Hana Seho (roz. Münzová) pochází z Valašského Meziříčí. Po absolvování gymnázia byla v roce 1976 přijata na Fakultu architektury ČVUT v Praze, obor architektura. Během studia se stala součástí neformální skupiny studentů kolem Jiřího Ševčíka, předního českého teoretika umění a architektury, který akademickému prostředí představil práce zahraničních teoretiků, například Charlese Jenckse, Roberta Venturiho, Kevina Lynche a Martina Heideggera, jež ovlivnily i podobu jejího diplomního projektu zabývajícího se úpravou kláštera v Hostinném zpracovaného v ateliéru Svatopluka Voděry.
Po ukončení studia v roce 1982 nastoupila do Ateliéru 1 Projektového ústavu výstavby hl. města Prahy (PÚ VHMP), vedeného architektem Machoninem. V létě téhož roku se s návrhem autorského kolektivu Gavlas, Hnízdil, Pračka, Münzová, Janeček zúčastnila soutěže na zájezdové divadlo, který získal 1. čestné uznání na Pražském quadriennale 1983. Po dvou letech v PÚ VHMP začala pracovat na svém prvním samostatném zadání, rekonstrukci činžovního domu na rohu ulic Šafaříkovy a Záhřebské na pražských Vinohradech. Dalším větším projektem, samostatně zpracovávaným v tomto ateliéru, byla netypová třípodlažní mateřská školka a jesle s obloukovou střechou z konstrukční soustavy VVÚ-ETA na sídlišti Černý Most.
V 80. letech se mimo projektování věnovala také práci na katalozích výstav pořádaných Vladimírem Šlapetou, tehdejším vedoucím oddělení architektury Národního technického muzea. Tato spolupráce jí přinesla nejen možnost prohloubit své znalosti architektury první republiky, ale i výjimečnou nabídku odjet v roce 1988 během zaměstnání v projektovém ústavu na dvouměsíční stáž do švýcarské kanceláře Schwarz Meyer Architekten, při níž mimo jiné navštívila obytné soubory od architektonické kanceláře Atelier 5. V roce 1990 odjela do zahraničí znovu, tentokrát do nizozemské kanceláře Braaksma & Roos Architectenbureau, kde se podílela zejména na studii církevní školy a kostela v Haagu. Tento pobyt jí přinesl i bližší seznámení s tamní vysokou kvalitou staveb pro bydlení, která se společně se švýcarskými referencemi propsala nejen do nerealizovaných návrhů bytového domu na pražském Chodově a části Jihozápadního Města projektovaných v PÚ VHMP už v době po převratu, ale i do následné tvorby.
V roce 1991 založila s Petrem Hlaváčkem, kterého znala ze studií a z ateliéru Vladimíra Machonina, vlastní architektonickou kancelář RUA. Po narození dcery o dva roky později z kanceláře odešla, dále ale projektovala. Mimo jiné spolupracovala s Ivanem Hnízdilem a Jiřím Hůrkou a v roce 1999 se vrátila zpět do RUA. Rané období spolupráce s Petrem Hlaváčkem se vyznačovalo pestrostí zadání, zatímco pozdější spolupráce se zaměřila především na návrhy rodinných a bytových domů i rozsáhlejších obytných celků – například vila ve Slivenci a Vonoklasech, bytové domy U Michelského mlýna v Praze 4, Na Vysočanské vinici v Praze 9, přestavba blokové kotelny Steinerova na Jižním Městě v Praze 4 anebo návrh obytného souboru Nový Jenštejn. Mezi pozdější projekty ateliéru také patří rekonstrukce barokního domu s novou dvorní přístavbou v ulici Míšeňská poblíž Malostranské mostecké věže v Praze 1, která získala 2. cenu v soutěžní přehlídce Nový domov roku 2008 v kategorii rekonstrukce.
V roce 2008 se s Petrem Hlaváčkem profesně rozešli a Hana Seho dále pokračovala pod hlavičkou RUA sama. Bezprostředně po osamostatnění se účastnila několika architektonických soutěží a pracovala spíše na menších projektech. Mezi realizovanými projekty z tohoto období najdeme mimo jiné rekonstrukci domu U Nikolajky v Praze 5 nebo rodinný dům na neobvyklé trojúhelníkové parcele v Praze-Hlubočepích (obojí s Petrem Ulrichem) z roku 2016, který byl v roce 2021 nominován na Českou cenu za architekturu. Aktuálně se svým týmem dokončila prováděcí dokumentaci na budovu devítitřídní Bratrské školy na Praze 7.
Mezi lety 1991–1993 působila Hana Seho jako odborná asistentka v ateliéru Ladislava Lábuse na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Na školu se znovu vrátila v roce 2006 jako odborná asistentka v ateliéru nově zvoleného děkana Zdeňka Zavřela a od roku 2015 vede na fakultě ateliér vlastní. Kromě standardní výuky se zabývá tzv. design-build projekty, tedy projekty, které studenti nejen navrhnou, ale i postaví. Studentské práce z jejího ateliéru jsou pravidelně oceňovány v soutěži Druhá kůže zaměřené na bytové stavby a útulna Jenga (studentský tým Daniel, Fišarová, Nováková, Vrbová, Lukáčová, Malá, Nováková), navržená a postavená ve spolupráci s Krkonošským národním parkem, dokonce získala nominaci na Českou cenu za architekturu 2021. V roce 2022 Hana Seho získala profesuru jako teprve třetí žena, která dlouhodobě působí na FA ČVUT v Praze.
Je autorizovanou architektkou.
Zdroje:
Michal Gavlas, Divadlo a místo, Architektura ČSR XLII, 1983, č. 3, s. 108–111.
Hana Münzová, Modernizace domu na Vinohradech, Československý architekt XXXIV, 1988, č. 8, s. 3.
Hana Seho, Vliv hustoty zástavby na půdorysný koncept bytu: (poznatky z vlastní tvorby) (habilitační práce), ČVUT v Praze, Praha 2012.
Tereza Poláčková, Neoficiální československá architektonická scéna v 80. letech 20. století (diplomní práce), Filozofická fakulta UK, Praha 2018.
Rozhovor Šárky Malošíkové s Hanou Seho v rámci výzkumného projektu „Ženy v architektuře“, Praha, říjen 2022.
