Profesní role architekta a architektky, respektive jejich úkoly, se proměnily spolu se společenskými a technologickými změnami, k nimž došlo v průběhu 20. století. Stavební proces se stal příliš složitým na to, aby jeho autorem byla jediná osoba, zejména vzhledem k rozsahu technických aspektů velkých zakázek, které do procesu navrhování neodmyslitelně vnesly inženýra-experta. Součástí procesu navrhování se staly různé konstelace mezi architektem, architektkou, klientem a stavitelem. Vstup žen do zaměstnání, politické a ideologické rozpory studené války (konkrétně rozdělení na socialistický a kapitalistický systém) a hledání nových a horizontálnějších modelů praxe - to vše formovalo diverzifikované profesní prostředí.
Dana Cuff v knize Architecture: The Story of Practice (1991) navrhuje zkoumat kulturu praxe, což je analýza, která „se blíže zabývá každodenním životem lidí, jejich situovaným jednáním, stejně jako tím, co říkají, a významy, které konstruují“. Na akt stavby nahlíží jako na kolektivní proces a na architekturu jako na sociální konstrukci. Zaměřuje se na každodenní znalosti, věnuje pozornost pracovním hierarchiím a kulturám, sdíleným hodnotám, rolím a projektovým cyklům, kromě toho věnuje pozornost kanceláři jako pracovnímu místu. Zmiňuje čtyři hlavní dialektické duality profese: mezi jednotlivcem a kolektivem; mezi uměním a obchodem (nebo administrativou/řízením); mezi navrhováním jako rozhodováním a navrhováním jako reakcí na situaci; a konečně mezi generalisty a specialisty. Tyto duality je možné nalézt i v aktuálních příkladech dobré praxe.
Postavení žen odhaluje architektonické mocenské struktury v řezu pracovních hierarchií a prostor. V poválečném období začaly ženy ve větším počtu vstupovat do profesionální architektonické praxe a tvořily významné procento studentek architektury, a to více na Východě než na Západě (30 % v NDR oproti 10,5 % v Západním Německu v roce 1970). Přesto zažívaly v profesním životě neúspěchy jak v kapitalismu, tak v socialismu. Diskriminaci čelily i ženy v týmech s manželi. Zatímco na Západě se těmto týmům v průběhu 50. let postupně dostávalo uznání (například Charles a Ray Eamesovi, Peter a Alison Smithsonovi), ani zde nebyl vstup do profese nebyl snadný. Denise Scott Brown, která zahájila společnou praxi se svým manželem Robertem Venturim, popsala úskalí, která zažila: jejich společná práce byla připisována téměř výhradně Venturimu, a to i v případě textů a architektonických projektů, jejichž autorkou byla Scott Brown, jak je podrobně popsáno v textu Room at the Top? Sexism and the Star System in Architecture (1989). V roce 1991 byla Robertu Venturimu udělena Pritzkerova cena, v níž Scott Brown nebyla zmíněna. V letech 1979 až 2004 nebyla Pritzkerovou cenou oceněna žádná žena. Zajímavým experiemntem byl kolektiv Matrix - feministické architektonické studio založené ve Velké Británii v roce 1979 - usilovalo o nové pojetí architektury z převážně feministického hlediska prostřednictvím intenzivnějšího zapojení žen v návrhu i na stavbě, typologickými zadáními ženských center nebo azylových domů. Matrix navrhl horizontální vztah se stavaři, aby vzájemně sdíleli dovednosti a technické znalosti a učili se od sebe navzájem.
Socialistický systém patrně nabízel ženám lepší výchozí podmínky pro výkon povolání. Státní projektové ústavy poskytovaly stabilní a dlouhodobé zaměstnání. Postavení autora ustupovalo do pozadí a bylo zdůrazňováno vědecké a odborné pojetí profese. Kromě toho byla ze strany státu přijata právní a sociálně-politická opatření, která měla ženám umožnit profesní kariéru (právní rovnost v rodině, zajištění jeslí a mateřských škol, veřejných jídelen). Ženy se staly výraznou součástí velkých státních projekčních kanceláří, zpracovávaly prakticky všechny typologické úkoly a přispívaly k profesionální kultuře. Přes proklamovanou profesní rovnoprávnost mužů a žen však stále nebyly ženy ve větším počtu přijímány do vedoucích funkcí v architektonických ateliérech a nedostávaly se ve větší míře ani do pedagogických či profesorských pozic. Mnoho žen zůstávalo ve stínu; jejich autorství bylo přisuzováno mužským kolegům, partnerům a/nebo manželům, případně bylo zcela vynecháno. Téměř všechny ženy zastávaly „druhou směnu“ a snažily se vyhovět požadavkům profesního a osobního života. Konec socialismu v roce 1989 a zavedení neoliberálního systému ve střední a východní Evropě znamenal posun k druhému extrému - k svobodnému povolání s důrazem na individuální autorství podle "hero" případně "star" narativu, což ženy nadále spíše odsunulo stranou.
Zdroje:
Dana Cuff, Architecture: The Story of Practice, Cambridge, Mass.: The MIT Press, 1991.
Harald Engler, Stephanie Herold, and Scarlett Wilks (eds.), Kollektiv und Kollaborativ. Positionen gemeinschaftlichen Arbeitens in der Architektur und Planung vom 20. Jahrhundert bis zu Gegenwart, Bamberg: University of Bamberg Press, 2022.
Eva Franch i Gilabert, Ana Milijački, Ashley Schafer, Michael Kubo, and Amanda Reeser Lawrence (eds.), OfficeUS Agenda, Zurich: Lars Müller, 2014.
Winfried Nerdinger (ed.), Der Architekt: Geschichte und Gegenwart eines Berufsstandes, Mnichov: Prestel, 2012.
Mary Pepchinski and Mariann Simon (eds.), Ideological Equals: Women Architects in Socialist Europe 1945–1989, New York: Routledge, 2017.
Petr Vorlík (ed.), Rozhovory. Architektura osmdesátých let, Praha: ČVUT, 2020.
Tobias Zervosen, Architekten in der DDR: Realität und Selbstverständnis einer Profession, Bielefeld: transcript, 2016.
“Architektur ohne Architekten”, ARCH+ 103, 1990.
Frances Bradshaw, “Working with Women”, in Jane Rendell, Barbara Penner, and Iain Broden (eds.), Gender, Space, Architecture: An Interdisciplinary Introduction, New York: Routledge, 2003, 282–295.
Beatriz Colomina, “Collaborations: The Private Life of Modern Architecture”, Journal of the Society of Architectural Historians 58, č. 3, 1999, 462–471
Ana Miljacki and Ann Lui, “Toward a Carrier Bag Theory of Coauthoring”, Log 54, 2022, 9–16.
Henry-Russell Hitchcock, “The Architecture of Bureaucracy and the Architecture of Genius”, Architectural Review 101, č. 601 (January 1947), 3–6.
Jiří Merger, Projektování za totáče, https://www.stavbaweb.cz/projektovani-za-totae-21816/clanek.html, vyhledáno 1. 9. 2023.