Daniela Jungwirthová (roz. Lásková) se narodila ve Vsetíně. Studia architektury, která se rozhodla absolvovat na brněnské technice, dokončila v roce 1967. Již na škole se specializovala na průmyslové stavby. Po studiích proto začala pracovat ve strojírenském závodě TOS Kuřim a ještě téhož roku přestoupila do zlínského (toho času gottwaldovského) Centroprojektu, projektového ústavu, který se v průběhu šedesátých let začal zaměřovat především na projekty pro kožedělný a textilní průmysl.
V roce 1968 se Jungwirthová provdala za svého spolužáka, architekta Ludvíka Jungwirtha, který následně také začal pracovat v Centroprojektu. Na začátku sedmdesátých let odešla na mateřskou dovolenou, během níž se jí narodily dvě dcery. Koncem této dekády vznikla její patrně nejznámější budova na zlínské Vodní ulici původně sdružující sídlo Správy radiokomunikací Praha, Drogerie Jihlava a Ředitelství výstavby spojů Praha. Její největší zlínskou realizací je ale plynová výtopna dokončená v roce 1993.
Jungwirthová je především autorkou celé řady průmyslových staveb u nás i na Slovensku, například výtopny závodu Textilana v Novém Městě pod Smrkem, administrativní budovy Slovakotex v Trenčíně, výrobny lepidel Svit v Otrokovicích nebo teplárny závodu Koželužne Bošany. Podle jejího návrhu byla postavena také výrobna lepidel Kožedělného kombinátu v mongolském Ulánbátaru. Pro průmyslové podniky navrhovala také provozy závodního stravování a vypracovala více než dvě desítky objemových a zastavovacích studií průmyslových areálů. Svou expertizu Jungwirthová uplatnila i v teoretické práci, kdy vytvořila řadu „THU“ výtopen a spolu s kolektivem Centroprojektu typizační směrnici závodního stravování. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let měla Jungwirthová příležitost realizovat i čtyři objekty mateřských škol ve Zlíně a okolí.
V roce 1992 odešla z Centroprojektu a společně se svým manželem založili ateliér, kde pracovali např. na rekonstrukcích, návrzích interiérů, administrativních budovách a projektech bytové a občanské vybavenosti.
Daniela Jungwirthová se kromě projektování aktivně podílela do roku 1990 na činnosti krajského výboru Svazu českých architektů (SČA), byla členkou komise propagace SČA a členkou redakční rady Architektury ČSR. Do roku 1992 byla předsedkyní závodního výboru odborů Centroprojektu a mezi lety 1990 a 1993 také členkou předsednictva odborového svazu „Projekt“ Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).
Dílo Jungwirthové bylo součástí několika výstav v rámci souboru prací Centroprojektu a také výstavy Z tvorby jihomoravských architektek, která proběhla v roce 1985 v Brně.
Zdroje:
Nina Dvořáková, Z tvorby jihomoravských architektek (kat. výst.), Dům umění města Brna, Brno 1985, (nestránkováno).
Sine, Budova Centroprojektu, Národní památkový ústav, https://pamatkovykatalog.cz/budova-centroprojektu-14116578, vyhledáno 3. 12. 2023.
Michael Třeštík, Kdo je kdo. Architektura = Who is who. Architektura, Praha 2003, s. 60–61.
Sine, O nás, Centroprojekt, https://centroprojekt.cz/o-nas/, vyhledáno 3. 12. 2023.
Sine, Salón architektů zlínského regionu, Zlín 1992, nestránkováno.
Miroslav Wyslych – Daniela Jungwirthová, Uvedení Sdružené investice v Gottwaldově do provozu, in: Věstník Centroprojekt: informativní přehled projektové a inženýrské organizace XIX, 1980, č. 1, s. 4–5.
