Yvonne Janková je architektkou, památkářkou, historičkou architektury a publicistkou. Zabývá se převážně historií a památkovou ochranou architektury 19. a začátku 20. století.
Po studiu architektury na FA ČVUT v Praze (1967–1973) se stala interní aspirantkou na katedře dějin umění tamtéž. V roce 1978 absolvovala svou kandidátskou disertační prací na téma Středověká inspirace v české architektuře konce 18. a první poloviny 19. století a její zapojení do širších souvislostí. Svou expertízu zúročila jako odborná pracovnice na pražském Státním středisku památkové péče a ochrany přírody (SSPPOP), po roce 1991 ve Státním ústavu památkové péče v Praze (SÚPP). Působila také na Ministerstvu kultury jako ředitelka Odboru památkové péče. V současné době působí Yvonne Janková jako soukromá expertka v oblasti památkové péče.
Jako specialistka na historii a památkovou ochranu architektury od konce 18. století do počátku 20. století publikovala na toto téma řadu článků a studií. Zaměřila se na problematiku uplatnění historické inspirace v novodobé architektuře (např. Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách 19. století, Pojetí romantismu v české architektuře) nebo na životní prostředí v historických městech – zejména v Praze. Upozornila na kvality stavebních typologických druhů – pražských pasáží, tržnic nebo nádraží, které v soudobém městě ztratily původní lesk i funkci. Zpracovala životopisy řady architektů působících jak v českých zemích (např. J. F. Schor, J. Mocker, F. Schmoranz, J. Benischek), tak v cizině (např. E. L. Boullée, E. E. Viollet-le-Duc, F. A. Stüler). Ve svých textech se Janková soustředí na rehabilitaci architektury historismu, zdůrazňuje její individuální charakter a upozorňuje na její důležitou funkci při vytváření dnešního obrazu města. Jako opomíjenou, avšak podstatnou součást této architektury vidí její kvalitní stavební a umělecké řemeslo a dekorativní detail. Problematikou celistvosti architektonického díla (a také veřejného prostoru historického města) se zabývala například v sérii článků-reportáží pro časopis Domov, ve kterých širokou veřejnost upozornila na hodnotné, avšak v průběhu 20. století mizející a ničené prvky, jako jsou okna, dveře, výkladce, kování, štuky a jiné dekorativní detaily – které jsou necitlivě nahrazovány uniformitou typizovaných prvků.
Příspěvky Yvonne Jankové byly publikovány v časopisech Acta polytechnica. Práce ČVUT v Praze, Architekt, Architektura ČSR, Československý architekt, Domov, Staletá Praha, Umění a Řemesla, Zprávy památkové péče aj. Jednou ze staveb industriální architektury počátku 20. století, na kterou Yvonne Janková upozornila, jsou Branické ledárny v Praze (Podaří se uchovat stavební památku Branické ledárny?, Technický magazín XXX, 1987, č. 1, s. 44–47). Na popud tohoto článku, v němž Janková popsala jedinečnou památkovou a technickou hodnotu branického areálu a zároveň připomněla jeho havarijní stav, iniciovala redakce Technického magazínu v součinnosti s pedagogy a studenty pražské ČVUT vznik několika studentských návrhů, které pracovaly s adaptací Branických ledáren pro soudobé účely (Red., Nové využití pro Branické ledárny, Technický magazín XXXI, č. 3, s. 4–11). Osudy Branických ledáren se díky této iniciativě „staly inspirací k úvahám o záchraně a novém využití mnoha dalších památek industriální architektury“. V současné době je památkově chráněný areál v soukromém vlastnictví a stále čeká na nové využití.
Zdroje:
Yvonne Janková, Podaří se uchovat stavební památku Branické ledárny?, Technický magazín XXX, 1987, č. 1, s. 44–47.
Red., Nové využití pro Branické ledárny, Technický magazín XXXI, 1988, č. 3, s. 4–11.
Michael Třeštík, Kdo je kdo v architektuře a v příbuzných oborech v České republice 1993, Praha 1993, s. 78.
Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999, IV, CH–J, Ostrava 1999, s. 159.
Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), 1. svazek, A–M, Praha 2016, s. 547–548.
Jan Zikmund, Nové téma: průmyslové dědictví, in: Dita Dvořáková – Hubert Guzik – Jan Zikmund, Architektura v přerodu 1945–1948, 1989–1992, Praha 2019, s. 218–229.
