Milena Hauserová Radová

Architektka Milena Hauserová je pedagožkou, památkářkou, historičkou architektury a badatelkou. Jejím hlavním odborným zájmem je středověká architektura se specializací na dějiny středověkého městského domu a sakrální architekturu. Přes deset let odborně působila ve Státním ústavu památkové péče. Byla starostkou Sdružení pro stavebněhistorický průzkum. Od roku 1989 do současnosti vyučuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

Oba rodiče Mileny Hauserové, rozené Radové, byli architekti, matka Milada Radová-Štiková působila jako pedagožka a badatelka zejména v oblasti středověké architektury, otec Oldřich Rada se zabýval památkovou péčí a byl zaměstnán na středočeském Středisku státní památkové péče. Díky profesi rodičů se Milena Hauserová už od dětství seznamovala se specifiky výzkumu a ochrany památek. Podle vlastních vzpomínek však k tomuto oboru původně nesměřovala a v oblibě měla řadu disciplín od humanitních po přírodovědné. Ke studiu architektury se nakonec rozhodla i proto, že jde o komplexní obor, který ji v rámci studia nenutil zúžit zájmy do konečné specializace. Zajímala ji teorie architektury a s velkým zaujetím se věnovala také průmyslové architektuře u profesora Emila Kovaříka, v níž tehdy viděla jednu z mála možností, „kde lze navrhovat individuálně, jak v rovině designu, tak v tvorbě pracovního prostředí“ (rozhovor Kláry Brůhové s Milenou Hauserovou, 20. 5. 2022).

Po absolutoriu v roce 1979 architektka přijala místo kresličky ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde díky svým znalostem a rodinnému zázemí ve skutečnosti vykonávala funkci samostatné referentky. Na ústavu památkové péče zůstala Milena Hauserová do roku 1989. Jako samostatná odborná referentka působila v oblasti oddělení památkových rezervací a národních kulturních památek, které se zabývalo památkovou ochranou staveb a sídel od nejstarších po současné a péčí o ně. Každodenní agenda Hauserové spočívala v řešení konkrétních případů památkové ochrany, včetně zjišťování fyzického stavu a dokumentace konkrétních segmentů památkového fondu. Ve spolupráci s kolegy a kolegyněmi ze sekce ochrany přírody se Milena Hauserová věnovala také posuzování územně plánovací dokumentace všech stupňů, od malých studií až po velké územní celky. S kolegou architektem Vojtěchem Láskou ze středočeského památkového ústavu uvažovali o ochraně širšího prostředí památek a kontextuálních vazbách, které se snažili ověřit v praxi na návrzích různých památkových pásem.

Velký díl práce Milady Hauserové v památkovém ústavu představovala rozmanitá expertní činnost pro potřeby ministerstva kultury. Architektka často řešila i upuštění od památkové ochrany – dotýkaly se jí kauzy, během nichž se bořily velké části měst, například v Nymburce, Nepomuku, Benešově. Určitá bezvýchodnost situace vedla Hauserovou k zájmu o teorii památkové péče, ale i vnitřní organizaci a funkčnost celé struktury. V roce 1987 se pak, vzhledem ke svým zkušenostem, zapojila jako poradkyně do přípravy nového památkového zákona.

Ve výzkumu se Milena Hauserová specializuje na středověké památky, zejména na dějiny středověkého městského domu. Na téma Vývoj středověkého městského obytného domu ve středních Čechách zpracovala také svou kandidátskou práci, kterou úspěšně obhájila v roce 1991. Ukončila tak své postgraduální studium na Akademii věd ČSR, které absolvovala pod vedením historičky umění Anežky Merhautové. Dispoziční typologií středověkého domu a výzkumem konkrétních objektů se zabývala i v řadě následujících studií, například Domy s vysokými síněmi (2001), Dům čp. 150–151 na Starém Městě pražském (2002), Prostorové uspořádání jáchymovských domů (2009). Je také autorkou tematických kapitol v katalogu výstavy ​​Gotika v západních Čechách (1230–1530), která se pod kurátorským vedením Jiřího Fajta konala v roce 1995 v Národní galerii v Praze. Zájem o problematiku bydlení ve středověku přivedl Milenu Hauserovou k otázkám týkajícím se tepelných a světelných podmínek v obytném domě, jejichž závěry publikovala v knize Matúše Dully Kapitoly z historie bydlení (2014). Výsledky dlouholetého výzkumu Hauserová přednesla ve své habilitační přednášce Svár tepelné a světelné pohody ve starších dějinách obytného prostoru v roce 2016 na Fakultě architektury ČVUT. Další specializací architektky, zejména v posledních letech, jsou středověké sakrální památky. Je autorkou studií, které se zabývají například kostelem sv. Jáchyma v Jáchymově, kostelem sv. Jakuba Většího v Rovné u Stříbrné Skalice nebo kostelem sv. Mikuláše v Potvorově. Habilitační práce … a přetrval jen kostel (přínos stavebněhistorického průzkumu tribunového kostela k poznání rané nobility a jejich sídel v Čechách) dosud čeká na publikaci.

Od roku 1989 se Milena Hauserová paralelně věnuje pedagogické činnosti, v níž se zpočátku soustředila na výuku dějin zejména středověké architektury, později hlavně památkové péče, stavebněhistorického průzkumu a speciálních témat z dějin a teorie architektury. Vyučuje na Fakultě architektury ČVUT, kde také navázala na tradici své matky Milady Radové-Štikové a do roku 1993 vedla studentský Kroužek – otevřenou platformu pro setkávání zájemců o obor. Dále přednášela na Katedře archeologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana E. Purkyně v Ústí nad Labem a příležitostně i na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové nebo Akademii výtvarných umění v Praze. Byla dlouholetou lektorkou kurzů Národního památkového ústavu pro odbornou přípravu začínajících pracovníků v památkové péči. Promýšlí teoretické otázky památkové péče a výsledky svých úvah promítá do výuky památkové péče jak pro magisterské studenty architektury, tak v doktorském studiu tohoto oboru. V posledních dvou dekádách se vedle těchto témat zabývá historickým výzkumem krajiny a otázkami její památkové ochrany. Na FA ČVUT iniciovala zavedení výuky věnované historii kulturní krajiny a péče o ni. Po tři desetiletí se věnovala vědecké přípravě doktorandů.

Milena Hauserová se věnuje rovněž tématu stavebněhistorického průzkumu. Od roku 2001 je členkou Sdružení pro stavebněhistorický průzkum, kde působila mezi lety 2006–2011 jako starostka. Dlouhodobě spolupracovala také s mezinárodní společností pro výzkum domu Arbeits fur Hausforschung a v roce 2002 uspořádala mezinárodní konferenci v Pirně věnovanou dějinám domu a bydlení v českých zemích a v jejich sousedství.

Zdroje:

Rozhovor Kláry Brůhové s Milenou Hauserovou, v rámci výzkumného projektu "Ženy v architektuře", Praha, 20. 5. 2022. 

Petr Vorlík – Klára Ullmannová, rozhovor s Milenou Hauserovou, in: Petr Vorlík (ed.), Architektura osmdesátých let. Rozhovory, ČVUT v Praze, Fakulta architektury, Praha 2020, s. 62–69.

Vojtěch Láska, Jubileum Mileny Hauserové, in: Památky středních Čech: Časopis Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze XXVIII, 2014, č. 2, s. 56.