Průběh projektu Ženy v architektuře
Databáze Ženy v architektuře je jedním ze závěrečných výstupů výzkumného projektu Architektura (ž.). Ženy, emancipace, architektura v druhé polovině 20. století (GAČR 21-22749S), který probíhal v letech 2021–2023 a byl podpořen Grantovou agenturou České republiky. Institucionálně je projekt zaštítěn Národní galerií Praha a Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze.
U zrodu projektu stála otázka, která zrcadlila i naši vlastní zkušenost – ať už z praxe nebo studií: Kam mizejí ženy-architektky a proč nejsou v odborném diskursu ani v architektonickém kánonu vidět zdaleka tak výrazně jako jejich mužští kolegové, a to i přesto, že počet absolventek oboru konstantně stoupá? A také: Kdo jsou tyto (ne)viditelné ženy a jaká díla vytvářejí?
Na základě těchto otázek jsme koncipovaly hlavní roviny výzkumu. Cílem té první, zhmotněné především ve formě databáze, bylo pokusit se nasvítit profesní dráhy a díla vybraných architektek, z nichž řada dosud zůstává ve stínu. Tj. po vzoru utváření „women's history“ doplnit do architektonického kánonu alespoň některé další tvůrkyně v celém spektru jejich aktivit, jako architektky-projektantky, teoretičky, historičky, designérky, ale i úřednice a mediátorky. Jsme si však zároveň vědomy toho, že „women's history“ i „biografická metoda“ jsou vzhledem ke své konformitě a charakteru, který zachovává základy konvenčních metod dějin umění, z pohledu feministických teorií vnímány jako překonané. Další roviny výzkumu jsme proto věnovaly kontextu architektonické profese a interpretacím konkrétních témat za využití interdisciplinárních metod a genderových analýz. To zohlední především druhý závěrečný výstup projektu, monografie Ženy v architektuře, jejíž vydání je plánováno na jaro 2024.
Metodologie tvorby databáze
Výzkumný projekt se nejprve soustředil na vypracování co nejširšího seznamu architektek, pracovně činných v období mezi lety 1945 a 2000 v českém prostředí. Jako rešeršní materiály sloužily především archivní zdroje (sbírky architektury Národní galerie v Praze, Národního technického muzea v Praze, Muzea města Brna, Muzea umění Olomouc, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, ad.), dobové prameny (almanachy vysokých škol, ročenky a katalogy projekčních a výzkumných ústavů, odborné i mainstreamové časopisy aj.), sekundární a přehledová literatura i výpovědi samotných architektek. Kritériem bylo působení v oboru v daném období a i přes určitou problematičnost jsme se nakonec rozhodly výběr omezit téměř výhradně na ženy, které architekturu vystudovaly na vysoké škole a získaly titul Ing. arch. nebo akad. arch. (toto kritérium jsme nedodržely pouze v několika málo případech teoretiček a historiček, které se v rámci architektury vyprofilovaly a prosadily). Naopak jsme ale nikterak neomezovaly pole působnosti tvůrkyň – zajímaly nás jak projektantky, výzkumnice nebo kritičky, tak ženy, které si v oboru našly svou vlastní, jinak definovanou cestu.
Výzkumná webová databáze se následně stala nástrojem umožňujícím dostát nutnosti shromáždit o architektkách a jejich díle základní data, a tyto informace dále třídit a zpracovávat. Pro veřejnou část databáze jsme vypracovaly biografie nejprve padesáti, ve finální podobě pak sta žen činných v oboru. Výsledný výběr těchto osobností vychází z výše uvedených rešerší, a je konsenzem, na kterém se podílel celý výzkumný tým. Cílem je ukázat co nejpestřejší škálu možných profesních uplatnění v rámci oboru, přičemž výběr jmen zohledňuje nejen množství dostupných materiálů, ale i konkrétní profesní dráhy a zaměření i regionální působení jednotlivých žen. Jejich životní trajektorie představují delší medailony nebo kratší registry doplněné o soupisy děl a vybranou obrazovou dokumentaci. Jako součást výzkumu vznikaly i polostrukturované rozhovory, jež zprostředkovávají osobní zkušenosti tvůrkyň a dávají zaznít jejich hlas. Rozhovory jsou v databázi k poslechu v editované podobě ve formě podcastů.
Jako interaktivní nástroj není databáze nikdy ukončená, umožňuje v budoucnu doplňovat informace ke stávajícím osobnostem, nebo představit další architektky a témata, případě rozšířit časový rámec za rok 2000.