Architektka Martina Buřičová patří do generace architektek, které vystudovaly obor na konci devadesátých let. Ještě během studií zvítězila spolu s kolegy v architektonické soutěži, díky které se jí podařilo hned na začátku kariéry získat důležitou – první realizaci. Jako zástupkyně architektek mladé generace byla její práce publikována ve sborníku Povolání architekt[ka] (2003). Téhož roku založila vlastní architektonickou kancelář „čára“ (caraa.cz), v níž společně se Štěpánem Kubíčkem působí do současnosti.
Martina Buřičová vystudovala architekturu na Fakultě architektury ČVUT v Praze, prošla výukou v ateliérech Vítězslavy Rothbauerové, Jana Sedláka, Ladislava Lábuse a Vladimíra Krátkého, u něhož v roce 1999 diplomovala projektem Národní technické knihovny pro pražské Dejvice. Během studia působila v ateliérech JKA (Jiran Kohout architekti) a AB & M architekti a podílela se na návrzích v rámci architektonických soutěží. K projektu Národní technické knihovny se architektka vrátila, když se v roce 2000 společně se Zdeňkem Jiranem a Michalem Kohoutem zúčastnili vypsané soutěže, v níž získali mezi čtyřiceti čtyřmi soutěžícími třetí cenu.
Od konce devadesátých let začala spolupracovat s architekty Luborem Sladkým a Lukášem Holubem, v jejichž architektonické kanceláři S.H.S architekti se později stala společnicí. Úspěchem se stal jejich vítězný návrh ve veřejné anonymní architektonické soutěži na startovní byty pro mladé rodiny v lokalitě Třeboň a zejména jeho následné dovedení do konečné realizace, jež mj. získala ocenění Grand Prix Nový domov 2001 v kategorii bytové domy. Pro absolventku architektury znamenal důležitý milník na začátku profesní kariéry.
V roce 2003 založila Martina Buřičová se Štěpánem Kubíčkem architektonický ateliér caraa.cz (čti čára), v němž působí do současnosti. V průběhu dvacetiletého působení se ateliér věnoval různorodým úkolům, mezi nimiž převládají rekonstrukce i novostavby soukromých i veřejných budov a novostavby rodinného bydlení. Jejich první a dlouhodobou zakázkou se stala přestavba a dostavba průmyslového areálu bývalé tiskárny v pražských Vysočanech, která proběhla v několika etapách. Zdůraznila architektonické kvality areálu a doplnila jej kontrastním soudobým architektonickým výrazem, který obohacuje veřejný prostor této bývalé průmyslové lokality. Za řešení hlavní budovy, jež mj. obsahuje nástavbu – reprezentativní dvoupodlažní ateliér s terasou a střešním sportovištěm, získali Martina Buřičová a Štěpán Kubíček ocenění Grand Prix Architektů – národní cenu za architekturu za rok 2010 v kategorii rekonstrukce. Jedna z dalších etap přestavby, dokončená v roce 2020, proměnila část budovy při hlavní ulici díky předsazené konstrukci ve venkovní galerii.
Pod hlavičkou svého ateliéru se Martina Buřičová zúčastnila celé řady architektonických soutěží. Ty z posledních let se zabývaly zejména přestavbami a novostavbami budov veřejného určení, jako jsou spolkové domy, sportoviště nebo základní a mateřské školy. V roce 2016 vyhrál ateliér společně s Jonášem Krýzlem a Janem Novotným soutěž na společensko-kulturní centrum „SOKEC“ v obci Hrušovany u Brna. Oceňovaná stavba svou formou i obsahem vytvořila důležité místo pro setkávání a různorodé aktivity (sál, hospoda, zahrada, hřiště), zároveň zkultivovala a zklidnila historické jádro obce.
Mezi dalšími soutěžními návrhy ateliéru, které pracují s revitalizací prostoru, do něhož přináší nové funkce, najdeme například návrh na rekonstrukci a dostavbu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Opletalově ulici v Praze (2016, s Jonášem Krýzlem a Janem Novotným, 2. cena) nebo návrh kulturně-kreativního centra Galerie Perlou v prostorách bývalého areálu textilní továrny v Ústí nad Orlicí (2022, 2. zvýšená cena). Architektonických soutěží se Martina Buřičová účastní také jako porotkyně a organizátorka. Její další rolí v oboru architektury je role pedagožky. Své zkušenosti praktikující architektky předává studentům na pražské Fakultě architektury ČVUT, kde od roku 2014 vede ateliérovou výuku ZAN (Základy architektonického navrhování) v Ústavu navrhování I a vyučuje výtvarnou tvorbu prvních ročníků v Ústavu výtvarné tvorby.
Zdroje:
Penzion pro důchodce Staroměstská v Českých Budějovicích, ideová soutěž, Architekt, 1998, č. 5, s. 22–23.
Soutěž na dostavbu centra Pankrácké pláně, Architekt, 1998, č. 10, s. 44–45.
Soutěž – náměstí Svobody v Brně, Architekt, 1998, č. 19, s. 60.
Startovní byty pro mladé rodiny, soutěž, Architekt, 1999, č. 9, s. 52–53.
Soňa Ryndová, Martina Buřičová, in: Vladislava Valchářová (ed.), Povolání architekt[ka], Praha 2003, s. 242–245.
Eva Červinková, Bavit se architekturou, rozhovor s Martinou Buřičovou, Stavba, 2020, č. 4, s. 4–7.
Markéta Pražanová –Monika Pohanková, Deset: soutěžní přehlídka staveb realizovaných na základě výsledku architektonických soutěží organizovaných mezi lety 1992 a 2015 = A showcase of implementations resulting from architectural competitions, 1992-2015, [Praha]: Česká komora architektů, 2022, s. 52.
