Na konci třicátých a počátku čtyřicátých let 20. století se Vlasta Štursová a Jiří Štursa soustředili na problematiku levného nájemního bydlení. Poté, co se angažovali na výstavě Bydlení (1941) navázali následujícího roku na téma interiér malého a levného bytu výstavním projektem Lidový byt, který se konal taktéž pod patronací Svazu českého díla a zaměřil se na zařízení typového bydlení pro široké pracující vrstvy. Tentokrát se Štursovi ujali programu i celkového uspořádání výstavy. Ideová linie expozice zdůrazňovala důležitost bytové kultury pro kvalitní život člověka, jež bude ztvárněna lidovým bytovým zařízením, cenově i funkčně vyhovujícím širokým vrstvám. Jednotlivé typové interiéry, které představovaly např. varianty bytu o jedné místnosti, byt obsahující pouze pokoj a kuchyni nebo garsoniéru v novém nájemním domě, navrhli Josef Grus, Josef Kittrich, Emanuela Kittrichová, Jan E. Koula, Karel Koželka, Ivan Nedoma, Josef Petrů, Jiří Štursa, Vlasta Štursová, Ladislav Žák, brněnští architekti Jiří Auermüller, Josef Polášek a Oldřich Osolsobě. Realizaci výstavy předcházela kolektivní spolupráce na stanovení sestav „lidového nábytku“, který bude konstrukčně jednoduchý a levný a jeho rozměry budou odvozeny od proporcí lidského těla. Na základě výsledků vytvořili Vlasta Štursová a Jiří Štursa návrh „stavebnice“ nábytkových prvků, které je možné doplňovat, rozšiřovat a snadno přemísťovat. Kromě celkového uspořádání výstavy navrhli Štursovi typový interiér bytu pro rodinu se dvěma dětmi v dispozici „o dvou místnostech ve starém domě“.
NZ
