Barbara Potysz se narodila v Bohumíně. Po dokončení gymnázia s polským vyučovacím jazykem v Českém Těšíně se po vzoru své maminky chtěla přihlásit ke studiu architektury. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek, které podle jejích slov zapříčinil špatný kádrový profil, nakonec v roce 1985 nastoupila na Fakultu stavební VUT v Brně, obor pozemní stavby, kde si ve čtvrtém ročníku vybrala specializaci v oboru statika železobetonových konstrukcí.
K myšlence stát se architektkou se ale vrátila a v roce 1990 započala své pětileté studium na polytechnice v Krakově. Po jeho dokončení a uznání zahraničního vzdělání (tzv. nostrifikaci) na brněnské fakultě architektury se přihlásila ke studiu architektury i na pražské technice, které zakončila v roce 1997. Mimo standardní výuku se jako studentka v letech 1992 a 1993 účastnila Letní školy architektury v Liberci.
Do praxe nastoupila již v létě roku 1989, kdy se přidala jako hlavní stavební inženýrka ke skupině architekta Josefa Kiszky v rámci Ateliéru 4 havířovské pobočky Stavoprojektu Ostrava. Po revoluci a rozpadu projektového ústavu začala v roce 1990 spolupracovat s Kiszkou v jeho nově založeném studiu Arkiss. V ateliéru trávila i přes studium v Krakově a následně v Praze většinu času, protože jí byly uznány předměty z předchozího studia na VUT. Ještě před dokončením Fakulty architektury ČVUT získala díky dříve získanému inženýrskému titulu a mnohaleté praxi „výjimku ze vzdělání“ a stala se autorizovanou architektkou.
Nejznámějším společným projektem Kiszky a Potysz je budova gymnázia v Orlové, původně určená pro české a polské gymnázium (dnes Gymnázium a Obchodní akademie Orlová), která byla navržena tak, aby mohla sloužit nejen během výuky, ale i pro mimoškolní aktivity. Stavba získala ocenění Grand Prix Obce architektů 1996 v kategorii novostavba i přes to, že v průběhu realizace nebyla respektována autorská práva a projekt v plném rozsahu neodpovídal původnímu záměru autorů – bez svolení autorů byla změněna fasáda tělocvičny. Objekt je považován za jeden z mála příkladů dekonstruktivismu na území České republiky. Mezi další společné realizace Kiszky a Potysz patří například rekonstrukce a interiéry Těšínského divadla, rekonstrukce a dostavba kina Centrum v Havířově (spolu s Bohuslavem Firlou, původním autorem návrhu) nebo rekonstrukce a přístavba tzv. Wernerovy vily pro účely zastupitelského úřadu České republiky v Lucemburku, kde se díky výjimečnému přístupu investora i dodavatele skleněných konstrukcí povedlo realizovat v Evropě v té době ojedinělou celoskleněnou konstrukci reprezentativního sálu ambasády. Podle vlastních slov architektky bylo na některých společných projektech patrné, že různí účastníci procesu vzniku stavby upřednostňovali komunikaci s jejím mužským kolegou. Na slavnostní otevření zastupitelského úřadu v Lucemburku tak například pozvali pouze architekta Kiszku. Ve chvíli, kdy onemocněl a chtěl poslat jako náhradu svou kolegyni, byla tato varianta ze strany pořadatele akce zamítnuta. Od roku 2012 je Barbara Potysz majitelkou firmy ADETIS (Architektura, Design, Exteriéry, Truhlářství, Interiéry, Stavby) věnující se stavební, projekční a designérské činnosti. Mezi projekty, kterým se zde věnuje, patří například přestavba, dostavba a realizace venkovního bazénu u rodinného domu s veterinární klinikou v Lutyni, dostavba přírodovědné učebny se zimní zahradou pro základní školu v Těrlicku nebo přestavba podkroví tamtéž.
Barbara Potysz aktivně působila rovněž v České komoře architektů, a to jako členka, místopředsedkyně a předsedkyně dozorčí rady (2002–2008), jako místopředsedkyně představenstva (2008–2013), předsedkyně pracovní skupiny pro celoživotní profesní vzdělávání (2008–2012) a členka pracovní skupiny pro vzdělávání (2010–2014). V první dekádě tohoto století také působila v Památkové radě Národního památkového ústavu Ostrava.
Zdroje:
Michal Janata, Barbara Potysz: Jak dostat ducha do stavby, ASB portal, https://www.asb-portal.cz/aktualne/nazory-a-rozhovory/barbara-potysz-jak-dostat-ducha-do-stavby, vyhledáno 22. 3. 2024.
cosa.cz – kulturní družstvo, Stavby Josefa Kiszky a Barbary Potysz z 80. a 90. let, cosa.tv, https://cosa.tv/stavby-josefa-kiszky-a-barbary-potysz-z-80-a-90-let/, vyhledáno 22. 3. 2024.
A. H. [Alena Hanzlová], Barbara Potyszová, in: Soňa Ryndová – Vladislava Valchářová (eds.), Povolání: architekt[ka], Praha 2003, s. 220–223.
Josef Kiszka a Barbara Potyszová, Gymnázium v Orlové – autorská zpráva, Architekt XLII, 1996, č. 22, s. 22.
E-mailová a telefonická konverzace s Barbarou Potysz v rámci projektu „Ženy v architektuře“, 2024.
