Eva Rozehnalová-Bínová byla architektka a urbanistka, jejíž dílo zahrnuje stavby občanské vybavenosti, bytovou výstavbu, urbanistické projekty a odborné publikace. Narodila se v Brně roku 1936 do rodiny architekta Bedřicha Rozehnala a inženýrky Ludmily Rozehnalové (roz. Zapletalové). Vystudovala obor stavba měst a plánování u profesora Bohuslava Fuchse na Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně. Po absolutoriu v roce 1960 dostala kvůli politické persekuci svého otce (byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu) umístěnku na méně prestižní místo v Obchodním projektu Jihlava, od roku 1964 působila v Údržbě obchodu Brno v kolektivu vedeném architektem Kamilem Fuchsem.
Následně krátce působila ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) a v roce 1974 po konkurzu nastoupila do Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Brně, kde se podílela na rozsáhlé publikaci Zásady a pravidla územního plánování a po roce 1989 na ojedinělé publikaci Církevní stavby (často zde spolupracovala s architektkou Alenou Navrátilovou a architektem J. Markvartem pod společným podpisem MaNaRo). Do roku 1979 působila také v Družstevním podniku Svazu českých a moravských bytových družstev v Brně (DRUPOS), kde se věnovala urbanistickým projektům, bytové výstavbě a projektům občanské vybavenosti.
K jejím nejdůležitějším projektům a realizacím patří vítězný soutěžní návrh dostavby prostoru Národního divadla v Praze z roku 1964, na kterém se podílela jako členka kolektivu vedeného Bohuslavem Fuchsem na SÚRPMO, dále soutěžní návrh řešení Národního kulturního památníku v Mikulčicích (odměna v soutěži, členka kolektivu Kamila Fuchse, SÚRPMO) nebo projekt sídliště Jabloňová v Brně-Medlánkách z roku 1968 (členka kolektivu Bohuslava Fuchse a Kamila Fuchse). V rámci jejího působení v Brněnském DRUPOSu vznikla mateřská škola s bazénem ČKD Blansko z roku 1979, na které spolupracovala s M. Tomíškovou. V 2. pol. 80. let se jako členka kolektivu Kamila Fuchse v SÚRPMO podílela na rekonstrukci Staré radnice.
Zdroje:
Nina Dvořáková (ed.), Z tvorby jihomoravských architektek (kat. výst.), Dům umění města Brna, Brno 1985, s. 24.
Internetová encyklopedie dějin Brna, https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=13764, vyhledáno 3. 11. 2022.
Markéta Žáčková, Historie a činnost urbanistického pracoviště Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Brně (dizert. práce), VUT Brno, 2014, s. 80, https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/35860/thesis-1.pdf?sequence=43&isAllowed=y, vyhledáno 4. 11. 2022.
Jiří Palacký – Kateřina Dokoupilová Pazderková – Jakub Novák – Šárka Kubínová, Výsledky první etapy výzkumu ke 100. výročí vzdělávání na škole architektury v Brně, Brno 2016, s. 63.
Nezapochybovala jsem o tom, čím budu, říká dcera architekta Bedřicha Rozehnala, rozhovor s Evou Rozehnalovou-Bínovou na ČRo Vysočina, 4. 2. 2020, https://vysocina.rozhlas.cz/nezapochybovala-jsem-o-tom-cim-budu-rika-dcera-architekta-bedricha-rozehnala-8144226, vyhledáno 1. 11. 2022.
Výstava Architektky v jihomoravské architektuře 60.–80. let 20. století, Knihovna Jiřího Mahena, 5. 9. – 29. 9. 2022, kurátorka Šárka Bahounková, https://www.architektky60-80.cz/architektky/, vyhledáno 4. 11. 2022.