Olga Anna Bašeová (roz. Korčáková) patří k architektkám, které se po poměrně krátkém působení v projekční praxi odešly věnovat památkové péči. Většinu svého pracovního života strávila ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP, po revoluci Státním ústavu památkové péče), kde se zasadila o zlepšení stavu historických parků a zahrad na našem území. Významnou roli v jejím pracovním životě hraje i její aktivní činnost v mezinárodním výboru ICOMOS/IFLA*.
Olga Bašeová se narodila v Praze do rodiny Jaromíra Korčáka, přírodovědce a po druhé světové válce profesora geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jenž od dětství formoval její pozitivní vztah k přírodě a krajině. V roce 1953 ukončila studia na pražském anglickém gymnáziu a nastoupila, stejně jako její starší bratr Pavel, na Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, kde byl jejím učitelem a podle vlastních slov Bašeové i vzorem architekt Otakar Kuča působící v oboru krajinářské architektury.
Po absolutoriu o šest let později dostala umístěnku do Pardubic. Společně se svým manželem, taktéž architektem, Miroslavem Bašem, ale nakonec nastoupila do Krajského projektového ústavu v Mariánských Lázních, kde jim bylo nabídnuto nejen pracovní místo, ale i byt. Během sedmi let strávených v západních Čechách se jim narodily dvě děti. V roce 1967 se celá rodina vrátila do Prahy, kde Bašeová úspěšně prošla konkurzem na odbornou pracovnici SÚPPOP v oboru historických zahrad a parků. V tomto období měla možnost spolupracovat s Otakarem Kučou a Drahoslavem Šonským na projektu renovace zámecké zahrady v Zákupech. V roce 1968 úspěšně prošla výběrovým řízením francouzského ministerstva kultury spojeným se studijním pobytem ve Francii. I přesto, že téhož roku došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na tříměsíční stáž u hlavního konzervátora kulturního dědictví v Paříži, profesora Chauvella, zaměřenou na zahrady a parky v Paříži, jejím okolí a na Loiře, v roce 1969 odjela. Během školního roku 1969–1970 doprovázela i s dětmi svého manžela při jeho pobytu v Center for Urban Studies na Wayne State University v Detroitu ve Spojených státech.
Po návratu do Československa dále působila v oddělení SÚPPOP, jež se věnovalo zejména evidenci historických zahrad a parků v českých zemích, na jejímž základě měly být tyto útvary ohodnoceny a kategorizovány. Kvůli nedostatečné ochraně vymezené památkovým zákonem z roku 1958 i kvůli poválečnému vyvlastnění majetku šlechty a ideologicky podmíněném nezájmu o kulturní dědictví aristokracie byly mnohé zahrady ve zpustlém stavu nebo se využívaly k hospodářským účelům. Pro úspěch evidence byla tedy zásadní nejen spolupráce mezi krajskými odborníky památkové péče a ochrany přírody, ale i získání podpory místních autorit, což se v mnoha případech podařilo.
Vedle vlastní práce v SÚPPOP se Bašeová účastnila i mezinárodní odborné diskuse o památkové ochraně historických zahrad, parků a později i krajiny. V roce 1971 byla jako reprezentantka Československa vyslána na setkání Mezinárodního výboru pro historické zahrady ICOMOS** ve Francii, jehož se o dva roky později stala členkou. V roce 1977 jako generální sekretářka spolupořádala IV. mezinárodní sympozium ICOMOS/IFLA nazvané Historické zahrady současnosti konané v Kroměříži a v Praze (pořádané společně za SÚPPOP s Miladou Reinerovou a Pavlem Jeriem, za jihomoravské krajské středisko se Zdeňkem Horsákem, Dagmar Fetterovou a Libuší Sedláčkovou). Toto setkání mělo pozitivní vliv na další směřování péče o historické zahrady a parky na území Československa a na zvýšení jejich prestiže. Na mezinárodním sympoziu pořádaném v roce 1981 v Itálii se Bašeová podílela na koncipování Florentské charty, dokumentu, jenž zařadil historické parky a zahrady mezi památky. V roce 1997, dvacet let po prvním setkání ICOMOS/IFLA v Československu, Olga Bašeová společně s Janou Polákovou a Pavlem Jeriem organizovali další mezinárodní sympozium, které proběhlo v Praze, Valticích a Českém Krumlově. Mezinárodních setkání ICOMOS se Olga Bašeová aktivně účastnila až do roku 2011. V současnosti je čestnou členkou Mezinárodního výboru ICOMOS a členkou Exekutivního výboru Českého komitétu ICOMOS.
Zkušenosti získávané ze setkání s odborníky z různých zemí Evropy Olga Bašeová předávala svým českým i slovenským kolegům na regionálních pracovištích SÚPPOP například v rámci odborných seminářů, kterých se v osmdesátých letech účastnili i kolegové z Polska a východního Německa. V této dekádě se v řadě evropských zemí dostával do popředí zájem o krajinu, který se propsal i do památkového zákona z roku 1987, v němž se Olga Bašeová zasadila o vznik krajinných památkových zón. Mezi lety 1992 a 1995 byla též součástí skupiny Rady Evropy zaměřené na krajinné dědictví a zúčastnila se seminářů UNESCO v Nizozemsku a Polsku.
Během mnohaleté kariéry na poli památkové péče historických parků a zahrad Olga Bašeová příležitostně přednášela nebo vyučovala u nás i v zahraničí. Již na konci šedesátých let působila po dobu jednoho semestru jako externí pedagožka v ateliéru Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během následující dekády přednášela na ČVUT v Praze a Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1980 v rámci měsíční stáže přednášela na univerzitě v holandském Wageningenu. Jako členka Oxford Companion on Gardens psala krátké články a měla referát na univerzitě v Oxfordu. Po změně režimu působila čtyři semestry na Ústavu rekonstrukcí památek a památkové péče na Fakultě architektury ČVUT v Praze a mezi lety 1997 a 2010 se se svými přednáškami podílela na pomaturitním a postgraduálním studiu Národního památkového ústavu v Praze.
Po roce 1989 se stala členkou komise prezidenta Václava Havla zaměřené na rozvoj území Pražského hradu. V roce 1991 vyšla její kniha Pražské zahrady. Ve stejném roce provázela prince Charlese během jeho první prohlídky v té době zchátralých palácových zahrad Pražského hradu, na jejímž základě se rozhodl pro podporu jejich obnovy. Po roce 2000 byla Bašeová také členkou vědecké rady Ministerstva kultury ČR.
* ICOMOS/IFLA: International Council on Monuments and Sites (Mezinárodní rada památek a sídel) / International Federation of Landscape Archtiects (Mezinárodní federace krajinářských architektů)
** International Committee of Historical Gardens ICOMOS, dnes International Scientific Committee on Cultural Landscapes ICOMOS/IFLA
Zdroje:
Otakar Kuča, Krajina, architektura, design = Landscape, architecture design: Otakar Kuča, Praha 2000, s. 135.
Rozhovor Šárky Malošíková s Olgou Bašeovou, Praha, říjen 2023.
Životopis Olgy Bašeové, Praha, 10. prosince 2018.
Olga Bašeová, K padesátému výročí zákona č. 22/158. Historické zahrady a parky, Zprávy památkové péče LXVIII, 2008, č. 5, s. 404–407.
Božena Pacáková-Hošťálková, Historické zahrady a parky v památkové péči od 70. let 20. století do současnosti, Zprávy památkové péče LXVIII, 2008, č. 5, s. 408–414.
