Zdena Aulická je architektkou, která během své kariéry vynikala v řadě různých zaměření – od projekčních úkolů a architektonických realizací přes památkovou péči po výzkum a vzdělávání. Krátce po absolutoriu nastoupila nejprve do Obchodního projektu, kde zpracovávala několik studií nákupních center v malých obcích. Následně od roku 1971 působila v SÚRPMO (v ateliéru Karla Firbase). Zde spolupracovala na rekonstrukci Pražského hradu – Plečnikova a Rothmayerova sálu, prostor jižního křídla a severního parkánu Pražského hradu. Mezi lety 1979 a 1984 pracovala pro Ústředí bytových družstev; s projektovým ústavem Drupos Brno připravovala a posuzovala dokumentace bytových staveb. Následný zájem autorky se přesunul k teorii, deset let působila ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury, kde se věnovala tvorbě městských územních plánů, zejména se zaměřením na regeneraci sídlišť. V rámci studia problematiky sociálního bydlení absolvovala v roce 1992 dvouměsíční stáž ve Francii v instituci HLM (Paříž, Lyon). I na základě takto získaných zkušeností vydala samostatně publikaci Regenerace sídlišť (1993). Po roce 1995 se architektka Aulická vrací k navrhování staveb a realizuje řadu bytových domů. Výraznou stavbou je neofunkcionalistická vila Quintex v Praze-Troji (2004). Objekt zasazený do svahu na první pohled navazuje na funkcionalistické tvarosloví pásových oken, členitých teras a určení jednotlivých místností. Směrem ke svahu se vila rozpadá na dvě části – hlavní obytnou část s podkrovním ateliérem a objekt bazénu s klidovým a hygienickým zázemím, propojené navzájem proskleným můstkem. Hmotové řešení objektu bylo limitováno úzkým a velice výškově náročným pozemkem a zároveň snahou plně využít možného výhledu na Prahu až k Pražskému hradu. Zpracování koncepční i detailů naznačuje dobový vliv architektury dekonstruktivismu.
Zajímavé jsou i soutěže – na centrum Krnova z roku 1968. Zdena Aulická navrhuje systém teras a kubických pavilonů, které vytvářejí mnohoúrovňovou městskou krajinu formovanou jehlanovitým zakončením střech. Předobrazem návrhu mohl být mj. systém tzv. mat buildings tria Candilis–Jossic–Woods nebo Alison a Petera Smithsonových. S manželem, architektem Václavem Aulickým, spolupracovala na několika úkolech – interiéru televizního vysílače Ostrava-Hošťálkovice (1977–1978), interiéru ATÚ Bílá hora, na soutěži na zastupitelství ČSSR ve Stockholmu (1969), na soutěži Nové formy bydlení (1969) nebo ještě spolu s architekty Ivo Loosem a Jindřichem Malátkem na soutěži na hotel na náměstí Republiky v Praze (1970) a další. Tyto projekty se vyznačují vyšší mírou přejatého technicistního tvarosloví charakteristického pro tvorbu Aulického. Tato mnohaletá spolupráce se odvíjela od společného studia i od manželství uzavřeného v roce 1965, které trvá dodnes.
