Architektka a urbanistka Neda Cajthamlová se narodila v Praze v roce 1932 do rodiny Aloise a Žarky Mikuškovicových. Rodinné zázemí pro ni bylo důležité a ovlivnilo její budoucí směřování v oblasti architektury.
Matka přišla do Čech ze Záhřebu. Ve 20. letech získala na zemědělské škole při ČVUT zřejmě jako jedna z prvních žen titul inženýr. Otec byl architekt a urbanista. V roce 1938, kdy se stal mimořádným profesorem ČVUT v Praze, vystřídal Antonína Engela ve vedení Ústavu stavby měst Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. V poválečném období rok působil jako děkan této školy, později ale podle slov své dcery na škole čelil politickému tlaku.
Z obdivu k otci chtěla Neda Cajthamlová studovat architekturu a urbanismus na ČVUT, motivací ke studiu na vysoké škole pro ni ale byla podle slov architektčina syna Davida Cajthamla i vysokoškolsky vzdělaná matka. Cajthamlová nejprve nedostala doporučení ke studiu a byla zaměstnána v projekci. Ve svých vzpomínkách také zmiňuje, že v této době „z protekce […] navštěvovala obor výtvarného umění na Vysoké škole pedagogické“, kde ji učil Zdeněk Sýkora. Po otcově smrti v roce 1952 byla ale nakonec přijata na Fakultu architektury a pozemního stavitelství, kde studovala mimo jiné u Františka Čermáka a Jindřicha Kriseho. Již během prvního ročníku studia se seznámila s o pět let starším Miloslavem Cajthamlem, kterého si v roce 1953 vzala. O pět let později úspěšně dokončila studia a nastoupila do Stavoprojektu Děčín, v němž ale strávila nakonec jen tři měsíce.
Na začátku roku 1959 se jí narodil syn David a o čtyři roky později syn Jakub. V první polovině 60. let podle svých slov nemohla z kádrových důvodů pracovat v žádném projektovém ústavu. Až v roce 1966 byla přijata do Krajského projektového ústavu v Praze (KPÚ), kde zůstala až do převratu. Věnovala se zde urbanismu a územnímu plánování měst a obcí Středočeského kraje. Mezi jejími pracemi nalezneme územní plány sídelních útvarů, plány zón a urbanistické studie např. Kácova, Mělníku, Kouřimi, Kutné Hory nebo Votic. Postupně se propracovala až na pozici hlavní projektantky a předsedkyně umělecko-technické rady (zkráceně UTR) posuzující kvalitu uměleckého zpracování architektonických projektů. Miloslav Cajthaml v KPÚ pracoval také a některé ze zmíněných plánů zpracovával společně s manželkou.
Nejznámější společné projekty manželů ale vznikaly skrze soutěže, jež byly zpracovávány mimo KPÚ. Jejich společnou tvorbu nelze autorsky oddělit, podobně jako je tomu i u jiných manželských párů v poválečné architektuře, například manželů Machoninových. Jedna z prvních soutěží, jíž se manželé společně zúčastnili, se konala v letech 1959–1960 a týkala se řešení okolí Národního divadla. Se svým návrhem v ní ve druhém kole získali 3. sníženou cenu. Cajthamlovi obeslali svými projekty mnoho soutěží, zejména v 60. letech, kdy jich byl vypsán výjimečně vysoký počet. Z první poloviny této dekády lze jmenovat například soutěže na Vřídelní kolonádu a festivalový hotel v Karlových Varech nebo soutěž na řešení Staroměstského náměstí v Praze, v nichž získali odměny. Návrh na podobu Staroměstského náměstí a radnice pak Cajthamlovi zpracovávali i v další soutěži v 80. letech, kdy získali 3. (nejvyšší udělenou) cenu. V porovnání těchto dvou návrhů z let 1963 a 1987 lze sledovat dobový stylový vývoj ovlivňující i rukopis manželů Cajthamlových, který se od formální lapidárnosti posouvá k větší tvarové bohatosti typické pro konec 80. let.
Ve druhé polovině 60. let se manželé zúčastnili soutěže na výstavní pavilon pro EXPO 67 v Montrealu, kde jejich návrh získal 2. cenu. V roce 1966 podnikla architektka Cajthamlová tříměsíční studijní cestu do Jugoslávie. V tomto období se také začaly některé vítězné projekty uskutečňovat. Za jejich první společnou realizaci lze považovat Prodejnu pletařského průmyslu v Písku, která vznikla roku 1968 přestavbou a dostavbou nárožního domu. Rokem 1967 je datována první fáze soutěže na Dům rekreace ROH v Praze (dnes Orea Hotel Pyramida) na Dlabačově nedaleko Pražského hradu, v níž architekti získali 3. cenu. Ve druhém kole soutěže, které proběhlo o rok později, zvítězil jejich návrh. Realizace hotelu probíhala až do roku 1987 a je bezpochyby nejznámějším dílem manželů Cajthamlových. Hmota budovy vychází ze základního tvaru rovnostranného trojúhelníka, k němuž se v podnoži připojují polygony. Charakteristickým znakem jsou však ustupující patra vysunutých ramen, která společně s výraznou výškou hotelu vytvářejí působivou siluetu.
Mezi kontroverzní práce manželského páru patří jejich působení v Mělníku, pro nějž vypracovali územní plán a návrhy několika objektů. Kvůli navrženému novému městskému centru byla zbourána podstatná část staré blokové zástavby Pražského předměstí v okolí dnešního náměstí Karla IV., na jejímž místě vzniklo podle návrhu Miloslava Cajthamla a Tomáše Welze nové sídlo Okresního výboru KSČ a od Nedy a Miloslava Cajthamlových obchodní středisko, dům služeb a dnes již nefunkční výchovně-vzdělávací středisko (přezdívané Amerika či Teherán).
Po revoluci založili manželé Cajthamlovi vlastní architektonický ateliér Design projekt ABA, v rámci kterého spolupracovali také se svým synem, akademickým architektem Jakubem Cajthamlem. Mezi realizace z tohoto období patří úpravy klubu Lávka. Starší syn David Cajthaml je taktéž akademický architekt, malíř a scénograf. Neteří Nedy Cajthamlové je architektka Markéta Cajthamlová.
Neda Cajthamlová byla členkou Svazu českých architektů (SČA), Komise pro zonální struktury SČA (1987), ediční rady KPÚ a po revoluci členkou České komory architektů a dozorčí rady Nadace české architektury.
Zdroje:
Zdeněk Bažant – Jan Kilián, Mělník, Praha 2010, s. 324.
Neda Cajthamlová, Tak jsem se rozhodla (paměti architektky), nedatováno a nepublikováno (pozůstalost architektky, v majetku rodiny).
Neda a Miloslav Cajthamlovi, Prodejna pletařského průmyslu v Písku, Architektura ČSSR XXVIII, 1969, č. 2, s. 103–105.
České vysoké učení technické v Praze, Program na školní rok 1946–1947, Praha 1946, s. 10.
Osobní rozhovor Magdaleny Dědičové a Emy Šmídové s Davidem Cajthamlem, říjen 2021.
Sandra Malinová, Regionální plánování v Československu ve třicátých a čtyřicátých letech (diplomní práce), Katolická teologická fakulta UK, Praha 2013, s. 51.
Jaroslav Paroubek, Soutěž na řešení Domu rekreace ROH Dlabačov, Architektura ČSR XXIX, 1970, č. 2, s. 57–60.
LP [Lenka Popelová] – MJ [Jan Moos], Dům rekreace ROH / Orea Hotel Pyramida, in: Renata Vrabelová (ed.), Architektura 60. a 70. let v České republice, NPÚ 2020, s. 122–123.
Oldřich Starý, K soutěžím na řešení okolí Národního divadla v Praze, Architektura ČSSR XXIV, 1965, č. 5, s. 299–314.
MSV [Markéta Svobodová-Večeřáková], heslo Cajthamlová (roz. Mikuškovicová), Neda, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie výtvarného umění, 3. dodatky, Praha 2006, s. 136.
Michael Třeštík, Kdo je kdo. Architektura, Praha 2000, s. 34.
Magdalena Dědičová – Ema Šmídová, Neda Cajthamlová (pasport v rámci předmětu Česká architektura po roce 1945), UMPRUM, Praha 2022.
Město Mělník, Architektonicko-urbanistická ideová soutěž o návrh na revitalizaci náměstí Karla IV. – Mělník: Soutěžní podmínky, Mělník – oficiální web města, https://www.melnik.cz/assets/File.ashx?id_org=9281&id_dokumenty=3954, vyhledáno 24. 1. 2024.
