Během první republiky (1918–1939) a před jejím vznikem se podařilo prosadit několik důležitých milníků ženské emancipace, jako bylo volební právo žen nebo právo žen na vzdělání a vlastnictví. V ústavě z roku 1920 bylo uvedeno, že „výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají“, což bylo v kontextu jiných evropských zemí v té době velmi pokrokové. Stále však platil zastaralý Zákon o právu rodinném z roku 1811, kde byl muž určen jako hlava rodiny a mohl rozhodovat i tom, jestli jeho manželka bude pracovat nebo studovat.
Pozdější socialistická emancipační politika v Československu vycházela z myšlenek marxismu-leninismu, zvláště Friedricha Engelse a jeho knihy Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884). Engels formuloval tři kroky nutné k rovnosti, které převzaly i nové socialistické vlády: rovné právní postavení žen a mužů, ekonomickou nezávislost žen a převzetí domácích prací společností. Již v roce 1948, krátce po převzetí moci v Československu komunistickou stranou, byla schválena nová ústava, kde bylo zakotveno, že „muži a ženy mají stejné postavení v rodině, v práci i ve veřejné činnosti,“ dále v dodatku k ústavě z roku 1960 stálo: „Rovnoprávné uplatnění žen [...] je zajišťováno zvláštní úpravou pracovních podmínek [...] dále též rozvojem zařízení a služeb umožňujících ženám využít všech schopností k účasti na životě společnosti.“(1) Nepočítalo se však se zřízením Ústavního soudu, takže vymahatelnost těchto práv byla téměř nemožná.
V roce 1949 došlo prostřednictvím nového rodinného zákona(2) ke zrušení statutu muže, jako hlavy rodiny (dřív určoval bydliště a řídil domácnost a manželka mu měla být povinna poslušností), rodičovská moc byla přiznána oběma rodičům (nejen muži) a přibyla možnost rozvodu bez souhlasu manžela. Již v roce 1948 vznikl zákon o zálohovém výživném a v roce 1957 byl legalizován potrat. V západních zemích se většina těchto změn udála až v sedmdesátých letech 20. století na základě tlaku feministických hnutí.
Československé ženy tedy dosáhly velmi rychle ekonomické nezávislosti, zároveň však na nich závisela tzv. druhá směna v domácnosti a péče o děti po práci. Zapojení mužů do těchto úkonů a spravedlivější rozdělení povinností včetně jejich plošného převzetí státem se realizovat nepodařilo, stejně jako se nepodařila dosáhnout deklarovaná rovnosti mezd. Prohlubovala se také segregace vzdělání i zaměstnání, ženy působily v méně placených a méně prestižní oborech, a to i kvůli pozdějším zákonům na ochranu jejich zdraví při práci. Ženy byly často přetížené, jelikož musely zvládat práci i povinnosti kolem domácnosti a dětí. Podle studie Státní populační komise z počátku šedecátých let trávily ženy se dvěma dětmi v práci 9 hodin denně; 5,5 hodin nakupováním a péčí o domácnost a 1,5 hodin péčí o děti. 1,4 h jim zbývalo pro sebe a 6 h věnovaly spánku. Muži měli podle tohoto výzkumu o 4 hodiny volného času denně více.
V šedesátých letech 20. století se v Československu začala prodlužovat mateřská dovolená (2 roky v roce 1968). Během normalizace důraz státní politiky na pečovatelskou roli žen postupně rostl, a to i kvůli snahám o zvýšení porodnosti a snížení rozvodovosti. Ovšem dělo se tak na úkor jejich nezávislosti a „účasti na životě společnosti“. Účast žen v rozhodovacích procesech, ve vládě či parlamentu nebo ve vedoucích pozicích byla minimální (pouze 4–5 % žen v rozhodovacích pozicích v sedmdesátých letech),(3) ve vládě během celého období socialismu zasedaly jen dvě ženy a žádná nebyla členkou Předsednictva ÚV KSČ. Jako důvod nízké politické angažovanosti ženy často uváděly velké zatížení domácími pracemi, často také čelily genderovým předsudkům a stereotypům.
Postavení queer osob nebylo pro socialistické vlády důležitým tématem. I když k dekriminalizaci homosexuality došlo již v roce 1961, z veřejného diskurzu bylo toto téma zcela vytlačováno a gayové a lesby čelily často předsudkům a nerovnostem v každodenním životě.
ZDROJE:
(1) Barbara Havelková, Genderová rovnost v období socialismu, in: Michal Bobek – Pavel Molek – Vojtěch Šimíček (eds.), Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví, Brno 2009, s. 188.
(2) Ibidem, s. 189.
(3) Ibidem, s. 203.
-
Barbara Havelková, Genderová rovnost v období socialismu, in: Michal Bobek, Pavel Molek, Vojtěch Šimíček (eds.), Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví, Brno 2009, s. 179–206.
Alena Wagnerová, Žena za socialismu: Československo 1945–1974 a reflexe vývoje před rokem 1989 a po něm, Slon 2017.