Marie Davidová Cihlářová

* 22. 4. 1949, Opočno
architektka, designérka, urbanistka

Architektka Marie Davidová projektovala od poloviny sedmdesátých let pro Metroprojekt, podílela se na prověřovacích studiích nové trasy metra, projektech stanic i sadových úpravách v jejich okolí, je rovněž autorkou návrhů drobné architektury pro vestibuly a veřejná prostranství. Pro její práce jsou charakteristické propracované ručně dělané perspektivy. V rámci zakázek ČFVU se věnovala také designu a výtvarné tvorbě na volné noze. Často pracovala s keramikou, k níž měla blízko také díky zázemí rodiny Davidových, která vlastnila keramickou dílnu. Od devadesátých let působí Marie Davidová ve vlastní architektonické kanceláři a jako vedoucí projektantka ve stavební společnosti Agroprojekt. Zaměřuje se na návrhy rodinných domů, interiérů a na územní generely průmyslových areálů.

Marie Davidová, rozená Cihlářová, svým rozhodnutím studovat architekturu navázala na stavitelskou tradici své rodiny. Její děd z otcovy strany vedl stavební a tesařskou firmu v Novém Městě nad Metují, Mariin otec pracoval jako architekt, a i další členové rodiny byli svou profesí zedníci, tesaři nebo stavitelé. Inspirací byly pro Marii Davidovou také architektonické časopisy z doby první republiky, které měla v mládí doma k dispozici.

Po studiu na střední všeobecně vzdělávací škole se Marie Davidová přihlásila na obor architektura na Stavební fakultě ČVUT. Absolvovala v roce 1973 diplomovou prací na téma Výzkumný ústav makromolekulární v Hostivaři a ve svém „předdiplomu“ zpracovávala urbanismus celého komplexu těchto výzkumných ústavů. Nástupní praxe přivedla architektku do národního podniku Investis, kde se spolu s Václavem Martinovským podílela na zpracování katalogu použití konstrukčního systému Trastil. Jak architektka vzpomíná, v zaměstnání, kde měla pracovat s typizovaným neflexibilním konstrukčním systémem, se necítila úplně spokojená. Po několika měsících proto nastoupila do projektového ústavu Metroprojekt, kde byli zaměstnáni také její spolužáci z ČVUT. Jelikož Metroprojekt podporoval další vzdělávání svých zaměstnanců a zaměstnankyň, rozhodla se Davidová podat si současně přihlášku na školu architektury na Akademii výtvarných umění.

Studium na Akademii výtvarných umění Marie Davidová zahájila v ateliéru Františka Cubra, který však v roce 1976 náhle zemřel. Rozpracovanou diplomovou práci na téma Centrum volného času v Praze na Střížkově proto architektka konzultovala především s odbornou asistentkou ateliéru architektkou Zdenkou M. Novákovou a dokončila ji pod vedením Jiřiny Loudové. V projektu, jenž obsahoval také prostory se saunami a relaxačními bazénky, architektka rozpracovala také autorské keramické fontány s motivy šneků a lastur.

I během studia na akademii Marie Davidová pracovala v Metroprojektu. Jako samostatná projektantka zde působila přes 25 let – od nástupu v roce 1974 (právě v době, kdy byla zprovozněna první část pražského metra – úsek trasy linky C) až do roku 1990. Bez zajímavosti není, že kromě Marie Davidové v Metroprojektu pracovala i celá řada dalších architektek – například Eva Břusková, Miroslava Derynková, Zoja Dvořáková-Kuchyňková, Anna Hübschmannová nebo Alena Martínková. 

Profesní působení mladé architektky Marie Davidové v projektové organizaci bylo paralelně propojeno s důležitými životními událostmi, které měly vliv na její pracovní rozvrh. První roky v Metroprojektu studovala Akademii výtvarných umění, proto nejprve pracovala na částečný úvazek. Později architektka skloubila své pracovní povinnosti s péčí o rodinu, v čemž jí, jak sama vzpomíná, Metroprojekt vycházel vstříc. Práce se však v takových případech často nosila domů a rýsování po večerech bylo běžnou praxí.

Marie Davidová působila ve středisku 2, které vedl architekt Vladimír Uhlíř. Její první realizací byl větrák metra C v Praze na Pankráci (1975). Poté se věnovala veřejnému prostoru, v dobovém názvosloví „úpravám povrchů a sadovým úpravám“ v okolí stanic metra. Jedním z těchto projektů bylo například okolí stanice Sokolovská (Florenc, 1982) autorů Vladimíra Uhlíře a Zoji Dvořákové-Kuchyňkové.

Zásadní prací Marie Davidové pro Metroprojekt byl návrh severního vestibulu stanice metra Moskevská (Anděl) a spolupráce na jižním vestibulu, který zpracovávala architektka Eva Břusková. Kromě celkové koncepce vestibulu se Davidová dostala i k projektům interiérů obchodní vybavenosti. Samostatně nebo v týmu pracovala konkrétně na stánku PNS (Poštovní novinové služby), bufetu a snack-baru ve stanici Moskevská. Jak architektka vzpomíná, tyto drobnější projekty nebyly zadávány přímo Metroprojektem, ale buď přes Český fond výtvarného umění, nebo přes Architektonickou službu. Vzhledem k tomu, že o zakázky z ČFVU se díky svému postavení akademické architektky mohla ucházet sama a na zadání od Architektonické služby mohl aspirovat její manžel, architekt a rovněž zaměstnanec Metroprojektu Josef David, dostali se, ať už samostatně, nebo společně, k celé řadě zajímavých zadání. Spolupráce manželů se ale prý promítla i do občasné vzájemné výpomoci na projektech přímo pro Metroprojekt. Architektka k formě spolupráce uvádí: „My jsme si pro takové věci vytvořili společný styl: když jeden nemohl, ten druhý to za něj dokreslil takovým stylem, že byl výsledek téměř nerozeznatelný od toho druhého.“ (Charvát, 2017, s. 112)

V roce 1987 přešla Davidová v rámci Metroprojektu do Střediska komplexních služeb, kde působil jako vedoucí architekt Miroslav Suchý, a začala se věnovat prověřovacím studiím nové trasy metra D, v nichž zpracovávala návaznosti stanic metra na okolní terén a zástavbu. Věnovala se například lokalitám kolem nádraží Vršovice, nádraží Krč, okolí stanic metra Mládežnická (Pankrác), Nuselská nebo Olbrachtova.

Další skupinou zadání, na kterých architektka pracovala, byly studie úprav veřejných prostor a pěších zón v centrální části Prahy. Zahrnovaly především návrhy dlažeb a vybavení novým mobiliářem. Marie Davidová takto projektovala mimo jiné prostory Hradčanského náměstí nebo ulic Slezská, Londýnská a Anglická.

Kromě architektonických projektů se architektka po celou svou profesní dráhu věnovala také keramice, designu a užitému umění. V projektu brouzdaliště pro mateřskou školu ve Štěchovicích vytvořila například keramické exteriérové plastiky (1981). Tyto i jiné práce v keramice měla Davidová možnost prezentovat, po boku grafických prací svého manžela, v roce 1981 na výstavě v Ústavu makromolekulární chemie v Praze na Petřinách nebo během Salonu užitého umění v roce 1989. Práci v jiném materiálu a řemeslný talent projevila Davidová v návrzích loutek pro hru Havlíčkův návrat (1988) uvedenou v divadle v Řeznické ulici v Praze, které realizovala společně s loutkářem a scénografem Karlem Vostárkem.

Po revoluci začala Marie Davidová pracovat soukromě, v polovině devadesátých let navázala spolupráci s Agroprojektem, k čemuž dodává: „Potřebovala jsem, aby se někdo staral o zakázky i o profesanty. V devadesátých letech se často stávalo, že lidé nezaplatili. Jako žena jsem [zaplacení] velmi těžko vymáhala. Takže pro mě bylo lepší, že Agroprojekt si to uměl z těch lidí vymoci.“ (rozhovor K. Brůhové s M. Davidovou 12. 5. 2022) Ačkoli Agroprojekt svým názvem navazuje na projektový ústav, který se v období před rokem 1989 zaměřoval na stavby pro zemědělství, spektrum zadání, ke kterým se jeho prostřednictvím architektka dostala v 90. letech, tyto charakteristiky překračuje. Šlo například o územní generely výrobních, skladištních areálů, ale i rekonstrukce nádraží v Týnci nad Sázavou nebo prodejny potravin či stavebnin. Marie Davidová se realizuje také v oblasti projektování rodinných domů, např. dům Jitky Zamrazilové v pražských Cholupicích z roku 2005.

Zdroje:

Rozhovor Kláry Brůhové s Marií Davidovou, v rámci výzkumného projektu "Ženy v architektuře", Praha, 12. 5. 2022.

Archiv Marie Davidové.

Jan Charvát, Metrovize [Metrovisions], Praha: BiggBoss, 2019.

Jan Charvát, NV: Nádech – výdech, Praha: BiggBoss, 2017.

Stanice Moskevská, Architektura ČSR XLV, 1986, č. 4, s. 160.

Evžen Kyllar, Moskevská a Pražská, Československo-sovětská spolupráce na architektonické úpravě stanic pražského a moskevského metra, Architektura ČSR XLII, 1983, č. 6, s. 256–259.

Soupis díla

Projekty a realizace

1973 – soutěžní návrh interiéru rotundy na hoře Říp, schránka na prsť, kolektiv Jarmily Gutové, s Petrem Klementem, Hanou Beránkovou, Robinem Hanusem, Václavem Hodanem, oceněno nejvyšší odměnou

1975 – větrák metra C mezi ulicemi Lomnického, Na Pankráci, Sinkuleho, Na Klikovce, Praha-Pankrác

1975 – návrh větráku na Rohanském ostrově, Praha

1975–1976 – studie bazénu v Piešťanech, pro Architektonickou službu (AS)

1976 – studie plaveckého areálu ve Frýdlantu nad Ostravicí, pro AS

1976 – studie plaveckého areálu, Beroun, s Josefem Davidem, pro AS

1977 – diplomní projekt Centrum volného času, Praha-Střížkov

1981 – perspektivní řez křižovatkou stanic metra na Můstku, grafika pro reprezentační účely Metrostavu, s Josefem Davidem, pro ČFVU

1978–1981 – řešení exteriéru a plastická výzdoba mateřské školy, Štěchovice, s keramikem Františkem Davidem a sochařkou Hanou Purkrábkovovu, pro ČFVU

1982–1985 – územní plán úprav povrchů a sadových úprav pro stanici metra Florenc, Praha, odpovědný projektant Vladimír Uhlíř

1983 – studie trasy D (F), přestupy na Smíchovském nádraží, stanice metra Anděl včetně studie stanic

1982–1984 – barevné řešení fasád budov na křižovatce u Anděla

1984–1985 – interiéry obchodní vybavenosti stanice Anděl (Moskevská), bufet, PNS, pro ČFVU

1984–1985 – obchodní vybavenost severního vestibulu na stanici metra Moskevská, úpravy terénní, sadové a okolních fasád

1984–1985 – interiér snack-baru „Arbat“ U anděla, Plzeňská, spolupráce na návrhu, pro AS

1984–1985 – interiér snack-baru „Arbat“ U anděla, Plzeňská, s Janem Adámkem prováděcí projekt, výrobní výkresy a autorský dozor při realizaci, pro AS

1985 – firemní značení PNS, s keramikem Františkem Davidem, s Josefem Davidem, pro ČFVU

1987 – výtvarný návrh a výrobní dokumentace stánku PNS pro průchod v Akademii věd, Národní třída 3, Praha, s Josefem Davidem, pro ČFVU, nerealizováno

1987 – spolupráce na komplexní studii MHD, odpovědný projektant Preininger

1987 – rozmístění a řešení odpočivných zákoutí v pěších prostorách historického jádra Prahy, odpovědný projektant Miroslav Suchý

1987 – návrh výdechu z metra, Invalidovna, Praha

1986–1988 – prověřovací studie trasy D, stanice Zálesí–Krč–Olbrachtova–Nuselská, s Miroslavem Suchým

1986–1989 – urbanistické a architektonické řešení ulic Anglická, Slezská, Londýnská, Náměstí Míru, vozovky, povrchy, terénní úpravy, odpovědný projektant Miroslav Suchý

1989 – sadové a terénní úpravy Hradčanského náměstí – funkční prvky pěšího prostoru, návrh dlažeb, výsadeb a drobné architektury, realizována pouze pumpa, odpovědný projektant Miroslav Suchý

1988–1989 – výprava a loutky ke hře Havlíčkův návrat, divadlo v Řeznické, Praha, s Karlem Vostárkem

1990 – studie přístavby Hlavního nádraží pro vlaky vysokých rychlostí, Praha, s Petrem Preiningerem a Jiřím Duškem

1990 – studie rozmístění stánků obchodní vybavenosti v lokalitách vstupu do metra, odpovědný projektant Miroslav Suchý

1991– hotel, Praha-Prosek, s Josefem Davidem

1990–1991 – dva prodejní stánky při vstupu do metra na Můstku, Praha, vlastní ateliérová tvorba

1992–1997 – projekty a realizace prodejen, stavebnin, Praha, Kolín, prodejny zeleniny, Kolín

1997–současnost – studie průmyslových a zemědělských objektů pro Agroprojekt Benešov a spolupráce v dalších stupních projektové dokumentace

1998 – rekonstrukce fasády, Kodymova 130, Opočno

2000 – rodinný dům selská usedlost, Domkářská, Praha-Hostivař

2004 – rodinný dům v památkové zóně, Vysoké Mýto

2005–2015 – rodinný dům pro Jitku Zamrazilovou, Praha-Cholupice

2005–současnost – rodinný dům s čalounickou dílnou

2008 – soutěžní návrh na památník amerických a kanadských zajatců na konci druhé světové války, s Marií Davidovou, Václavou Davidovou, oceněno odměnou rozdělenou mezi tři kolektivy

2011 – vypracování podkladů pro prohlášení Staré školy v Krčíně za kulturní památku, s profesorem Čestmírem Brandejsem

2012 – bytový dům, Břežany, Agroprojekt, s Antonínem Šremrem

2010 – nádraží, Týnec nad Sázavou, Agroprojekt a Metroprojekt, s Vladimírem Cigánkem, Vladimírem Balatou, s architekty Janem Davidem, Kamilou Davidovou

2018 – studie sokolovny, Kamenný Přívoz, s Janem Davidem, Kamilou Davidovou

Výstavy

1981 – Marie Davidová: Keramika, Josef David: Grafika, Ústav makromolekulární chemie, Praha-Petřiny

1989 – Salón '89 užitého umění

2001 – Metrostav, Národní galerie v Praze

2007 – František Cubr a jeho žáci, Národní galerie v Praze

Asociace

Česká komora architektů

Asociace interiérových architektů, do r. 2000

Unie výtvarných umělců

Obec architektů, do r. 2000

Vzdělání

1973, České vysoké učení technické v Praze, Ing. arch.

1977, Akademie výtvarných umění v Praze, Akad. arch.

Zaměstnání

1973–1974, Investis (projektantka)

1974–1984, Metroprojekt Praha (projektantka)

1984–1987, svobodné povolání (projektantka)

1987–1991, Metroprojekt Praha (projektantka)

1991–1996, vlastní architektonická kancelář (vedoucí projektantka)

1996–2000, Agroprojekt a. s. Praha (vedoucí projektantka)

2000–, Agroprojekt a. s. Benešov (vedoucí projektantka)

2010–, vlastní architektonická kancelář (vedoucí projektantka)

Vazby osobní
Josef David – manžel
spolupracovník/spolupracovnice
Marie Davidová – dcera
spolupracovník/spolupracovnice
Václava Davidová – dcera
spolupracovník/spolupracovnice
Jan David – syn
spolupracovník/spolupracovnice
Kamila Davidová – snacha
spolupracovník/spolupracovnice
František David – strýc
spolupracovník/spolupracovnice
Vazby profesní
Emil Kovařík – pedagog/pedagožka
František Cubr – pedagog/pedagožka
Jiřina Loudová – pedagog/pedagožka
Václav Martinovský – spolupracovník/spolupracovnice
Jarmila Gutová – vedoucí ateliéru
Vladimír Uhlíř – vedoucí ateliéru
Miroslav Suchý – vedoucí ateliéru
Bibliografie

Stanice Moskevská, Architektura ČSR, 1986, roč. 45, č. 4, s. 160.

Kyllar Evžen, Moskevská a Pražská. Československo-sovětská spolupráce na architektonické úpravě stanic pražského a moskevského metra, Architektura ČSR, 1983, roč. 42, č. 6, s. 256–259.

Charvát Jan, Metrovize = Metrovisions, Praha, 2019.

Charvát Jan, NV: Nádech – výdech, Praha, 2017.

Audio soubory

Rozhovor Kláry Brůhové a Lucie Mlynčekové s architektkou Marií Davidovou, 2022

Autor/ka záznamu: NZ, KB