Neda Cajthamlová Mikuškovicová

9. 4. 1932, Praha – 10. 12. 2014, Praha
architektka, urbanistka

Architektka a urbanistka Neda Cajthamlová se narodila v Praze v roce 1932 do rodiny Aloise a Žarky Mikuškovicových. Rodinné zázemí pro ni bylo důležité a ovlivnilo její budoucí směřování v oblasti architektury.

Matka přišla do Čech ze Záhřebu. Ve 20. letech získala na zemědělské škole při ČVUT zřejmě jako jedna z prvních žen titul inženýr. Otec byl architekt a urbanista. V roce 1938, kdy se stal mimořádným profesorem ČVUT v Praze, vystřídal Antonína Engela ve vedení Ústavu stavby měst Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. V poválečném období rok působil jako děkan této školy, později ale podle slov své dcery na škole čelil politickému tlaku.

Z obdivu k otci chtěla Neda Cajthamlová studovat architekturu a urbanismus na ČVUT, motivací ke studiu na vysoké škole pro ni ale byla podle slov architektčina syna Davida Cajthamla i vysokoškolsky vzdělaná matka. Cajthamlová nejprve nedostala doporučení ke studiu a byla zaměstnána v projekci. Ve svých vzpomínkách také zmiňuje, že v této době „z protekce […] navštěvovala obor výtvarného umění na Vysoké škole pedagogické“, kde ji učil Zdeněk Sýkora. Po otcově smrti v roce 1952 byla ale nakonec přijata na Fakultu architektury a pozemního stavitelství, kde studovala mimo jiné u Františka Čermáka a Jindřicha Kriseho. Již během prvního ročníku studia se seznámila s o pět let starším Miloslavem Cajthamlem, kterého si v roce 1953 vzala. O pět let později úspěšně dokončila studia a nastoupila do Stavoprojektu Děčín, v němž ale strávila nakonec jen tři měsíce. 

Na začátku roku 1959 se jí narodil syn David a o čtyři roky později syn Jakub. V první polovině 60. let podle svých slov nemohla z kádrových důvodů pracovat v žádném projektovém ústavu. Až v roce 1966 byla přijata do Krajského projektového ústavu v Praze (KPÚ), kde zůstala až do převratu. Věnovala se zde urbanismu a územnímu plánování měst a obcí Středočeského kraje. Mezi jejími pracemi nalezneme územní plány sídelních útvarů, plány zón a urbanistické studie např. Kácova, Mělníku, Kouřimi, Kutné Hory nebo Votic. Postupně se propracovala až na pozici hlavní projektantky a předsedkyně umělecko-technické rady (zkráceně UTR) posuzující kvalitu uměleckého zpracování architektonických projektů. Miloslav Cajthaml v KPÚ pracoval také a některé ze zmíněných plánů zpracovával společně s manželkou.

Nejznámější společné projekty manželů ale vznikaly skrze soutěže, jež byly zpracovávány mimo KPÚ. Jejich společnou tvorbu nelze autorsky oddělit, podobně jako je tomu i u jiných manželských párů v poválečné architektuře, například manželů Machoninových. Jedna z prvních soutěží, jíž se manželé společně zúčastnili, se konala v letech 1959–1960 a týkala se řešení okolí Národního divadla. Se svým návrhem v ní ve druhém kole získali 3. sníženou cenu. Cajthamlovi obeslali svými projekty mnoho soutěží, zejména v 60. letech, kdy jich byl vypsán výjimečně vysoký počet. Z první poloviny této dekády lze jmenovat například soutěže na Vřídelní kolonádu a festivalový hotel v Karlových Varech nebo soutěž na řešení Staroměstského náměstí v Praze, v nichž získali odměny. Návrh na podobu Staroměstského náměstí a radnice pak Cajthamlovi zpracovávali i v další soutěži v 80. letech, kdy získali 3. (nejvyšší udělenou) cenu. V porovnání těchto dvou návrhů z let 1963 a 1987 lze sledovat dobový stylový vývoj ovlivňující i rukopis manželů Cajthamlových, který se od formální lapidárnosti posouvá k větší tvarové bohatosti typické pro konec 80. let.

Ve druhé polovině 60. let se manželé zúčastnili soutěže na výstavní pavilon pro EXPO 67 v Montrealu, kde jejich návrh získal 2. cenu. V roce 1966 podnikla architektka Cajthamlová tříměsíční studijní cestu do Jugoslávie. V tomto období se také začaly některé vítězné projekty uskutečňovat. Za jejich první společnou realizaci lze považovat Prodejnu pletařského průmyslu v Písku, která vznikla roku 1968 přestavbou a dostavbou nárožního domu. Rokem 1967 je datována první fáze soutěže na Dům rekreace ROH v Praze (dnes Orea Hotel Pyramida) na Dlabačově nedaleko Pražského hradu, v níž architekti získali 3. cenu. Ve druhém kole soutěže, které proběhlo o rok později, zvítězil jejich návrh. Realizace hotelu probíhala až do roku 1987 a je bezpochyby nejznámějším dílem manželů Cajthamlových. Hmota budovy vychází ze základního tvaru rovnostranného trojúhelníka, k němuž se v podnoži připojují polygony. Charakteristickým znakem jsou však ustupující patra vysunutých ramen, která společně s výraznou výškou hotelu vytvářejí působivou siluetu. 

Mezi kontroverzní práce manželského páru patří jejich působení v Mělníku, pro nějž vypracovali územní plán a návrhy několika objektů. Kvůli navrženému novému městskému centru byla zbourána podstatná část staré blokové zástavby Pražského předměstí v okolí dnešního náměstí Karla IV., na jejímž místě vzniklo podle návrhu Miloslava Cajthamla a Tomáše Welze nové sídlo Okresního výboru KSČ a od Nedy a Miloslava Cajthamlových obchodní středisko, dům služeb a dnes již nefunkční výchovně-vzdělávací středisko (přezdívané Amerika či Teherán).

Po revoluci založili manželé Cajthamlovi vlastní architektonický ateliér Design projekt ABA, v rámci kterého spolupracovali také se svým synem, akademickým architektem Jakubem Cajthamlem. Mezi realizace z tohoto období patří úpravy klubu Lávka. Starší syn David Cajthaml je taktéž akademický architekt, malíř a scénograf. Neteří Nedy Cajthamlové je architektka Markéta Cajthamlová.

Neda Cajthamlová byla členkou Svazu českých architektů (SČA), Komise pro zonální struktury SČA (1987), ediční rady KPÚ a po revoluci členkou České komory architektů a dozorčí rady Nadace české architektury.

Zdroje:

Zdeněk Bažant – Jan Kilián, Mělník, Praha 2010, s. 324.

Neda Cajthamlová, Tak jsem se rozhodla (paměti architektky), nedatováno a nepublikováno (pozůstalost architektky, v majetku rodiny).

Neda a Miloslav Cajthamlovi, Prodejna pletařského průmyslu v Písku, Architektura ČSSR XXVIII, 1969, č. 2, s. 103–105.

České vysoké učení technické v Praze, Program na školní rok 1946–1947, Praha 1946, s. 10.

Osobní rozhovor Magdaleny Dědičové a Emy Šmídové s Davidem Cajthamlem, říjen 2021.

Sandra Malinová, Regionální plánování v Československu ve třicátých a čtyřicátých letech (diplomní práce), Katolická teologická fakulta UK, Praha 2013, s. 51.

Jaroslav Paroubek, Soutěž na řešení Domu rekreace ROH Dlabačov, Architektura ČSR XXIX, 1970, č. 2, s. 57–60.

LP [Lenka Popelová] – MJ [Jan Moos], Dům rekreace ROH / Orea Hotel Pyramida, in: Renata Vrabelová (ed.), Architektura 60. a 70. let v České republice, NPÚ 2020, s. 122–123.

Oldřich Starý, K soutěžím na řešení okolí Národního divadla v Praze, Architektura ČSSR XXIV, 1965, č. 5, s. 299–314.

MSV [Markéta Svobodová-Večeřáková], heslo Cajthamlová (roz. Mikuškovicová), Neda, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie výtvarného umění, 3. dodatky, Praha 2006, s. 136.

Michael Třeštík, Kdo je kdo. Architektura, Praha 2000, s. 34.

Magdalena Dědičová – Ema Šmídová, Neda Cajthamlová (pasport v rámci předmětu Česká architektura po roce 1945), UMPRUM, Praha 2022.

Město Mělník, Architektonicko-urbanistická ideová soutěž o návrh na revitalizaci náměstí Karla IV. – Mělník: Soutěžní podmínky, Mělník – oficiální web města, https://www.melnik.cz/assets/File.ashx?id_org=9281&id_dokumenty=3954, vyhledáno 24. 1. 2024.

Soupis díla

1958 – soutěžní návrh na ideové řešení areálu pro výstavbu souboru vědeckých ústavů Československé akademie věd, Praha 8, Libeň a Kobylisy, s Miloslavem Cajthamlem, 3. cena, (1. cena neudělena)

1959–1960– soutěžní návrh (dvoufázová soutěž) na řešení okolí Národního divadla v Praze, s Miloslavem Cajthamlem, 3. snížená cena (1. cena neudělena)

1961 – soutěžní návrh v urbanisticko-architektonické soutěži na řešení lázeňského centra a Vřídla v Karlových Varech, s Miloslavem Cajthamlem, 3. cena (1. cena neudělena)

1961 – soutěžní návrh na vyřešení souboru nového divadla a kulturního domu ROH, Hradec Králové, odměna

1962 – soutěžní návrh ve druhé urbanisticko-architektonické soutěži na řešení lázeňského centra a Vřídla, Karlovy Vary, s Miloslavem Cajthamlem, odměna

1963 – soutěžní návrh v urbanistické soutěži na vyřešení centra Děčína, se Zdeňkem Kunou, Josefem Stupkou a Milanem Valentou, odměna

1964 – soutěžní návrh na ideové urbanistické řešení středu města Ústí nad Labem, s Miloslavem Cajthamlem a Jugem Mikuškovicem, odměna

1963 – soutěžní návrh, ideové a architektonické řešení prostoru Staroměstského náměstí, Praha, s Miloslavem Cajthamlem, Jugem Mikuškovicem (dopravní řešení), odměna

1964 – soutěžní návrh na ideové řešení festivalového kina a mezinárodního hotelu, Karlovy Vary, s Miloslavem Cajthamlem, odměna

1965 – soutěžní návrh na řešení rekonstrukce objektů bývalého hotelu „Zlaté kolo“ pro Prodejnu pletařského průmyslu, Písek, s Miroslavem Cajthamlem

1965 – soutěžní návrh na architektonické řešení Československého pavilonu na Světovou výstavu Montreal, s Miloslavem Cajthamlem, 2. cena

1965 – soutěžní návrh na předmostí Hlávkova mostu v Praze, s Miloslavem Cajthamlem, Ladislavem Nováčkem (konstrukce) a Jugem Mikuškovicem (dopravní řešení), odměna

1966 – soutěžní návrh, Malostranský tunel, s Miloslavem Cajthamlem a Jugem Mikuškovicem (dopravní řešení)

1966–1968 – Prodejna pletařského průmyslu, Písek, s Miloslavem Cajthamlem

1967 – soutěžní návrh, 1. fáze soutěže na architektonické řešení Domu rekreace ROH, Praha 6 - Dlabačov, s Miloslavem Cajthamlem, 3. cena (1. cena neudělena)

1969 – soutěžní návrh, 2. fáze soutěže na architektonické řešení Domu rekreace ROH, Praha 6 - Dlabačov, s Miloslavem Cajthamlem, 1. cena

1972–1975 – větrací komín Karlov, Praha, s Miloslavem Cajthamlem

1979–1987 – Dům rekreace ROH (Hotel Pyramida), Praha 6-Dlabačov, s Miloslavem Cajthamlem

1975–1976, 1980 – obchodní středisko, Mělník, s Miloslavem Cajthamlem, částečně realizováno

1983 – soutěžní návrh, úprava Smetanova nábřeží, s Miloslavem Cajthamlem a Jaroslavem Paroubkem

1984 – projekt domu služeb, Mělník, s Miroslavem Cajthamlem, v roce 1992 rozpracováno Uniprojekt M. Křížek (realizace 1994–1996)

1987 – soutěžní návrh na architektonické řešení Staroměstského náměstí a dostavby Staroměstské radnice, s Miloslavem Cajthamlem, 3. cena (1. a 2. cena neuděleny)

1984–1986, 1990 – Výchovně-vzdělávací středisko (známé pod přezdívkami VVS, Amerika, Teherán) Mělník, s Miloslavem Cajthamlem a Janou Langerovou, částečně realizováno

60. – 80. léta – územní plány měst a obcí ve Středočeském kraji: Jesenice, Mělník, Votice, Kácov, Kutná Hora (koncept), Zbraslavice, Žleby, Kouřim a další (částečně realizováno), část plánů s Miloslavem Cajthamlem

1990 – soutěžní návrh, zastupitelský úřad, ulice Pod Kaštany, Praha-Dejvice, s Miloslavem Cajthamlem

1992 – Klub Lávka, s Miloslavem a Jakubem Cajthamlovými

Celkem 12 oceněných a 14 odměněných soutěžních návrhů, které byly zpracovávány vždy s Miloslavem Cajthamlem

Vzdělání

1959, České vysoké učení technické v Praze, Ing. arch.

Zaměstnání

1958–1958, Stavoprojekt Děčín (projektantka)

1966–1989, Krajský projektový ústav Praha (projektantka)

1990–, DESIGN PROJEKT ABA (vedoucí vlastní architektonické kanceláře)

Vazby osobní
Alois Mikuškovic – otec
Žarka Mikuškovicová – matka
Jug Mikuškovic – bratr
spolupracovník/spolupracovnice
David Cajthaml (1959–) – syn
Jakub Cajthaml (1963–) – syn
spolupracovník/spolupracovnice
Miloslav Cajthaml (1953–) – manžel
spolupracovník/spolupracovnice
Vazby profesní
František Čermák – pedagog/pedagožka
Jindřich Krise – pedagog/pedagožka
Zdeněk Kuna – spolupracovník/spolupracovnice
Bibliografie

Vrabelová Renata, Architektura 60. a 70. let 20. století v České republice. II., Praha, 2020, s. 299.

Autor/ka záznamu: MD, ŠM, EŠ, BŘ