Jaromíra Šimoníková Košinová

* 22. 2. 1940, Břest
architektka, designérka, historička průmyslového designu, pedagožka, scénografka

Jaromíra Šimoníková (roz. Košinová) své dětství a mládí prožila v Přerově. Přesvědčení, že po období poválečného nedostatku bude naléhavě potřeba vytvářet nové prostředí i nové předměty, ji vedlo ke studiu architektury na pražské technice, kde v roce 1963 absolvovala s projektem kavárenské restaurace Nebozízek u Františka Cubra. Po škole nastoupila do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO), kde jako čerstvá absolventka vytvořila interiéry snack-baru U Zlaté uličky na Pražském hradě, pro které navrhla řadu atypických prvků, mezi něž patřily mimo jiné otočné barové židle se zelenými keramickými podstavci s betonovým jádrem.

V SÚRPMO ale nezůstala dlouho. Během studia architektury začala také docházet jako mimořádná studentka do ateliéru scénografie Františka Tröstera na DAMU. V roce 1964, kdy jí bylo umožněno ve studiích pokračovat jako řádná studentka, z projektového ústavu odešla. V následujícím roce se jí narodila dcera Marta. Studium u Tröstera jí kromě práce na scénografii několika úspěšných studentských divadelních představení přineslo i jedno neobvyklé zadání – zúčastnila se interní ateliérové soutěže na insignie Akademie múzických umění, kde zvítězil její návrh řetězů pro akademické funkcionáře, jež byly v roce 1968 realizovány a jsou touto vysokou školou užívány dodnes.

V polovině 60. let Jaromíra Šimoníková uspěla v užší soutěži na úpravu venkovního prostranství nově budovaného areálu zemědělské univerzity v Praze-Suchdole, kde byly podle jejího návrhu realizovány monumentální sluneční hodiny, jejichž plastické stupně inspirované letokruhy stromu zároveň slouží i pro posezení. Objekt slunečních hodin jako prvek veřejného prostranství později ztvárnila ještě dvakrát, v Malém Smokovci a Dolních Břežanech. Další oceněný projekt ze 60. let, který ale nakonec nevyústil v realizaci, pocházel ze soutěže na kašny a fontány pro Prahu, součástí jejíhož zadání byl i výběr umístění navrženého objektu. Šimoníková v ní navrhla kašnu na podestu Nových zámeckých schodů na Malé Straně v Praze.

V roce 1966 nastoupila do Ateliéru Beta vedeného Janem Šrámkem nově vzniklého Sdružení projektových ateliérů, kde pracoval i její manžel Ivo Šimoník. Zde kromě práce na architektonických projektech dostala možnost navrhnout židli z ohýbaného dřeva pro československý pavilon EXPO ’70 v Ósace. Po následujícím období, kdy pracovala samostatně, především na návrzích nábytku, nastoupila motivována zájmem o historii navrhování průmyslově vyráběného nábytku na Ústav teorie a dějin umění Československé akademie věd jako vědecká aspirantka. Studiem historických materiálů, zejména dokladů o první světové výstavě v Londýně roku 1851, dospěla k názoru, že u počátků funkčních forem nábytku vytvořených pro průmyslovou výrobu stojí firma Thonet, a ve své práci se pak soustředila na vývoj základních tvarů jejích produktů. Ještě před obhajobou kandidátské dizertační práce (titul CSc. získala v roce 1981) přešla do Institutu průmyslového designu na pozici vědecké pracovnice, kde až do roku 1990 pracovala na výzkumných úkolech zaměřených především na interiérovou tvorbu, typologii nábytku, jeho navrhování a historii. Během výzkumné práce na akademii i v institutu příležitostně zpracovávala návrhy interiérů i nábytku.

V první polovině 90. let se vrátila naplno k navrhování. Její židle byly vystaveny na několika českých a zahraničních veletrzích a přehlídkách. V tomto období také zpracovala interiéry reprezentativních poboček ČSOB v Praze a v Ostravě, zasedací prostory Úřadu vlády ČR ve Strakově akademii a se svou dcerou Martou Hradečnou-Šimoníkovou získala odměnu v soutěži na řešení jednacího sálu a přilehlých reprezentačních prostor Senátu ČR. Angažovala se také v Asociaci interiérových architektů, kde zastávala pozici viceprezidentky. Na jednom ze zahraničních veletrhů nábytku v roce 1996 ji František Vrána, dlouholetý pracovník Vývoje nábytkářského průmyslu Brno, seznámil se záměrem zavést studium designu nábytku na Mendelově univerzitě v Brně. Díky tomuto setkání posléze začalo její patnáctileté pedagogické působení na nově založeném Ústavu nábytku, kde vyučovala předmět východiska tvorby a vedla ateliéry navrhování nábytku a prvků malé architektury. Vytvořila zde také koncepci nového předmětu Inspirace přírodními strukturami, zahrnující mimo jiné bionický přístup k designu nábytku, a tomuto tématu se věnovala i ve své habilitační práci.

Je členkou České komory architektů a Unive výtvarných umělců ČR.

Zdroje:

Jiří Michálek, Veřejná soutěž na kašny a fontány v Praze, Architektura ČSSR XXVII, 1968, č. 7, s. 404–407.

Jaromíra Šimoníková, Interiérová tvorba, Praha, 1982.

Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo. Architektura, Praha, 2000.

Rozhovor Šárky Malošíkové, Kláry Brůhové a Heleny Huber-Doudové s Jaromírou Šimoníkovou, Praha, březen 2022.

Antonie Varju, Jaromíra Šimoníková (pasport v rámci cvičení Dějiny a teorie architektury 5), FA ČVUT v Praze, Praha 2022.

Soupis díla

projekty a realizace:

1962 – scéna, kostýmy a program pro inscenaci W. Shakespeara Večer tříkrálový, režie M. Soledad Ruiz, Luboš Pistorius, divadlo DISK (vybráno v interní soutěži školy prof. Tröstera, nejúspěšnější inscenace DISKu sezóny 1962–63)

1964 – interiér a atypické nábytkové vybavení snack-baru U Zlaté uličky na Pražském hradě 

1965 – W. A. Mozart – Figarova svatba (scéna), režie R. Zoul, Operní studio AMU

1966 – realizace objektu odpočivného zařízení se slunečními hodinami v Praze-Suchdole (vítězný návrh ve vyzvané soutěži z roku 1965)

1966 – soutěžní návrh areálu československého zastupitelského úřadu v Dillí, s Ivo Šimoníkem, 4. cena

1967 – soutěžní návrh na litou kašnu na Nových zámeckých schodech v Praze, 2. cena

1968 – realizace řetězů pro akademické funkcionáře Akademie múzických umění v Praze, zlacené stříbro, (vítězný návrh v interní soutěži DAMU)

1968 – soutěžní návrh velikostní řady objektů pro jednoho žáka a stolu učitele, soutěž vypsaná n. p. Nový domov Spišská nová Ves, 2. cena, prototypování, realizace v malé sérii

1969 – studie dětského domova Praha-Radlice, ateliér Beta

1969 – ohýbaná židle pro československý pavilon, EXPO '70, Ósaka (výrobce TON Bystřice pod Hostýnem)

1970 – ohýbaná židle Kontinuum (experimentální vzor, prototypování TON Bystřice pod Hostýnem)

1970 – soutěžní návrh stolu a židle kovové nosné konstrukce, vyzvaná soutěž na kovový nábytek vypsaná Kovonou Lysá nad Labem, odměna

1973 – návrh souboru nábytku pro ložnice, úkol Funkční soupravy Vývoje nábytkářského průmyslu Brno a ÚBOK 

1974 – návrh souboru nábytku pro pokoje dětí, úkol Funkční soupravy Vývoje nábytkářského průmyslu Brno a ÚBOK (výroba Mier Topolčany)

1980 – soutěžní návrh dvou soustav čalouněného nábytku, vyzvaná soutěž na čalouněný nábytek pro výrobní technologii Jitony Soběslav, závod Teplá, odměna

1987 – realizace interiéru a nábytkového vybavení klubovny doškolovacího střediska ČSTP Kutná hora v Chabeřicích, rekonstrukce objektu Ivo Šimoník

1988 – námět a scénář dokumentárního filmu Vzor číslo 14 pro Československou televizi Bratislava, Direct-Film Mnichov

1989 – židle Omega, autorský prototyp, výrobce Kovona Lysá nad Labem, pro Salon užitého umění pražských výtvarných umělců 1989

1989 – klubovna rekreačního zařízení Československého tabákového průmyslu v Chabeřicích

1993 – vstupní mříž a interiér včetně atypického mobiliáře Československé obchodní banky v paláci Ligna na Václavském náměstí v Praze

1993 – křeslo SALIX/3 (výrobce Kovonax Bystřice pod Hostýnem)

1993 – stolky SAL a LAS (výrobce Kovonax Bystřice pod Hostýnem)

1995 – interiéry nové budovy Československé obchodní banky, Hollarova, Ostrava 

1995 – návrhy nábytku pro kanceláře Parlamentu ČR, s Martou Hradečnou-Šimoníkovou

1996 – křeslo KVADRANT (soutěž na design nábytku vypsaná firmou Ranný Architects, prototypování)

1996 – soutěžní návrh interiérů a nábytkového vybavení jednacího sálu a přilehlých reprezentačních prostor ve Valdštejnském paláci pro Senát ČR, s Martou Hradečnou-Šimoníkovou, odměna

1997 – návrh a realizace psacího stolu Jox a jednací stůl jako doplnění zařízení někdejší pracovny ředitele firmy Thonet Bystřice pod Hostýnem pro nového majitele

1997 – návrh a realizace zasedacích prostor Úřadu vlády ČR, Strakova akademie, Praha

1997 – stohovatelná židle Arkus (výrobce Kovonax Bystřice pod Hostýnem, čtyři varianty materiálového provedení)

1997 – ohýbaná židle SPINA (výrobce TON Bystřice pod Hostýnem, tři varianty)

2006 – záušnice Logaritmická spirála, stříbro – šperk pro dceru

2007–2010 – výtvarné a architektonické řešení a realizace objektu slunečních hodin v Malém Smokovci, spolupráce Miloš Nosek

2015 – výtvarné a architektonické řešení a realizace vertikálních slunečních hodin v Dolních Břežanech, spolupráce Miloš Nosek

2019 – výtvarné a architektonické řešení vodního prvku navazujícího na objekt slunečních hodin (realizace 1966), areál České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole, spolupráce Marta Šimoníková

dizertační a habilitační práce:

Jaromíra Šimoníková, Počátek uplatnění zásad moderního designu v oboru nábytku. Vývoj základních tvarů Thonetova nábytku z ohýbaného dřeva 1830–1930 (kandidátská dizertační práce) ÚTDU ČSAV, Praha 1981.

Jaromíra Šimoníková, Inspirace přírodními strukturami v designu nábytku (habilitační práce). Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU, Brno 2008.

publikace:

Jaromíra Šimoníková, Interiérová tvorba, Praha 1982. 

Jaromíra Šimoníková, Nábytek z ohýbaného dřeva ze sbírek Okr. vlastivědného muzea Vsetín, Vsetín 1989.

Jaromíra Šimoníková, Nábytek z Bystřice pod Hostýnem 1861–1991, Bystřice pod Hostýnem 1992 (česky, německy a anglicky).

Jaromíra Šimoníková, D. G. Fischel Söhne Niemes-Wien. Erste Böhmische Fabrik von Möbeln aus masiv gebogene Holze, historie firmy, reprint katalogu z r. 1915, München 1992.

Jaromíra Šimoníková, Inspirace přírodními strukturami v designu nábytku, rukopis (nevydáno), 2010. 

další vybrané výzkumné práce, stati v odborných časopisech (celkem publikováno okolo 60 statí) a další texty:

Jaromíra Šimoníková, František Tröster (1904–1968), in: Umění, 1975, č. 4, s. 371.

Jaromíra Šimoníková, Postavení průmyslového designu v kontextu reálného mimopracovního prostředí – podzemní dráha, 1980, 57 s., 56 s. obr. příloh, úkol IPD.

Jaromíra Šimoníková, K problematice vývoje základních tvarů Thonetova nábytku z ohýbaného dřeva, in: Umění, 1982, č. 2, s. 117–137.

Jaromíra Šimoníková, Průmyslový design a jeho dějiny, in: Průmyslový design, 1982, č. 4, s. 24.

Jaromíra Šimoníková, Požadavky na řešení sedacího a stolového nábytku pro víceúčelově využívané shromažďovací prostory objektů občanského vybavení s kulturně osvětovou funkcí, 1984, 75 s., 46 s. obr. příloh, úkol IPD.

Jaromíra Šimoníková, Ohýbaný nábytek severočeského původu, in: Umění, 1985, č. 3.

Jaromíra Šimoníková, Tvorba k realitě vázaná a reálná. Synthetická charakteristika interiérové a nábytkové tvorby autorů narozených po roce 1945, rukopis (nevydán), 1989.

Jaromíra Šimoníková, Vykládané podlahy Michaela Thoneta, in: Architekt, 1996, č. 21, str. 38–41 .

Jaromíra Šimoníková, Ohýbané nápady, Workshop TONex, in: Domov, 1998, č. 2, s. 30–31.

Jaromíra Šimoníková, Bezejmenná židle, in: Domov, 1999, č. 8, s. 62.

Jaromíra Šimoníková, Antropomorfní inspirace v designu nábytku, in: Architekt, 2011, č. 5/6, s. 50–54.

Jaromíra Šimoníková, Fytomorfní inspirace v designu nábytku, in: Architekt, 2012, č. 4, s. 51–53.

Jaromíra Šimoníková, E. M. Schlosser – Zmizelá továrna na ohýbaný nábytek, in: Vlastivědný sborník Novojičínska, sv. 68, 2018, s. 61–72.

Jaromíra Šimoníková, Parketové plochy firmy Gebrüder Thonet v Halenkově, in: Valašsko-vlastivědná revue, prosinec 2018, s. 42–44. 

veletrhy, výstavy a výstavní katalogy:

1994 – 25. mezinárodní veletrh DOMO v Brně – vystaveno křeslo SALIX/3 a stolek SAL – zlatá medaile za křeslo SALIX/3

1994 – přehlídka vyhlášená Asociací interiérových architektů – druhé místo v kategorii předmětu vytvořeného autorem nebo podle jeho návrhu za křeslo SALIX/3 a stolek SAL

1997 – Mezinárodní veletrh židlí Promosedia v Udine – výsledky akce TONex Design centra ČR – vystaveny tři varianty židle ARKUS a tři varianty židle SPINA

1997 – výstava Česká židle, Design centrum ČR Praha – vystaveny židle ARKUS

1998 – výstava Pragointerier New Design, Sjezdový palác Praha – vystaveno křeslo SALIX/3, dvě varianty židle ARKUS

2002 – výstava Česká židle, Design centrum ČR Brno – vystaveno křeslo SALIX/3, židle SPINA, tři varianty židle ARKUS

2003 – výstava Česká židle, součást IV. přehlídky českého designu, Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze – vystaveno křeslo SALIX/3, židle SPINA, dvě varianty židle ARKUS

2005 – výstava Český design 1990–2005, Sny – Cesta – Realita ve Veletržním paláci – vystavena židle SPINA, v katalogu publikována i nevystavená židle ARKUS

2005 – výstava Czech this out! na vídeňském veletrhu Wohnen & Interieur – vystavena židle SPINA, v katalogu publikována i nevystavená židle ARKUS

Vzdělání

1963, České vysoké učení technické v Praze, Ing. arch.

1966, Akademie múzických umění v Praze

1981, Akademie věd České republiky, CSc.

2008, Mendelova univerzita v Brně, doc.

Zaměstnání

1963–1964, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO) (projektantka)

1966–1970, Sdružení projektových ateliérů, ateliér Beta (projektantka)

1970–1974, svobodné povolání (architektka a designérka)

1974–1979, Československá akademie věd (vědecká aspirantka)

1980–1990, Institut průmyslového designu (vědecká pracovnice)

1990–, svobodné povolání (architektka a designérka)

1996–2011, Mendelova univerzita v Brně (pedagožka)

Vazby osobní
Marta Šimoníková – dcera
spolupracovník/spolupracovnice
Ocenění
1963, ocenění za scénografii v rámci Mezinárodního festivalu divadelních škol Erlangen za inscenaci W. Shakespeara Večer tříkrálový, režie M. Soledad Ruiz, Luboš Pistorius
1994, zlatá medaile v rámci 25. mezinárodního veletrhu DOMO Brno za křeslo SALIX/3
Bibliografie

Malátek Jindřich, Zlatá ulička na Hradčanech, Československý architekt, 1966, roč. 12, č. 7, s. 3.

Žižková Lenka, AIA - Asociace interiérových architektů: Katalog, Praha, 1992.

Karasová Daniela, Dějiny nábytkového umění IV., Praha, 2001.

Třeštík Michael, Kdo je kdo. Architektura, Praha, 2000.

Třeštík Michael, Kdo je kdo. Architektura, Praha, 2003.

Siegel Jiří (ed.), Praha - Prague - Praga - Prag '67, Praha, 1967.

Internetové odkazy

Audio soubory

Rozhovor Šárky Malošíkové a Kláry Brůhové s Jaromírou Šimoníkovou, Praha, březen 2022

Autor/ka záznamu: ŠM, BŘ