Architektka Anna Friedlová patří mezi první ženy, které vystudovaly obor na pražské „technice“, svou kariéru začala na konci třicátých let 20. století v Ostravě jako samostatná projektantka. Po válce se věnovala projektování sídlištních celků a občanských staveb pro potřeby ostravského regionu. Během působení v projektových ústavech po roce 1948 se zabývala rozmanitými úkoly, včetně výstavby skleníkových areálů, škol či sportovišť.
Anna Friedlová se narodila do rodiny báňského inženýra Artura Kanczuckiho (1884–1959) a Ludmily Kanczucké. Profese a záliby otce, který léta odebíral časopis Deutsche Kunst und Dekoration, zapůsobily na její výběr dalšího studia. Anna Friedlová se po maturitě na gymnáziu rozhodla jít na ČVUT do Prahy, kde mezi lety 1932–1937 vystudovala architekturu a pozemní stavitelství u profesora Antonína Engela. Její spolužačkou a druhou dívkou v ročníku byla architektka Vlasta Suková (Štursová). Podle vzpomínek architektky její gymnaziální profesor po letech přiznal, že „nevěřil, že se skutečně stane architektkou“ (Valchářová 2003, s. 121). Po svém absolutoriu se Anna Friedlová vrátila do rodné Ostravy, kde působila jako samostatná projektantka. Provdala se za architekta Evžena Friedla (1909–1954), jenž se stal po roce 1945 ředitelem městského stavebního úřadu a posléze hlavním architektem Ostravy.
Po roce 1945 se Anna Friedlová, ještě jako architektka na volné noze, věnovala urbanistickým projektům na území Ostravy. Na základě funkcionalistických principů, které preferovaly řádkové rozmístění bytových domů a jejich volné umístění v zeleni, navrhla zastavovací plán hornické osady Šalomouna (1946), která měla být vybudovaná na místě původní již nevyhovující hornické kolonie. Zapojila se také do vyzvané soutěže na urbanistické řešení tzv. vzorného neboli vzorového sídliště, pro něž bylo vybráno území u Bělského lesa jihozápadně od centra Ostravy. V konečném projektu (1946) kolektiv autorů ve složení Anna Friedlová, Vladimír Meduna, Otakar Slabý, Jiří Štursa a Jaroslav Turek navrhl funkcionalistické racionálně komponované sídliště s celkovou infrastrukturou včetně škol, objektů služeb, sportovních a kulturních zařízení, které mělo sloužit jako vzor pro výstavbu obdobných samostatných bytových celků. Architekta Anna Friedlová byla v užší soutěži na výstavbu sídliště úspěšná také svým návrhem čtyřpodlažního bytového dvojdomu (1947).
Po zestátnění podniků v roce 1948 nastoupila Anna Friedlová k Báňským projektům v Ostravě, kde se věnovala zadáním důležitým pro rozvoj válkou zničeného regionu – byly to návrhy bytových domů, učňovských domovů (Karviná, Orlová, 50. léta), škol, tělocvičen a dalších sportovních zařízení nebo vstupních objektů dolů Ostravsko-karvinského revíru či objekty zdravotních středisek u dolu Fučík a dolu Prezident Gottwald. Je také spoluautorkou rozsáhlého areálu pěstebních skleníků v Havířově, který vznikl jako výsledek rekultivace území Ostravsko-karvinských dolů.
Další architektonické úkoly rozmanitého určení přinesla architektce změna pracoviště, když v roce 1963 přešla do ostravského Hutního projektu. Zde mezi její projekty patřily návrhy sportovních areálů (letní sportoviště a hlediště ve Studénce, 1966–1970), školních budov (škola a tělocvična v Trojanovicích, 1972) nebo studie infrastruktury (studie mostu a podchodu na sídlišti Výškovice, Ostrava-Jih, 1965). Friedlová je také pravděpodobně autorkou restaurační budovy u skokanského můstku v areálu Horečky ve Frenštátu pod Radhoštěm (projekt 1970), jež byla v nedávné době přestavěna na rodinný dům.
K zajímavým realizacím Anny Friedlové patří skleníkový areál v Arboretu v Novém Dvoře (1965–1970), který dnes náleží Slezskému zemskému muzeu. Architektka zde navrhla skupinu skleníků včetně válcového výstavního pavilonu botanické zahrady, návštěvnické zázemí a také tzv. Modrý pavilon, pojatý v intencích „bruselského stylu“. Stejně jako většina staveb architektky Friedlové změnil areál skleníků botanické zahrady později svou podobu. Původní stavby, kromě Modrého pavilonu, byly zbořeny a v roce 2000 nahrazeny budovami nových skleníků.
Prameny a zdroje:
Archiv architektury a stavitelství NTM, fond Anna Friedlová.
Archiv Slezského zemského muzea, Arboretum Nový dvůr.
Archiv obce Trojanovice.
Evžen Friedl, Nové sídliště, in: Technická práce na Ostravsku 1936–1946, s. 414–415.
Soutěže, Architektura ČSR VI, 1947, č. 7, příloha XLIV.
Karel Pilát, Výstavba vzorných sídlišť a jejich poslání, Architektura ČSR VII, 1948, č. 6–7, s. 201–202 a 204–205.
Anna Friedlová – Vladimír Meduna – Otakar Slabý – Jiří Štursa – Jaroslav Turek, Vzorné sídliště u Bělského lesa v Ostravě, Architektura ČSR VII, 1948, č. 6–7, s. 203.
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, [3. díl], Dodatky, s. 57.
Josef Pechar, Československá architektura: 1945–1977, Praha 1979, s. 108.
Miloš Bartoň et al., 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých architektů, Svaz českých architektů a Český fond výtvarných umění [198-], s. 66–67.
Kol. autorů, Česká architektura 1945–1995, kat. k výstavě, Praha 1995, s. 133.
Vladislava Valchářová, Anna Friedlová-Kanczuská, in: Soňa Ryndová – Vladislava Valchářová (eds.), Povolání: architekt[ka]. Profession: [woman] architect, Praha 2003, s. 120–123.
Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009, s. 390–391.
Martin Strakoš, Nová Ostrava a její satelity: kapitoly z dějin architektury 30.–50. let 20. století, Ostrava 2010.
Martin Strakoš, Ostravská sídliště. Urbanismus, architektura, umění a památkový potenciál, Ostrava 2018.
