V roce 1986 byla v periodiku Architektura ČSR publikována práce ateliéru vývoje a typizace PÚ VHMP, autorského kolektivu ve složení Vlastimil Kolář, Miloš Pavlík, Miroslava Schenková, Helena Šimůnková, Tamara Jettmarová, Jan Šabart, společně s autorskou spoluprací Jana Zeleného, Vítězslavy Rothbauerové, Josefa Kliky a Jaroslava Schneidera z Pražského projektového ústavu. Architekti reagovali na výtky společnosti ohledně fádnosti a uniformity zbudovaných sídlištních celků gigantických rozměrů, které vytvářely anonymní prostředí. Zamýšleli se nad nutností změnit metodu typizace a dali si za cíl vymyslet stavební soustavu, která by umožnila adekvátně uspokojit uživatelské nároky. Nová stavební soustava P 2.11 měla být podle architektů stavebnicová, zajišťující hromadnou výrobu, otevřená – umožňující zaměnitelnost a pružná – reagující na potřeby společnosti. Šlo zejména o variabilitu řešení průčelí i vnitřní dispozice, která měla odstranit stávající výrazovou monotónnost bytových domů v panelové technologii. Variabilitu měla zajišťovat také střešní konstrukce (sedlová střecha s prostorem pro podkrovní byty), diferencované balkony a parterová oblast s obchodními prostory. Soustava měla být obohacena o otevřenou stavebnici komponentů obvodového pláště v různých materiálových a tvarových variantách. Nová stavební soustava se realizace nedočkala.
NZ
