„Jediný druh lidí (…), nejtíže nalézajících obživu (…) byl v péči o sociálně slabé do nedávna opomíjen. Jsou to matky s dětmi, matky neprovdané, ovdovělé nebo muži opuštěné. (…) Zaměstnání nenalézají, jakmile oznámí, že od děcka se neodloučí. Také by se mu nemohly ani věnovati nemajíce přístřeší ani ošetření pro své děti.“ Svízelnou situaci matek samoživitelek, jak ji v roce 1925 popisoval Český svět, se pokusil vyřešit projekt „domoviny“ pro matky bez přístřeší, pod nímž je podepsána Milada Petříková-Pavlíková a který nechal vybudovat spolek Československá ochrana ženských zájmů v čele s předsedkyní Františkou Plamínkovou.
Pro potřeby domoviny se podařilo od Ústředního sociálního úřadu města Prahy získat opuštěný „letohrádek“, který následně spolek nechal podle plánu Petříkové-Pavlíkové přestavět a rozšířit. Z patrové vilky se tak stala čtyřpodlažní budova s obytným podkrovím. Program čítal kromě různých druhů soukromých ubytovacích prostor (ložnice pro matky s dětmi, ložnice odrostlých dětí, ložnice žen atp.) také prostory společné – mj. jídelnu, kuchyni, prádelnu, žehlírnu s mandlovnou atp. Oproti původní exteriérové podobě s atikou, šambránami a historizujícími ozdobami získal po přestavbě dům daleko jednodušší zevnějšek bez přidaného fasádního dekoru.
Zdroje:
Útulna pro matky bez přístřeší na Královských Vinohradech, Český svět XXI, 1925, č. 19, s. 15.
KB
