Zdena Holnová pochází z technicky založené rodiny, otec Miloslav Busta byl odborníkem na výrobu betonových stožárů, působil v závodu JČE sloupárna Majdalena u Třeboně a byl díky svým četným patentům nositelem významných státních ocenění. Holnová vystudovala Fakultu architektury ČVUT, diplomovala v ateliéru průmyslových staveb prof. Emila Kolaříka projektem Studie územní koncepce průmyslové výstavby v Pelhřimově. Během studia absolvovala několikadenní studijní cesty do Holandska, Belgie, Bulharska, Anglie a Francie.
Roku 1969 nastoupila do vývozního závodu Konstruktiva Praha, kde setrvala do roku 1990. Státní podnik Konstruktiva projektoval a prováděl stavby v Československu i v zahraničí. Měl několik stavebních a výrobních závodů, dopravní oddělení, přidruženou výrobu, projekci (pro projektování staveb v Československu), vývoj a podnikové ředitelství. Vývozní závod (VZ) Konstruktivy připravoval projekty do zahraničí od nabídkových a tendrových projektů po prováděcí projekty a vysílal pracovníky na zahraniční stavby. Ve vývozním závodě byly tři stavební skupiny, jeden až tři architekti byli přiděleni k určitému projektu ve stavební skupině, statici, specialisté (voda, kanalizace, elektro, topení apod.), rozpočtáři, obchodní oddělení a ředitelství VZ. Stavební skupina měla obvykle od čtyř do šesti pracovníků (konstruktéry, stavební inženýry, architekta). Skupinu vedl stavební inženýr (VIP), o kterém se obvykle předpokládalo, že pojede na stavbu do zahraničí jako autorský a stavební dozor. Proto se vedení skupiny někdy změnilo. Architekt zpracovával nabídkové projekty (architektonické, hmotové a dispoziční řešení všech staveb projektu), spolupracoval při vytváření tendrových projektů s HIPem, statiky, specialisty a obchodním oddělením. Prováděcí projekt vedl vedoucí stavební skupiny. Ten také projednával všechny stupně projektu s technology a specialisty, vedl jednání se zahraničním zákazníkem doma i v zahraničí.
Holnová v Konstruktivě působila nejprve jako hlavní architektka mezinárodních projektů, od roku 1986 jako vedoucí projektantka. Tato funkce znamenala možnost vést jednání se zahraničním zákazníkem nejen v Československu, ale i v zahraničí, vést konstruktéry nově přijaté do skupiny. Za svůj život procestovala nespočet zemí, a to převážně pracovně. S tím se pojí i zahraniční spolupráce s rakouskými firmami Löblich a Bene a anglickou firmou Robertson. Tvořila díla například do Íránu, Iráku, Alžírska, Libye, Zambie, Barmy, Nigérie nebo na Sibiř. Mnohé práce komplikovala nejen jazyková bariéra (absolvovala v letech 1982–1984 postgraduální studium angličtiny v oboru jazykové přípravy expertů na Pedagogické fakultě UK), ale i odlišné kulturní prostředí a politická situace. Kromě toho byly výjezdy žen do zahraničí ojedinělé.
Z významných projektů Zdenky Holnové lze uvést komplex budov cukrovaru Karun v Íránu (1974–1975), což byl jeden z největších cukrovarů na světě. Projekt vznikl na základě vítězné soutěže – v konkurenci nizozemských, íránských a dalších mezinárodních společností. Konstruktiva získala zakázku na blok na zpracování cukrové třtiny ve spolupráci se Škodaexportem a Technoexportem. Pro Zdenu Holnovou se nejdůležitější částí stavby stala mlýnice a k ní přilehlé administrativní budovy. Ve stejné době také pracovala na návrhu a realizaci sádrovny v Íránu.
U projektu cementárny Rey v Íránu z roku 1979 československý podnik zahraničního obchodu Pragoinvest vytvořil mezinárodní konsorcium technologických dodavatelů s Přerovskými strojírnami a západoněmeckými firmami zastupovanými firmou O & K a Konstruktivou, zajišťující stavební část pro výstavbu cementárny. Celý areál je rozčleněn do tří funkčních pásem, které jsou odlišeny jak výškově, tak i provozně: na vstupní administrativní, pomocné a skladovací objekty a výrobní objekty. Technologická linka je navržena do dvou úrovní propojených obslužnými komunikacemi a dopravními mosty, samostatná expediční linka s vrátnicí s důsledně jednosměrným provozem.
Ve druhé polovině 20. století ne vždy byla politická situace v Československu přívětivá, což pocítila i Holnová, když jí stát na šest let neumožnil cestovat. Zákaz cestovat zkomplikoval realizaci mnoha projektů, jelikož Holnová mohla ovlivnit jen svůj návrh, ale poté už do stavby nemohla v podstatě nijak zasahovat. Takovým příkladem je návrh budovy a interiéru Československé ambasády v Lusace (1983), u které nemohla být fyzicky přítomna. Stavba tak neodpovídá návrhu a po rozdělení Československa došlo k několika změnám na budově a stala se oficiálním velvyslanectvím České republiky. V roce 1995 se české velvyslanectví v Zambii přesunulo a stávající objekt je v pronájmu.
Významnou spolupráci navázala i s firmou Omnipol. Signifikantním výsledkem této spolupráce je strojírenský závod TAS v Libyi. Jednalo se o návrh celého průmyslového areálu – vstupní části, administrativní budovy, kuchyně, jídelny, učňovské školy s dílnami a tělocvičnou a předzávodního parkového prostoru. Vně závodu vzniklo i sídliště pro československé experty a ubytovny pro dělníky. Celý závod byl na svou dobu velmi moderní a pojal by až 2000 zaměstnanců. Byla to jedna z největších strojírenských továren z našich závodů v zahraničí a měly se tam vyrábět náhradní díly pro tanky T-45 a T-55. K výrobě dílů však nikdy nedošlo, jelikož Československo do závodu odmítlo součástky dodávat. Závod byl ale tak strojově obsáhlý a moderní, že produkce mohla být směřována i například na vodní čerpadla.
Roku 1991 založila vlastní ateliér HH Design. O čtyři roky později jej přejmenovala na Architektonický ateliér. Během svých pracovně aktivních let zrealizovala i mnoho soukromých zakázek, a to především na rodinné domy a vily.
zdroje:
Zdena Holnová, Cukrovar Karun - Írán, Architektura ČSR XXXVIII, 1979, č. 5, s. 210–211.
Zdena Holnová, Cementárna Rey - Írán, Architektura ČSR XXXVIII, 1979, č. 5, s. 212–213.
Zdena Holnová, Kdo je kdo v architektuře a v příbuzných oborech v České republice, 1993, s. 70
Křížanovský Petr, MM - Průmyslové spektrum [online], 2017_27_06, dostupné na https://www.mmspektrum.com/clanek/ceskoslovenske-technologie-ve-vojenske-oblasti
