Růžena Žertová se narodila v listopadu 1932 v Ostravě jako první dítě geodeta Aloise Václava Žerta a Stanislavy Žertové, rozené Veselé. Dva roky po Růženě se do české rodiny žijící ve slezském Frýdku narodil její bratr Petr, později rovněž architekt. Po absolvování gymnázia v roce 1951 toužila Růžena přetavit svůj vztah k řemeslné tvorbě a k práci s materiálem ve studium textilního výtvarnictví na pražské VŠUP. Vzhledem k omezeným možnostem, které nabízela raná padesátá léta, však mohla nastoupit pouze ke studiu architektury na ČVUT v Praze. Již po roce kvůli tamější zpolitizované atmosféře přestoupila na Vysokou školu stavitelství (pozdější VUT) v Brně, kde studovala převážně v ateliéru vedeném Bedřichem Rozehnalem. Zde si zformovala představu o architektuře coby praktické disciplíně, která je výslednicí demografické a geologické analýzy místa, funkčních požadavků a estetické kompozice.
Po absolutoriu v roce 1957 Žertová odmítla nastoupit do ostravského Stavoprojektu, a zůstala několik měsíců bez zaměstnání. Na podzim, kdy definitivně opustila myšlenky na studium scénografie na AMU v Praze, byla přijata do brněnského Potravinoprojektu. Rozdělením podniku v roce 1960 přešla do Státního projektového ústavu obchodu Brno (SPÚO), kde také poznala svého budoucího muže, architekta Igora Svobodu. Oba zde vedli svou architektonickou skupinu v rámci ateliéru Jaroslava Hlavsy. Z kolegiálního vztahu se velmi záhy rozvinul vztah osobní, který se po patnácti letech soužití proměnil v manželství. V SPÚO Žertová v šedesátých i sedmdesátých letech vytvořila svá nejvýznamnější díla – projekty obchodních domů Prior v Košicích, Pardubicích a Ostravě a obchodního domu Labe v Ústí nad Labem a rovněž neuskutečněnou studii Prioru v Jihlavě. V návrzích těchto staveb dokázala spojit svoji jedinečnou výtvarnou intuici a cit pro materiál s úctou ke konstrukci a racionálním provozním řešením.
V roce 1966 podnikla Žertová spolu se Svobodou cestu do Liverpoolu, aby navštívili Ernsta Wiesnera a předali mu materiály pro výstavu věnovanou Bedřichu Rozehnalovi. Rok nato pak dvojice poprvé spolupracovala na větší realizaci, když Růžena navrhla interiér tatranského hotelu Park v Novém Smokovci, jehož projekt vypracoval Igor. Nadále však tvořili samostatně a spolupráci si coby vzájemně se doplňující individuality zopakovali jen výjimečně.
V první polovině sedmdesátých let se vedle své práce v SPÚO začala Žertová věnovat uměleckořemeslné tvorbě a navrhovala oděvní doplňky a posléze i šperky a svítidla. V roce 1978, dva roky po sňatku, se Žertová se Svobodou rozhodli pro stavbu domu v Brně-Žabovřeskách. Rozhodnutím úřadů totiž přišla o podkrovní byt, který vybudovala vlastními silami. Přízemní atriový objekt ovlivněný severskou architekturou, jehož stavbu architektka v letech 1979–1982 sama vedla, dodnes zůstává příkladem mimořádně kvalitního bydlení.
Po odchodu z SPÚO v roce 1983 působila do roku 1989 jako výtvarnice a designérka registrovaná u Českého fondu výtvarných umění. Navrhla několik interiérů a spolupracovala i s bratrem, který ve svých stavbách uplatňoval její hliníková svítidla. Právě návrhy a realizace originálních osvětlovadel se staly její hlavní pracovní náplní a zároveň zdrojem příjmů. Tvořila také šperky z titanu.
Po sametové revoluci se Růžena Žertová vrátila k architektuře a do roku 2007, kdy ji postihly zdravotní problémy, vytvořila na tři desítky návrhů obytných staveb i souborů a urbanistických studií. Mezi jejími dalšími realizacemi z polistopadové doby vyniká zejména rekonstrukce brněnské pobočky Bayerische Vereinsbank. Poslední léta – nemalým komplikacím navzdory – Růžena Žertová věnovala nezištné práci na studii komunitního obytného souboru v Brně-Kohoutovicích. V roce 2018 získala Cenu Ministerstva kultury ČR za dlouhodobé umělecké zásluhy v architektuře. O rok později pak v Brně podlehla těžké nemoci.
Zdroje:
Petr Klíma (ed.), Růžena Žertová. Architektka domů i věcí, Praha 2016.
Petr Klíma, Růžena Žertová (1932–2019), ERA 21 XIX, 2019, č. 6, s. 9–10.
