Lenka Dvořáková se narodila v Praze. Po studiu výtvarně zaměřeného gymnázia Na Pražačce byla v roce 1986 přijata na Fakultu architektury ČVUT v Praze, obor architektura. V roce 1989 navíc nastoupila na mezioborové studium televizní a filmové scénografie na DAMU a FAMU. Po sametové revoluci nastaly na na FA ČVUT změny, díky nimž na školu přišla celá řada architektů a architektek z praxe, mezi nimi i švýcarský architekt českého původu Miroslav Šik, ke kterému se Lenka Dvořáková zapsala do ateliéru. Změny se promítly i do zvýšené intenzity práce, což ji vedlo k přerušení studia scénografie. Miroslav Šik se po dvou letech vrátil zpět do Švýcarska, škola ale umožnila některým jeho bývalým studentům, aby jim vedl diplomní projekt externě, a tak i Lenka Dvořáková, která byla v jeho ateliéru po celou dobu jeho pražského působení, nakonec dokončila studium pod jeho vedením. Šikova analogická architektura, která přinesla zcela jiný přístup k navrhování, než bylo obvyklé v (post)modernistické tradici smýšlejícím českém architektonickém prostředí, nadchla studenty nejen z jeho ateliéru tak, že pokračovali v tomto duchu i po jeho odchodu. Jejich sdružení Nová česká práce, jehož součástí byla i Lenka Dvořáková, vydalo manifest, katalog prací svých členů a vystavovalo v Praze, Bratislavě a Berlíně.
Po ukončení studia nastoupila Lenka Dvořáková do ateliéru Ladislava Lábuse. Tato spolupráce začala úspěšným soutěžním projektem na dům s pečovatelskou službou v Českém Krumlově, jehož hlavní myšlenkou byla snaha najít takovou formu sociální architektury, která by co nejvíce připomínala budoucím obyvatelům známé domácí prostředí, ne ústavní péči. Dvořáková do projektu vstoupila svým konceptem stupňovitého členění fasád v duchu šikovského tradicionalismu odkazujícímu k místní architektuře, jak ji zachytil na svých obrazech Egon Schiele. Realizace domu získala Grand Prix Obce architektů za rok 1998. Během působení v ateliéru Ladislava Lábuse pracovala Lenka Dvořáková i na dalších oceňovaných projektech, jako je vila ve Vonoklasech nebo palác Langhans v Praze, kde navrhovala řešení zadního domku sousedícího s Františkánskou zahradou.
Po pěti letech v ateliéru Ladislava Lábuse se Lenka Dvořáková rozhodla odejít a založila společně s Jitkou Říhovou (Hofmeisterovou), kterou znala ze studií i později z ateliéru architekta Lábuse, a Ondřejem Hofmeisterem Ateliér X. Tato změna znamenala přechod od velkých projektů ke spíše malým zakázkám. Ateliér ale brzy opustila, protože se jí v roce 1999 narodilo první dítě a o čtyři roky později další. Byla to pro ni vítaná pauza. Školu opouštěla s velkým entuziasmem, a jak sama říká, měla „ideály“ a věnovala architektuře hodně času a energie. „Dělala jsem to opravdu naplno a byla jsem z toho hodně unavená.“ (rozhovor s Lenkou Dvořákovou, 2022) První dva roky mateřské dovolené trávila se synem, pak se začala příležitostně vracet k navrhování. V roce 2002 ji oslovil Peter Lacko z ateliéru A.LT Architekti, kterého také znala ze školy, zda by jim nepomohla s jedním projektem. Na tuto spolupráci pak navázaly další a v roce 2007, po ukončení druhé mateřské dovolené, začala do ateliéru docházet pravidelně. I pak ale kvůli péči o děti pracovala pouze na částečný úvazek a dostávala ke zpracování taková zadání, která umožňovala samostatnější práci – převážně interiéry ateliérem navržených staveb a menší zakázky. Postupně přibývalo i koncepční práce, například na soutěžích. I nyní se věnuje zejména úvodním nebo naopak závěrečným fázím projektu. Mezi projekty, na kterých se podílela v ateliéru A.LT Architekti, patří například obecní dům a radnice v Praze-Ďáblicích, jenž vzešel z vyzvané architektonické soutěže, bytový dům Koněvova nebo montessori škola v Polné.
V roce 2019, kdy se Miroslav Šik stal vedoucím mistrovského architektonického ateliéru na AVU, byla Lenka Dvořáková přizvána ke spolupráci a následující tři semestry v jeho ateliéru působila jako odborná asistentka. V posledních letech se také objevuje jako porotkyně v architektonických soutěžích. Obě zkušenosti, jak sama přiznává, pro ni znamenají příležitost k akademičtějším rozpravám, na které není během navrhování v architektonické kanceláři takový prostor.
Zdroje:
Ladislav Lábus a Matúš Dulla, FA ČVUT 1976–2016, Praha 2016.
Dvořáková Lenka, in: Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo. Architektura, Praha 2000, s. 52.
S. R. [Soňa Ryndová], Lenka Dvořáková, in: Soňa Ryndová – Vladislava Valchářová (eds.), Povolání: architekt[ka], Praha 2003, s. 224–227.
Rozhovor Šárky Malošíkové s Lenkou Dvořákovou v rámci výzkumného projektu „Ženy v architektuře“, Praha, září 2022.
