Architektka Milada Obersteinová (Bažantová) měla díky rodinnému zázemí blízko k technickým i humanitním disciplínám, také proto si jako svůj profesní obor zvolila architekturu. Inspirovala ji uměnovědná literatura, například „Matějčkův“ Dějepis umění, během studia na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v letech 1957–1963 byla podle vzpomínek architektky jejím „oknem do světa“ čítárna časopisů v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, kde měla možnost studovat zahraniční časopisy L’Architecture d’Aujourd’hui, Domus či Baumeister.
Od roku 1960 spolupracuje s manželem, architektem Ivo Obersteinem. Společně se úspěšně zúčastnili anonymních celostátních soutěží – na novou kolonádu v Karlových Varech (1961), dostavbu Staroměstské radnice v Praze (1963) nebo centrum Poruby v Ostravě (1965). V roce 1968 se podílela na soutěžním návrhu ideového urbanistického řešení Jihozápadního Města v Praze, za nějž získal Ivo Oberstein 1. cenu, která přinesla realizaci v letech budoucích.
Architektka Obersteinová působila do roku 1990 v několika projektových ústavech. Krátce po absolutoriu v roce 1963 nastoupila na povinnou umístěnku do Studijního typizačního ústavu v Praze (STÚ), kde v sedmdesátých letech spolupracovala na Katalogu rodinných domů pro svépomocnou výstavbu. Mezi lety 1965–1973 (se dvěma ročními mateřskými dovolenými) pracovala ve Středisku pro rozvoj obchodní sítě v Praze (SROS), kde se věnovala rozmanitým projektům souvisejícím s prodejními prostory. Realizovány byly interiéry prodejen v prvním pražském podchodu uprostřed Václavského náměstí (1968) nebo interiéry prodejen v podchodu Muzeum, které byly otevřeny v roce 1974 k zahájení provozu linky metra C. V roce 1976 byla přijata do nově vzniklého Ateliéru 8 Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy (PÚ VHMP), který se specializoval na projektování zdravotnických staveb. Zde architektka navrhla polikliniku pro pražské Stodůlky (ve spolupráci s Vladou Grguričovou, 1978–1983) nebo dostavbu a rekonstrukci části pavilonu H Vinohradské fakultní nemocnice v Praze (1984–1990).
V devadesátých letech se Milada Obersteinová v rámci nástupnických kanceláří Ateliéru 1 PÚ VHMP (Atelier A, atelier ATREA) věnovala jako vedoucí projektantka zejména projektům rekonstrukcí a adaptací historických budov, převážně pro nově vznikající banky. Rekonstrukce primátorské rezidence v budově Městské knihovny v Praze ve spolupráci s Jiřím Groszem vynesla autorům mimořádné ocenění časopisu Stavitel – Stavba roku 1996. Od roku 1998, po odchodu do penze, se architektka věnuje projektům rodinných domů a pokračuje ve spolupráci s Ivo Obersteinem.
Zdroje:
Odpovědi Milady Obersteinové na dotazník projektu Ženy v architektuře, 2022.
Ivo Oberstein, in: Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo: Architektura, Praha: Agentura Kdo je kdo, 2000, s. 184–185.
Kol. autorů, Stavba roku 1993–1997, Praha: ABF–ARCH, 1997, s. 42.
Otakar Steinbach – Milada Obersteinová, Strukturální plán nemocnice s poliklinikou na Velké Ohradě, Architektura ČSR XLI, 1982, č. 6, s. 254.
Stodůlky Jih, občanská vybavenost, obvodní zdravotnické středisko Stodůlky, Architektura ČSR XXXVII, 1978, č. 4, s. 162.
Ivan Klíma – Ivo Oberstein – Václav Valtr, Jihozápadní Město v Praze před zahájením výstavby, Architektura ČSR XXXVII, 1978, č. 4, s. 159–170.
Jan Krásný, Soutěž na ideové urbanistické řešení Jihozápadního Města v Praze, Architektura ČSSR XXVIII, 1969, č. 4, s. 205–206.
Radim Dejmal, Podchod na Václavském náměstí v Praze, Architektura ČSSR XXVIII, 1969, č. 3, s. 162–167.
Stanislav Horák, K soutěži na centrum Poruby v Ostravě, Architektura ČSSR XXV, 1966, č. 2, s. 83–87.