v „kvalitním týmu při spolupráci na úkolech, které svojí povahou dávaly podnět k přemýšlení o podstatě, významu a smyslu i stylu architektonické tvorby“ (Architektura ČSSR, XLVII 1988, s. 15). V roce 1958 byli oba manželé údajně po politických prověrkách přesunuti do podniku Konstruktiva, další spolupráce Jiřího Loudy s Karlem Filsakem, Karlem Bubeníčkem a Janem Šrámkem například na projektech velvyslanectví v Pekingu a Brazíli tím ale narušena nebyla. Jiřinu Loudovou naopak podnětné prostředí motivovalo k doplnění si architektonického vzdělání. Vzhledem k předchozímu odbornému vzdělání i zkušenostem z praxe byla roku 1959 bez potíží přijata na speciální školu architektury vedenou na AVU Jaroslavem Fragnerem. Ve druhém roce studia získala za svou práci hlavní cenu za obor architektury a roku 1962 studium dokončila s vyznamenáním, výborným hodnocením a nadšenými posudky diplomového projektu administrativní budovy Leninových závodů v Praze. V akademickém roce 1962/1963 ji byl na akademii povolen takzvaný čestný rok studia, na který si jako program vytkla studie čs. zastupitelských úřadů v Ženevě, Londýně a Brasilii, s odkazem k tomu, že to byly zároveň i její nejbližší pracovní úkoly v ateliéru Jana Šrámka v podniku Konstruktiva. Z tohoto období pochází také jediná známa realizace, na které se Jiřina Loudová podílela – interiér čs. ambasády v bulharské Sofii, na němž spolupracovala s Janem Šrámkem a Zbyňkem Hřivnáčem. V rámci čestného roku se Loudová také ucházela o podporu k vycestování do Japonska, aby zde mohla prohloubit své poznání vývoje japonské architektury, které mínila dále teoreticky zpracovávat. Zda cestu uskutečnila, jasné není.
Směrem k teoretické práci se ale její zájem obracel čím dál tím více a za tím účelem také pokračovala v dalším studiu. V letech 1963 až 1965 studovala estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1965 nastoupila k interní vědecké aspirantuře opět k Fragnerovi na AVU. Vedení její práce ještě stihl v roce 1967 převzít Oldřich Stefan, ale na podzim téhož roku si Jiřina Loudová studium přerušila a vydala se na studijní pobyt na technickou univerzitu (Technische Hochschule) v rakouském Grazu. V průběhu studií pracovala v místních architektonických kancelářích. V zahraničí nakonec zůstala místo plánovaného jednoho roku roky dva a dokončila zde studium dizertační prací věnovanou uplatnění metodologie odvozené z lingvistiky v architektuře (Beitrag zu Einer Semantik der Architektur / Příspěvek k sémantice architektury), přičemž se zároveň stala první architektkou, která doktorát z technických věd na tamější univerzitě získala. Studium na AVU zanechala nedokončené a po návratu do Československa nastoupila do Výzkumného ústavu výstavby a architektury, kde následujících dvacet let působila jako vědecká pracovnice. Ve své publikační činnosti se nejdříve soustředila právě na možnosti uplatnění sémantiky a sémiotiky obecně při studiu a hodnocení architektury. Období zájmu o sémantiku architektury Loudová završila dizertační prací totožného názvu, v níž metodu prakticky aplikovala na analýzu kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni, kterou obhájila na ČVUT v Praze roku 1976.
V následujících pěti letech se opět vrátila na AVU, tentokrát jako odborná asistentka školy architektury. Kromě zadávání a konzultací studentských prací také soustavně vyučovala předmět Koncepce soudobé architektury a od roku 1980 vedla i postgraduální studenty. V osmdesátých letech se ve své výzkumné práci začala orientovat hlavně na problematiku bytové výstavby, její kvalitu, možnosti plánování a následně na otázku regenerace bytového fondu v historické zástavbě, v očekávání, že právě v těchto oblastech by teorie mohla být pro architektonickou praxi přínosná. Po revoluci Jiřina Loudová založila soukromou konzultační firmu, kde svou erudici dále využívala například při spolupráci na státních programech obnovy vesnic a regenerace městských památkových rezervací a zón.
Architektura byla stěžejním zájmem Jiřiny Loudové a práci v oboru se věnovala s velkým nasazením. Rozhodla se věnovat primárně teorii, její obsáhlé a propracované dílo však snad kvůli tematickému zaměření a náročnému jazyku nebo vinou malého zájmu o teorii vůbec leželo dosud mimo odbornou pozornost.
Zdroje:
Archiv AVU, NAD 4, Jiřina Loudová – karta studenta, studentská složka, aspirantská složka Kt 167, zaměstnanecká složka Kt 170; Zápisy o státních závěrečných zkouškách šk. r. 1961/2 K 41/5.
-zč-, Otázky pro… Akad. arch. dr. Jiřinu Loudovou, CSc., a Ing. arch. Jiřího Loudu, Architektura ČSSR XLVII 1988, č. 4, s. 15–16.
Redakce nakladatelství Kdo je kdo, Kdo je kdo 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR, Díl 1. A–M, Praha 1991, s. 550–551.
Jiřina Loudová, Politika bydlení v procesu regenerace chráněných území našich měst, VÚVA, Praha 1994.
Olga Machatá – Marek Němec – Michael Třeštík, Kdo je kdo v České republice 94–95, Praha 1994, s. 331–332.
RS [Radomíra Sedláková], heslo: Louda, Jiří, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 1, Praha 1995, s. 457.
RŠ [Rostislav Švácha], heslo: Šrámek, Jan, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2, Praha 1995, s. 839.
Michael Třeštík, Kdo je kdo. Architektura, Praha 2000, s. 92, 153.
Michael Třeštík, Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 352.
Pozůstalost Jiřiny Loudové.
Osobní rozhovor Barbory Řepkové se Zdenkou Aulickou, Praha, 25. 10. 2022.
Informace z archivu TU Graz zprostředkované Antje Senarclens de Grancy, 2024.
