Daniela Fenclová

* 1. 3. 1946, Praha
architektka, architektka výstav, designérka, pedagožka, výtvarnice

Tvorbu architektky Daniely Fenclové charakterizuje silný vztah k výtvarnému umění, který uplatnila v celé šíři architektonických úkolů. Během své profesní dráhy se zabývala projekty pozemních staveb, interiérem, výstavnictvím, grafickým designem, návrhy užitých předmětů i volným uměním.

Přestože byl Daně Fenclové vždy blízký grafický design, ve výběru profese nakonec následovala svého otce, architektka Ferdinanda Fencla (1901–1983). Podle vzpomínek Fenclové bylo užitečné, že „doma měla pravítka, příložník, prkno, zásobu pauzáků“ a dodává: „Ale s tatínkem jsem nekonzultovala. Naopak jsem ho spíše držela dál.“ (rozhovor K. Brůhové, 17. 2. 2022) Architekturu studovala nejprve na Fakultě stavební ČVUT, kde ji v prvním ročníku vyučoval František Cubr, který však záhy odešel na AVU. Fenclová vzpomíná i na dvousemestrální předmět „urbanismus“, který zúročila během práce na diplomním projektu u Emila Kovaříka. Zadání spočívalo v adaptaci historického bloku v Praze-Karlíně na víceúčelový dům (1970) s nájemními plochami, výrobou a dílnami. Za studií působila Fenclová také jako pomocná vědecká síla u Milady Radové-Štikové, kde se věnovala tématu památkové péče a rekonstrukcí. Své znalosti z tohoto odvětví architektka záhy využila – když krátce po absolutoriu nastoupila do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. V SÚRPMO začala pracovat v ateliéru Jana Sokola na projektech rekonstrukce areálu Pražského hradu. Mezi lety 1970–1977 se zde spolupodílela na studii celkové rekonstrukce Starého paláce, na úpravách interiéru baziliky sv. Jiří nebo na studii rekonstrukce letohrádku královny Anny. Spolupráce se Sokolem si architektka velmi cenila a považovala ji za pravou „školu architektury“. V období normalizace, kdy byl architekt Sokol sesazen z vedoucí pozice ateliéru, odešla ze SÚRPMO i Daniela Fenclová.

Architektka, dle vlastních slov, toužila po práci na volné noze, což v období státního socialismu umožňovalo pouze absolvování výtvarné školy. Rozhodla se proto pro pokračování ve studiu na Akademii výtvarných umění, u již zmíněného Františka Cubra. Toto období považuje architektka za inspirující a určující moment svého profesního směřování: „Konzultace s profesorem Cubrem probíhaly tak hodinu, dvě, tři týdně. Ale skoro každý večer jsme s ním byli v hospodě. I takové byly diskuse o architektuře. Na ČVUT se moc nediskutovalo. Kdežto Akademie, nebo Sokol, to byla jiná škola, to se úplně otevřely obzory. Cubr uměl učit. A učil tak, že neříkal 'Udělejte to takhle!', ale v diskusi člověka dovedl k lepšímu nápadu. To bylo moc příjemné.“ (rozhovor K. Brůhové, 17. 2. 2022) Studium zakončila diplomovým projektem na téma novostavby pro sbírku moderního umění Národní galerie v Praze na Smíchově (1975).

Po absolutoriu Akademie výtvarných umění se Fenclová stala architektkou-výtvarnicí na volné noze, což do jisté míry určovalo i charakter jejích zakázek. Byla sice v evidenci Českého fondu výtvarných umění, nicméně přes „Fond“ nebylo možné pracovat na kompletních architektonických projektech tak jako v projekčních ústavech. Proto se Fenclová soustředila spíše na návrhy interiérů nebo drobné architektury. Jak sama vzpomíná, přivydělávala si i kreslením perspektiv nebo výrobou drhaných šperků.

K řadě zakázek se architektka, podle vlastních vzpomínek, dostala přes rozvětvený okruh přátel a známých. Právě vazby na umělecké prostředí a spřátelené výtvarníky tvořily přirozenou součást profesního života architektky a definovaly možnosti spolupráce. K prvnímu projektu ve spolupráci se svým tehdejším manželem architektem Petrem Kovářem se Daniela Fenclová dle vlastních slov dostala skrze teoretika umění Jiřího Šetlíka z Akademie výtvarných umění. Zakázka spočívala v návrhu expozice nábytku ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea na zámku Duchcov (1975–1980). Ve spolupráci s Kovářem se architektka podílela také na dalších projektech, postavených na zásadní součinnosti s výtvarníky: sboru Znovuzrození Církve československé husitské v Benešově (1981–1985) a výtvarném návrhu motorestu Naháč (1985).

Od roku 1986 Fenclová spolupracovala zejména s architektem Jaroslavem Koskem. Jedním z východisek společné tvorby byl zájem obou tvůrců o aktuální vlnu postmoderny. Přicházející trendy bylo podle architektky možné uplatnit zejména v interiéru. Postmoderní hravost v díle Daniely Fenclové představují například realizace italského bistra v Dlouhé ulici (1988–1990, s Jaroslavem Koskem), návrh interiéru kavárny v galerii Kampa (1993), studie k přestavbě Wiehlova domu (1986, s Jaroslavem Koskem a Petrem Kovářem) nebo interiéry expozitur Komerční banky, které projektovala samostatně v devadesátých letech. S Koskem se Fenclová účastnila také architektonických soutěží – např. za projekt kostela do Strašnic získali v soutěži z roku 1990 druhé místo. Jejich spolupráce pokračovala i v období po revoluci a zaměřovala se zejména na urbanistické studie územních celků na Praze 4:  Brumlovka – Baarova nebo předpolí Michelského lesa U Labutě.

Jednou z oblíbených profesních etap Daniely Fenclové jsou studie malých vodních elektráren z období devadesátých let, které pojala v nekonvenčních formách, podle svých vlastních slov příliš extravagantních na to, aby došly realizace. V návrzích pro vodní elektrárny Štětí a České Kopisty použila řadu organických a nautických prvků, v návrhu vodní elektrárny Obříství (1993) pracovala autorka s nautickými prvky a motivem zelené střechy, která měla asociovat vyzvednutí stavby z úrovně terénu.

Hravé formy a zálibu v práci s barvami uplatňovala Daniela Fenclová také v návrzích městských výkladců a reklam, které zároveň konvenovaly jejímu zájmu o grafický design. Je autorkou portálů, neonových nápisů, velkoplošných malovaných reklam na fasádách domů a propagačních materiálů (např. publikace pro pivovar U Fleků, 1984). Vyzkoušela si také roli výtvarnice pro animace Krátkého filmu, navrhovala dětský nábytek i hračky. Je spoluautorkou naučné dětské knihy Domeček, domek, dům (1981), která za doprovodu ilustrací Petra Kováře vysvětluje typologii architektury a základní stavební postupy.

Zájem o zprostředkování architektury jako profese měla Daniela Fenclová možnost rozvinout i díky svému pedagogickému působení na Fakultě architektury ČVUT, kam nastoupila v 90. letech. Podílela se na ateliérové výuce, nejprve s Jaroslavem Koskem, poté s Jiřím Mojžíšem. Působila také na Ústavu architektonické tvorby v ateliéru Jana Štípka. Mezi lety 1999–2019 vyučovala Základy architektonického navrhování (ZAN) v tandemu s Pavlou Kvízovou.

Od roku 1990 vede Daniela Fenclová vlastní projekční kancelář, kde se v posledních letech zaměřuje na návrhy interiéru bankovního sektoru a projekty rodinných domů.

Zdroje:

Archiv Daniely Fenclové.

Rozhovor Kláry Brůhové a Šárky Malošíkové s Danielou Fenclovou, v rámci výzkumného projektu "Ženy v architektuře", Praha, 17. 2. 2022.  

Rozhovor Kláry Brůhové s Danielou Fenclovou, v rámci výzkumného projektu "Ženy v architektuře", Praha, 15. 3. 2022.

Rozhovor Veroniky Vicherkové s Danielovou Fenclovou, Petrem Kovářem, Kurtem Gebauerem a Ivanem Kafkou z cyklu Architektura 80. let: Realizace Petra Kováře a Daniely Fenclové z 80. let, cosa.cz 2021, dostupné z: https://cosa.tv/realizace-petra-kovare-a-daniely-fenclove/, vyhledáno dne 29. 9. 2022.

Rozhovor Veroniky Vicherkové s Petrem Kovářem, in: Petr Vorlík (ed.), Architektura osmdesátých let. Rozhovory, ČVUT v Praze, Fakulta architektury, Praha 2020, s. 236–243.

Rozhovor Kláry Brůhové s Jaroslavem Koskem, in: Petr Vorlík (ed.), Architektura osmdesátých let. Rozhovory, ČVUT v Praze, Fakulta architektury, Praha 2020, s. 244–251.

Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo. Architektura, Praha 2002, s. 55.

Soupis díla

1970 – diplomový projekt, ČVUT, Integrovaný dům – univerzální, polyfunkční nájemný městský dům, Praha-Karlín

1970–1977 – studie celkové rekonstrukce Starého paláce, Pražský hrad, s Janem Sokolem a kolektivem autorů

1970–1977 – úpravy interiéru baziliky sv. Jiří, Pražský hrad, s Janem Sokolem a M. Burianem

1970–1977 – studie na rekonstrukci letohrádku královny Anny, Praha, s M. Burianem

1970–1977 – studie na rekonstrukci Michelského statku, Praha-Michle

1973–1974 – školní projekt, urbanisticko-architektonická studie památníku Tisíciletí města a zástavby náměstí, Mírové náměstí, Mladá Boleslav

1974–1975 – diplomový projekt, AVU, vyhledávací studie novostavby Národní galerie, Praha-Smíchov

1975–1980 – návrh realizace stálé expozice vývoje nábytku ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, zámek Duchcov, s Petrem Kovářem

1978 – publikace Domeček, domek, dům, s Petrem Kovářem

1980–1989 – výtvarné a grafické návrhy firem, reklamy, kreslené filmy, ilustrace, grafika

1981–1991 – sbor Církve československé husitské, Benešov, s Petrem Kovářem, s výtvarníky Stanislavem Judlem a Hugem Demartinim

1985–1986 – návrh interiéru motorestu Naháč, Chocerady, s Petrem Kovářem, Jiřím Štěrbou, se sochaři Kurtem Gebauerem a Ivanem Kafkou

1986 – studie na celkovou rekonstrukci s výtvarnými návrhy interiéru Wiehlova domu, Václavské náměstí, Praha, s Jaroslavem Koskem st., Jaroslavem Koskem a Petrem Kovářem

1986 – návrh expozice v muzeu, Česká Skalice, s Petrem Kovářem

1986 – návrh interiéru Domu myslivců, Pelhřimov, s Petrem Kovářem

1987 – návrh interiérů a portálů prodejny Klenoty, Kladno

1988–1990 – projekt rekonstrukce a interiérů italského občerstvení, Dlouhá ulice, Praha, s Jaroslavem Koskem

1988 – obrazy pro audiovizuální pořad pro Komenského univerzitu, Nitra

1989–1990 – soutěžní návrh, kostel do Strašnic, Praha-Strašnice, s Jaroslavem Koskem, 2. cena

1989 – studie na využití Trojského statku, s Jaroslavem Koskem

1989 – studie rekreačního areálu u rybníka Stráž, u Pelhřimova, s Jaroslavem Koskem

1989 – rekonstrukce a projekt interiéru občerstvení a herny, Rybná ulice, Praha

1989 – interiér víceúčelové síně sboru církve Čs. husitské, Úpice

1990 – návrh rekreačního areálu, Pelhřimov-Stráž, s Jaroslavem Koskem

1991 – návrh přestavby a dostavby zámku, Kamenice u Jičína, s Jaroslavem Koskem, Josefem Fukem

1992 – instalace mezinárodního výtvarného sympozia Barok a dnešek, kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice

1992 – rekonstrukce interiéru cukrárny, Turnov

1993 – architektonická studie vodní elektrárny Obříství

1993 – občerstvení v galerii na Kampě, Praha

1993 – studie pěti rodinných domů, Jirny

1993 – soutěžní návrh, urbanisticko-architektonická studie Brumlovka – Baarova, Praha 4, s Jaroslavem Koskem, 2. cena

1994 – urbanisticko-architektonická studie severozápadního předpolí Michelského lesa U Labutě, Praha 4

1994–1996 – projekt vodní elektrárny České Kopisty

1995–1996 – projekt vodní elektrárny Štětí

1995 – rekonstrukce a interiér 1. patra Komerční banky, Na Příkopech 5, Praha

1996 – regulační podmínky, prvky prostorového uspořádání, pro dostavby ve stabilizovaném území Prahy 4 – Podolí, Krč, Braník, zástavby rodinnými domy a vilami, Praha 4

1997–1998 – rekonstrukce, rozšíření a interiér Komerční banky, Kongresové centrum, Praha 4

1997–1998 – rekonstrukce a interiér pobočky Komerční banky, Podvinný mlýn, Praha 8

1998 – studie rozvoje obce Příbram-Žežice, s Jaroslavem Koskem a Beránkem

2000 – projekt rodinného domu, Malé Přílepy

2001 – rekonstrukce a úprava přízemí a suterénu pro FOTOworld, Národní třída, Praha

2003 – Komerční banka, rekonstrukce expozitury, Sofijské náměstí, Praha

2003 – Komerční banka, rekonstrukce expozitury, Praha-Lužiny

2003 – Komerční banka, rekonstrukce expozitury, Praha-Ládví

2004 – rekonstrukce a úprava tří bytů, Sněmovní ulice, Praha

2005 – studie bytového domu, ulice Dobronická, Praha

2007 – projekt rodinného domu, Lipnice

2009 – rekonstrukce budovy obecního úřadu, Seletice

2010 – rodinný dům, Říčany

2011 – přestavba rodinného domu, Čelákovice

2013 – rodinný dům, Trutnov

2014 – úprava bytu, Praha-Prosek

2020 – soutěžní návrh, Památník holokaustu Romů a Sintů, Lety u Písku, ve spolupráci s Hejdová Duba architekti

Vzdělání

1975, Akademie výtvarných umění v Praze, Akad. arch.

1970, České vysoké učení technické v Praze, Ing. arch.

Zaměstnání

1967–1969, Fakulta stavební ČVUT v Praze (pomocná vědecká síla)

1970–1977, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO) (projektantka)

1977–1989, svobodné povolání (autorka)

1987–1989, Fakulta stavební ČVUT v Praze (pedagožka)

1990–, samostatná projektantka (vedoucí vlastní architektonické kanceláře)

1990–1992, Fakulta architektury ČVUT v Praze (pedagožka)

1992–, Fakulta architektury ČVUT v Praze (pedagožka)

1999–2019, Fakulta architektury ČVUT v Praze (vedoucí ateliéru)

Vazby osobní
Petr Kovář – manžel
spolupracovník/spolupracovnice
Ferdinand Fencl – otec
Vazby profesní
Jaroslav Kosek (1986–1998) – spolupracovník/spolupracovnice
M. Burian (1970–1977) – spolupracovník/spolupracovnice
J. Müller (1970–1977) – spolupracovník/spolupracovnice
Jan Sokol (1970–1977) – vedoucí ateliéru
František Cubr (1973–1975) – pedagog/pedagožka
Milada Radová-Štiková (1964–1970) – pedagog/pedagožka
Bibliografie

Fenclová Daniela, Studentské práce. Výstava školy architektury na AVU, Praha 1974-1975, Architektura ČSSR, 1976, roč. 35, č. 1, s. 30.

Třeštík Michael, Kdo je kdo. Architektura, Praha, 2000.

Třeštík Michael, Kdo je kdo. Architektura, Praha, 2003.

Vorlík Petr, Rozhovory. Architektura 80. let, Praha, 2020.

Chýlová Lenka – Pavliš Barbora, Vrstvy města: 20 kapitol o architektuře Benešova, Benešov, 2021.

Internetové odkazy

Rozhovor Veroniky Vicherkové s Danielovou Fenclovou, Petrem Kovářem, Kurtem Gebauerem a Ivanem Kafkou z cyklu Architektura 80. let: Realizace Petra Kováře a Daniely Fenclové z 80. let, cosa.cz 2021

Hejdová Duba architekti, Lety u Písku, památník holokaustu Romů a Sintů, návrh hodnocený v II. kole, 2020

Daniela Fenclová, Mezi dvěma fotografiemi, 2008, www.dcery.cz 2022

Daniela Fenclová, Jaroslav Kosek, Urbanistický soubor Baarova - Brumlovka, Praha 4, 1993, Architektonický atelier Kosek s.r.o., 2003

Petr Kovář, Daniela Fenclová, Domeček, domek, dům, 1981, Ex Libris, NK ČR 2014

Audio soubory

Rozhovor Kláry Brůhové a Šárky Malošíkové s architektkou Danielou Fenclovou, 2022

Autor/ka záznamu: NZ, KB