Elly Oehler (rozená Sonnenschein) pocházela z bohaté ostravské židovské rodiny stavitele Ing. Viktora Sonnenscheina a Antonie Buchsbaum. Studovala architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně (Deutsche technische Hochschule Brünn), kde poznala svého budoucího manžela, architekta Oskara Oehlera, který studium z existenčních důvodů přerušil a od roku 1926 praktikoval v předních projekčních kancelářích v Brně, Žilině, Ostravě a v Praze. Jejich společná známá tvorba začala v roce 1930 nerealizovaným návrhem přestavby ostravského kina Odeon s přísně pravoúhle komponovanou formou kavárny.
V roce 1932 uzavřeli Elly a Oskar sňatek, současně přesunuli své působiště do Prahy, kde založili vlastní projekční kancelář. Těžiště jejich tvorby se však nachází na střední a severní Moravě – v Přerově, v Teplicích nad Bečvou a v Ostravě.
Svým návrhem se zúčastnili soutěže na stavbu sanatoria TBC pro Vyšné Hágy ve Vysokých Tatrách (1932), který spočíval v umístění celého léčebného areálu pro 400 osob na prudký svah horského terénu. V průběhu třicátých let realizovali několik dispozičně velkorysých vil, vycházejících ze zásad funkcionalismu – vilu manželů Markových v Praze-Střešovicích (1932), vilu L. Říhovského v Teplicích nad Bečvou (1933–1934), vilu manželů Kefurtových v Praze-Bohnicích (1935–1936) a vilu F. Wawerky v Lipníku nad Bečvou (1937) – pro něž je charakteristická vyvážená kompozice pravoúhlých hmot, uplatnění teras, zimních zahrad, pásových oken a rozměrných prosklených ploch, které propojují interiér s exteriérem. Elly Oehler je také autorkou návrhů interiérů a vnitřního vybavení. Jedním z charakteristických motivů interiéru je práce se světlem, ať již přírodním, nebo umělým, často skrytým ve stropních pásech.
V roce 1936 manželé Oehlerovi navrhli hmotově utilitární pavilon Středomoravských elektráren pro Středomoravskou výstavu v Přerově, v rodišti Oskara Oehlera. Ohlas z účasti na výstavě zajistil Oehlerovým další zakázky – pro Středomoravské elektrárny navrhli v Přerově novostavbu administrativní budovy (1937–1938) a navázali spolupráci s majitelem přerovské továrny na kožené zboží KAZETO Karlem Zejdou. Pro Zejdovu továrnu projektovali dostavbu hlavní provozní budovy (1936) a samostatně stojící elegantní novostavbu jednopatrové administrativní budovy (1936–1937) s typickými pásovými okny a motivem dvou velkých kruhových oken. Úspěšná spolupráce mezi továrníkem a manžely Oehlerovými vyvrcholila realizací nájemního domu v Přerově (1937–1938) s luxusním mezonetovým bytem majitele, který ukrýval obytnou společenskou halu s organicky tvarovanou galerií.
Po neúspěšném pokusu o emigraci do Austrálie v politicky vyhroceném roce 1939 se Oehlerovi s dcerou Renatou vrátili do Ostravy, kde ještě v roce 1940 projektovali. V roce 1944 byli oba manželé transportováni do koncentračního tábora, jejich dcera se až do konce války ukrývala v Praze. Ačkoli se oba z koncentračního tábora vrátili, z rodiny Sonnenscheinových přežila holokaust pouze Elly a její sestra. Po skončení druhé světové války si Oehlerovi počeštili své příjmení na Olárovi a obnovili svou ostravskou projekční kancelář, kde se věnovali převážně urbanistickým projektům rozvoje Ostravy. V roce 1947 Elly Olárová zvítězila v soutěži na novostavbu obytného domu s kanceláří a modlitebnou pro Židovskou náboženskou obec v Ostravě, která však nebyla realizována. Jde o jediný projekt, pod nímž je z dvojice podepsaná pouze architektka. Navrhla budovu s civilně vyhlížejícím exteriérem, zatímco skici interiéru překvapí chrámovým sálem s valenou kazetovou klenbou. Ještě před odchodem do Prahy v roce 1949 vypracovali Olárovi studii budovy Janáčkovy koncertní síně pro Ostravu s atypickým prohnutým průčelím. Na začátku padesátých let museli svou činnost přesunout do centralizované projekční organizace Stavoprojekt. Elly Olárová se zřejmě nikdy nezotavila z následků válečného věznění a zemřela v pouhých osmačtyřiceti letech v roce 1953.
Své práce publikovali manželé Oehlerovi ve třicátých letech např. v časopisech Forum, Moderne Bauformen a L’Architecture d’Aujourd’hui. Dílo Oehlerové je uchováno v Muzeu umění Olomouc a bylo zmapováno na souborné výstavě a v katalogu Elly Oehler/Olárová 1905–1953, Oskar Oehler/Olár 1904–1973 (Petr Pelčák – Vladimír Šlapeta – Ivan Wahla – Pavel Zatloukal (eds.), 2007).
Zdroje a prameny:
Archiv Muzeum umění Olomouc.
Petr Pelčák – Vladimír Šlapeta – Ivan Wahla, Elly Oehler/Olárová 1905–1953, Oskar Oehler/Olár 1904–1973: architektonické dílo [architectural work], katalog výstavy, Olomouc: Spolek Obecní dům Brno, 2007.
Kol. autorů, Česká republika – architektura XX. století. Morava a Slezsko, Praha: Zlatý řez, 2005.
Vladislava Valchářová, Elly Sonenschein-Oehler (Olárová), in: kol. aut., Povolání: architekt[ka], Praha: Kruh, 2003.
Pavel Zatloukal, Elly a Oskar Oehlerovi, in: Jan Kratochvíl, Židovská Morava – Židovské Brno, Brno 2001, s. 78–85.
Kol. aut., Praha – architektura XX. století, Praha: Zlatý řez, 1998.
Pavel Zatloukal, Elly a Oskar Oehlerovi, in: 53. Bulletin Moravské galerie, Brno 1997, s. 138–141.
Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století, Praha: Victoria Publishing, 1994, 2. vydání.
Vladimír Šlapeta – Pavel Zatloukal, Moderní architektura Přerova, in: Památky a příroda VI, 1981, s. 136–137.
Vladimír Šlapeta, Praha 1900–1978. Průvodce po moderní architektuře, Praha 1978, s. 42, 50.
Forum 6, 1936, s. 132–135.
Moderne Bauformen 36, 1937, s. 575–577.
