Ludmila Machová Šplíchalová

* 21. 7. 1942

architektka, urbanistka

Ludmila Machová (roz. Šplíchalová) se narodila v Praze v roce 1942, brzy po válce se ale rodina odstěhovala do České Lípy a následně do Hradce Králové, kde architektka maturovala na Střední průmyslové škole stavební. Během studia architektury na Fakultě stavební ČVUT působila jako pomocná vědecká síla a následně jako pedagogická asistentka na katedře administrativních, občanských a dopravních staveb vedené Jiřím Štursou. Po absolutoriu v roce 1966 se provdala za Václava Macha a nastoupila do Pražského projektového ústavu (PPÚ) do ateliéru Gorazda Čelechovského. Ateliér v té době navrhoval experimentální projekt – město budoucnosti Etarea, v němž mělo bydlet 135 tisíc obyvatel. Model města, na němž architektka přímo pracovala, byl vystaven v československém pavilonu na EXPO 67 v kanadském Montrealu. Práce s architektem Čelechovským patřila podle slov architektky k nejzásadnějším obdobím její profesní praxe, zejména díky jeho kontaktům ve frankofonních zemích. Čelechovský svěřoval mladým kolegům a kolegyním menší samostatná zadání brzy po nástupu do ateliéru. Navíc byl mezi architekty známou osobností a dostával mnoho nabídek i mimo úkoly plněné v projektovém ústavu. Některé z nich poskytl mladším architektům a architektkám svého ateliéru, kteří je pak zpracovávali ve svém volném čase. Ludmila Machová takto například navrhovala chatu pro horskou službu na Červenohorském sedle v Jeseníkách.

Rok po vstupu do praxe se Ludmile Machové narodila první dcera a o čtyři roky později druhá. Mezi dvěma mateřskými dovolenými se vrátila do ateliéru Gorazda Čelechovského a později přešla do ateliéru vedeného Vladimírem Ježkem, kde setrvala až do roku 1991. Zde se věnovala především návrhům bytových domů a objektů občanské vybavenosti. Na přelomu 70. a 80. let se podílela pod vedením Vladimíra Hladíka na projektu sídliště Homolka a s Vladimírem Ježkem vypracovala návrh na administrativní budovu Mezinárodní organizace pro rozhlas a televizi OIRT umístěnou na Strahově. V 80. letech se Ludmila Machová připojila ke kolektivu, který měl na starosti především rozvoj Jižního Města a Jižního Města II. V tomto období například pracovala s Vítězslavou Rothbauerovou na projektové fázi služebny Federálního ministerstva vnitra v Horních Roztylech či Janem Zeleným na restauraci a sauně na Hájích. V závěru této dekády se podílela na vzniku územního projektu zóny Břevnov-Jih (s Janem Zeleným, Alešem Bořkovcem, Petrem Brzobohatým, Pavlem Stiborkem a Jaroslavem Knotkem), kde se díky jejímu přičinění podařilo prosadit regeneraci stávající zástavby namísto původně plánované plošné přestavby území.

Od roku 1990 podle svých slov omezovala rozsah projektů, kterým se věnovala, ve prospěch aktivit svého manžela, jenž se podílel na vzniku České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) a byl jejím prvním předsedou. Po rozpadu PPÚ v roce 1991 pracovala jako zástupkyně ředitele Ateliéru 2J, který založil a vedl její bývalý kolega Jan Zelený. U většiny projektů zde působila v pozici hlavní zodpovědné architektky, protože Jan Zelený odmítal autorizaci. Pro její získání by musel totiž podstoupit autorizační zkoušku i přesto, že byl architekt s mnohaletou praxí.

Mezi zakázky z tohoto období patří například interiéry pro firmu Čechofracht a zejména projekt dvanáctitřídní školy s integrovanými funkcemi v Praze-Kunraticích. Škola byla navržena tak, aby mohly být některé její části využívány veřejností v době mimo výuku. Druhou zajímavostí objektu byl návrh sendvičového pláště, kde byla vnější vrstva navržena z režných lícových cihel. Po dohodě s cihelnou byly navrženy i speciálně tvarované cihly například pro ostění nebo římsy. Změna investora ale přinesla zastavení již probíhající stavby a následnou změnu celé její koncepce, kterou zpracovával jiný autor.

Od roku 1997 projektovala Ludmila Machová samostatně v ateliéru nesoucím její jméno. V letech 1998–2018 byla i spoluzakladatelkou a odbornou zástupkyní firem SONEN Praha a navazující firmy SP projekt zabývajících se zejména návrhem a výstavbou základnových stanic operátorů mobilních sítí, které zahrnovaly i projekty úprav staveb pro zákaznické připojovací body pro datové přenosy. Další činností firmy byly projekty rekonstrukcí a regenerací, zejména panelových domů a půdních vestaveb.

Ludmila Machová je od roku 1989 členkou Obce architektů a od roku 1992 autorizovanou architektkou. Je též členkou Klubu za starou Prahu a Společnosti přátel Uměleckoprůmyslového musea. V osmdesátých letech byla také členkou Svazu českých architektů a Českého fondu výtvarného umění.

Zdroje:

Životopis Ludmily Machové, 2023.

E-mailová komunikace s Václavem Machem v rámci projektu „Ženy v architektuře“, 2024.

Soupis díla

Výběr z díla

1967 – studie satelitního města budoucnosti Etarea vč. modelu pro československý pavilon EXPO ’67, Montreal, s Gorazdem Čelechovským, Jaroslavem Stehlíkem, Vladimírem Sýkorou, Ludmilou Englichovou a Milenou Menzlovou

1968 – projekt chaty pro Horskou službu, Červenohorské sedlo (nerealizováno v důsledku vpádu vojsk Varšavské smlouvy)

1970 – studie obytných domů v nové konstrukční soupravě VÚPS Gottwaldov, s Gorazdem Čelechovským, Ludmilou Englichovou, Milenou Menzlovou, Tomášem Suchomelem, Vladimírem Sýkorou a Jarmilou Zahradníkovou

1971 – Dům sovětské vědy a techniky, Rytířská, Praha, s Gorazdem Čelechovským (hlavní projektant) a kolektivem autorů

1972 – bytový dům pro Stavební bytové družstvo zaměstnanců (SBDZ) Stavoservis, 24 bytů, Praha 4

1974 – grafický návrh emblému a piktogramů pro ONV Prahy 7

1975 – rodinný dům, Tomanova, Praha 6 – Břevnov, s Jarmilou Zahradníkovou

1977 – výšková studie zástavby Jižního Města, spolupráce s Vladimírem Ježkem – z technologických důvodů (použití jeřábu MB 80 při panelové výstavbě) nikdy nepoužita

1977–1981 – obytné domy a vybavenost sídliště Homolka, Praha 5, s Vladimírem Hladíkem

1980 – administrativní budova Mezinárodní organizace pro rozhlas a televizi OIRT, ulice Skokanská a Atletická, Praha 6 – Strahov, s Vladimírem Ježkem

1981 – architektonicko-urbanistická studie dostavby centra Jižního Města – Háje, s Alešem Bořkovcem

1983 – drobná architektura a orientační značení obytného souboru Voda, Jižní Město II, Praha 11 – Chodov

1984 – drobná architektura, umělý terénní útvar Chodov, Jižní Město II, Praha 11 – Chodov

1985 – ověřovací studie 1. souboru staveb – Jižní Město I – Centrum – Jih s Alešem Bořkovcem, Janem Zeleným a Jitkou Kaplanovou

1985 – aplikace stavební soustavy P2.11 část b) na přestavbové území Břevnova, s Janem Zeleným, Alešem Bořkovcem a Jitkou Kaplanovou

1985 – bytový dům, Pod Marjánkou, Praha 6 – Břevnov

1985 – restaurace a sauna, Praha 11 – Háje, s Janem Zeleným

1985 – údržbářské středisko bytového fondu, Praha 11 – Horní Roztyly

1986 – služebna Federálního ministerstva vnitra (dnes sídlo Policie ČR), Praha 11 – Horní Roztyly, spolupráce na projektu Vítězslavy Rothbauerové

1987 – Územní projekt zóny (ÚPjZ) Břevnov-Jih, Praha 6, s Janem Zeleným, Alešem Bořkovcem, Petrem Brzobohatým, Pavlem Stiborkem a Jaroslavem Knotkem

1987 – projekt stavebnice Beta pro drobnou architekturu a čisté terénní úpravy, s Alešem Bořkovcem, Janem Zeleným a Jitkou Kaplanovou

1989–1991 – půdní nástavby dvouletkových domů, stavební systém Stamo, 72 bytů, Praha 8 – Kobylisy

1991 – urbanisticko-architektonický návrh na dokončení areálu Škoda – 1. místo ve výběrovém řízení s mezinárodní účastí

1991 – soutěžní návrh na dostavbu sídliště Máj, České Budějovice, s kolektivem autorů, 4. cena

1991 – interiér budovy Čechofrachrtu (včetně návrhu zlacení a křišťálového lustru), Na Příkopě, Praha,

1992 – soutěžní návrh v ideové urbanistické soutěži Dlouhá louka, České Budějovice, s kolektivem autorů, 2. cena

1992 – soutěžní návrh na areál Škoda s administrativní budovou, Liberec

1994 – rekonstrukce a půdní vestavba vily, Praha 6 – Ořechovka

1994 – rekonstrukce domu sociálních služeb Obecního úřadu Praha 5

1994 – interiér jídelny a kanceláří generálního ředitelství Čechofracht, Na Příkopě, Praha 1

1994 – rekonstrukce vstupní části budovy Čechofrachtu, Na Příkopě, Praha 1

1995 – regulační plán Břevnov – Jih, Praha 6, s kolektivem autorů

1995 – dostavba bloku bytových domů, Slavníkova, Praha 6 – Břevnov

1996 – dvanáctitřídní základní škola s integrovanými funkcemi, Praha 12 – Kunratice

1996 – projekt novostavby administrativní budovy Čechofrachtu, Praha 8 – Karlín

1996 – rekonstrukce domu sociálních služeb, Na Neklance, Praha 5

1996 – 1998 – půdní vestavby v Praze 5 a 6

1997 – interiér prodejny hodin, Na Poříčí 30, Praha 1

1998 – rekonstrukce výškové budovy, Křejpského 1531, Praha 11 – Opatov

1998 – rekonstrukce kulturního domu, Praha 11 – Opatov

1999 – regenerace bytových domů, Bachova a Mikulova, Praha 11 – Opatov

1999 – rekonstrukce a půdní vestavba ZŠ Nedvědovo náměstí, Praha 4

1999 – rekonstrukce a půdní vestavba vily, Praha 6 – Hanspaulka

1999 – interiér kanceláří generálního ředitelství administrativní budovy Čechofrachtu, K Hroušovu, Praha 10 – Hostivař

1999 – interiér vily, Praha 5 – Smíchov

2000 – rekonstrukce domu, Králíky

2002 – lávka přes slepé rameno Malše, České Budějovice, s Václavem Machem a Lukášem Zemkem

2003 – klientské změny bytů v lokalitě Bělohorské zahrady, Čistovická, Praha 17

2002 – 2004 – rekonstrukce domů, terénní úpravy a drobná architektura, Tererova, Steinerova, Praha 11 – Chodov

2004 – rekonstrukce domu, Táborská, Votice

2007 – rodinný dům, Malé Číčovice

2007 – rekonstrukce pensionu Čiklův mlýn, Šluknov

2007 – rodinný dům, Komárkova, Praha 4

2008 – rodinný dům, Horní Počernice

2008 – 2012 – 15 provozoven manikúry a pedikúry, Praha, Beroun, Plzeň, Kladno a Král dvůr

2009 – rodinný dům, Dobřejovice

2011 – hřbitov pro zvířata, Niměřice

2014 – 2016 – interiéry provozoven v OD Globus, Chomutov, Liberec, Praha-Zličín, Trmice, Ostrava, Jeníčov

Publikace

Vojenský projektový ústav – D1, Vojenský projektový ústav, 1977

D11 Praha – Hradec Králové – PLR, Ředitelství dálnic Praha 1984

Spolupráce na publikacích

Gorazd Čelechovský, Etarea: étude du milieu humain dans la ville (katalog pro EXPO ’67 Montreal), Praha 1967

Katalog rodinných domů, Ministerstvo výstavby a techniky, 1969

Životní prostředí vybraných měst v ČSSR, Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj, 1972

Plnění volebního programu NF^* v Hlavním městě Praha v letech 1971 – 1973, Národní výbor Praha, 1974

^* Národní fronty

Zastoupení ve výstavách

1988 – Konfrontace, Praha

Vzdělání

1966, České vysoké učení technické v Praze, Ing. arch.

Zaměstnání

1966–1991, Pražský projektový ústav (PPÚ) (projektantka)

1991–1997, Ateliér 2J (architektka)

1997–2021, vlastní architektonická kancelář (architektka)

1998–1999, SONEN Praha (odpovědná zástupkyně)

1999–2011, SP Projekt (odpovědná zástupkyně)

Vazby osobní

Václav Mach – manžel

spolupracovník/spolupracovnice

Vazby profesní

Vítězslava Rothbauerová – kolega/kolegyně

Gorazd Čelechovský – nadřízený

Jan Zelený – kolega/kolegyně

Ocenění

1970, III. cena v kategorii studie v Přehlídce architektonických prací 1968–1969 za studii obytných domů v konstruktivní soustavě VÚPS Gottwaldov, s Gorazdem Čelechovským, Ludmilou Englichovou, Milenou Menzlovou, Tomášem Suchomelem, Vladimírem Sýkorou a Jarmilou Zahradníkovou

1987, Nejlepší projekt roku 1986 v kategorii F udělený Českou komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a Českým výborem odborového svazu pracovníků ve stavebnictví a výrobě stavebních hmot, s Alešem Bořkovcem, Janem Zeleným a Jitkou Kaplanovou

Bibliografie

Etarea – studie životního prostředí města, Architektura ČSSR, 1967, roč. 26, č. 7, s. 399.

Etarea – studie moderního bydlení, in: Marta Uhrinová (ed.), Architekt, 1967, s. 1–3.

Zelený Jan, Přestavba Břevnova – Územní projekt zóny Praha 6, Břevnov-Jih, Architektura ČSR, 1987, roč. 46, č. 1, s. 58.

Englichová Ludmila, Studie obytných domů v nové konstruktivní soustavě VÚPS Gottwaldov, Architektura ČSR, 1970, roč. 29, č. 6, s. 222.

Čelechovský Gorazd, Etarea: étude du milieu humain dans la ville, Prague, 1967.

Třeštík Michael, Kdo je kdo. Architektura, Praha, 2000.

Autor/ka záznamu: ŠM

Ludmila Machová Šplíchalová

Dílo