Irena Fialová je architektkou, teoretičkou, publicistkou a pedagožkou. V roce 1985 absolvovala diplomovou prací na téma Strategický rozvoj sídelní aglomerace Českých Budějovic (katedra urbanismu, vedoucí práce Jiří Němec) fakultu architektury ČVUT. Po promoci pracovala jako projektantka na Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy, v úseku celkové koncepce, který vedl Jiří Hrůza, až do jeho zániku v roce 1994.
Mezi lety 1989 a 1994 byla na mateřské a rodičovské dovolené (David, * 1989, Alice, * 1992) v jejímž průběhu spolupracovala jako architektka s několika architektonickými studii (D.A. Studio, Ateliér KAMA, spolupráce se Stanislavem Fialou), později se stala členkou České komory architektů, založila vlastní architektonickou kancelář (1992–2012) a stala se vedoucí několika mezinárodních projektů společnosti Sipral, kde byla v kontaktu se světovými architekty a kancelářemi – Jeanem Nouvelem, Frankem Gehrym, Dirkem Lohanem, KPF (Kohn Pedersen Fox), RFR (Rice Francis Ritchie).
Vedle praktické činnosti se Irena Fialová věnuje současné architektuře také v teoretické a publicistické rovině. Připravila koncepci výstavy a katalogu D.A. Studio pro Galerii Jaroslava Fragnera (1995, s Martinem Rajnišem, Stanislavem Fialou, Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou). V roce 1992 spoluzaložila časopis a vydavatelství Zlatý řez (s Romanem Kouckým, Michalem Kohoutem, Lubošem Patou, Tomášem Prouzou, Milenou Sršňovou a Jaroslavem Zimou, později se připojila Jana Tichá a odešli Tomáš Prouza a Jaroslav Zima), které se specializovalo na moderní a současnou architekturu, její historii a teorii, a pod jehož záštitou jako autorka/editorka či spolu autorka/editorka vydala několik publikací (Zlatý Anděl: Jean Nouvel v Praze / in Prague, 2000, Tančící dům / Dancing Building, 2003, Danube House Praha, 2004, PRG|20|21: současná architektura, 2007 s Janou Tichou, Martin Rajniš: přirozená architektura, 2008, D3A: živá architektura, 2009, Architektura a současné město: texty o moderní a současné architektuře, 2016). Od roku 1992 působila jako členka mezinárodního vědeckého výboru na XIX. kongresu UIA v Barceloně, vedeného Ignasim de Solà-Moralesem, věnovaného tématu Současnost a budoucnosti. Architektura ve městech (1996), na kterém byla moderátorkou hlavní části Terrain Vagues. V letech 1996–2012 byla nezávislou expertkou Evropské ceny za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award a kurátorkou jejích pražských výstav v Galerii Jaroslava Fragnera a v Národní galerii. Je spoluautorkou konceptu české účasti na 12. mezinárodním bienále architektury v Benátkách (Přirozená architektura = Natural architecture, 2009 s Martinem Rajnišem a Janou Tichou). Od roku 2018 působila jako kurátorka přednáškového cyklu November Talks Prague (ČVUT) a výstav mezinárodní soutěže EUmies Young Talent Award.
V roce 1994 se stala pedagožkou a členkou Umělecké a vědecké rady nově založené Fakulty architektury na Technické univerzitě v Liberci, kde působila do roku 1999. Paralelně do roku 1997 pracovala jako pedagožka na Fakultě architektury ČVUT, kam se v roce 2007 vrátila a vyučuje zde do současnosti. V roce 2011 zde byla jmenována docentkou (habilitační práce Výzkum a popularizace architektury) a od roku 2014 zastává funkci proděkanky (2014 – 2018 pro vědu, výzkum a uměleckou činnost, 2018 – dosud pro zahraniční vztahy). Je garantkou a přednášející předmětů Urbanismus III – Teorie/Theory a Urbanismus VI – Tendence, je školitelkou v doktorském studijním programu Architektura a urbanismus a v novém mezioborovém programu Smart Cities. Věnuje se výzkumu současných modelů urbanizace a vztahu dopravy a kvality veřejného prostoru na příkladech proměny evropských metropolí v udržitelná města 21. století.
Zdroje:
Odpovědi Ireny Fialové z dotazníku v rámci výzkumného projektu Ženy v architektuře, 2022.
Irena Fialová, Barcelona. Současnost a budoucnosti. Architektura ve městech, Architekt XLI, 1995, č. 16–17, s. 8.
