Markéta Smrčková je jednou z reprezentantek generace architektek, která absolvovala studium v období po sametové revoluci a obnově demokratického státu. Je zakladatelkou ateliéru Lennox architekti, porotkyní architektonických soutěží, mimo architektonickou praxi se věnuje také sochařské tvorbě v keramice.
Architekturu vystudovala na ČVUT (1993–2001) v ateliérech Ladislava Lábuse, Ivana Kroupy a Tomáše Novotného, Jana Sedláka a Ivana Hnízdila, Aleny Šrámkové a Pavla Kolíbala. Během semestrální stáže v USA se podílela na projektu Framing Light / Shaping Space (1999) u Charlieho Cannona na Roger Williams University v Bristolu. V průběhu studia pracovala v architektonických kancelářích D. A. studio, Ivan Kroupa architekti, DAM – Doležal, Malínský nebo IPK, kde již samostatně navrhovala. Architekturu absolvovala v roce 2001 diplomním projektem polyfunkčního domu na Národní třídě v Praze. Její medailon byl součástí výstavního projektu a publikace Povolání architekt[ka] (2003).
Klíčovou událostí, která zformovala její architektonickou praxi a kariéru, bylo založení vlastního ateliéru ještě při škole. Společně s Tomášem Starým jsou jeho zakladateli, stálými členy a jednateli do současnosti. První realizací pod značkou Lennox architekti se stala rekonstrukce bytu v panelovém domě (2000), za niž získali čestné uznání Grand Prix Obce architektů pro rok 2001 v kategorii interiér. Další úspěch mladého studia znamenalo vítězství v soutěži (2000) na Zastupitelský úřad v Litvě, který byl mezi lety 2002–2004 realizován. Ateliér se zabývá spektrem projektů – od malých intervencí, přes navrhování novostaveb i rekonstrukcí, až po územní studie. Účastní se, často úspěšně, architektonických soutěží: zastupitelský úřad ČR ve Washingtonu (2010, 2. místo), dům pro seniory v Opavě (2012, 1. snížená cena), hasičská zbrojnice v Líbeznicích (2016, 3. místo) nebo LDN Drnovská v Praze-Ruzyni (2021, 1. místo). Výrazně zastoupené jsou v tvorbě studia oceňované realizace rodinných domů založené na logicky a funkčně využitém prostoru a práci se světlem – např. rodinný dům v Horoměřicích (2004–2007), v Kytíně (2004–2012) nebo rodinný dům v Praze na Bílé hoře (2012–2017). Sama architektka si ze svých pracovních výsledků cení zejména „spokojených klientů, kteří se i roky po stavbě ozvou a nezapomenou se zmínit, jak dobře se jim bydlí“.
V současné době pracuje Markéta Smrčková společně s kolegy*němi z ateliéru Lennox architekti na projektu revitalizace památkové zóny Buďánka v Praze. Rekonstrukce Koloniálu na komunitní centrum (2016) uskutečněná během revitalizace byla nominována mezi finalisty České ceny za architekturu 2019 i mezi finalisty Grand Prix Obce architektů 2019. Na základě výsledků architektonického workshopu Lennox architekti zpracovali Manuál revitalizace Buďánek (2021), který mapuje historii osady, odkrývá vrstvy minulosti a definuje základní principy revitalizace: „vymezení, propojení, zpřístupnění, postupný vzájemně reagujícího rozvoj, funkční pestrost a pravidla pro ochranu, obnovu i nové intervence“.
Zdroje a prameny:
Dotazník projektu Ženy v architektuře, 2022
Rodinný dům Praha – Ruzyně, in: Ján Stempel – Jan Jakub Tesař – Petr Pištěk, 99 domů, 3, Praha 2020, s. 297.
Rodinný dům Kytín, in: Ján Stempel – Jan Jakub Tesař – Petr Pištěk, 99 domů, 2, Praha 2016, s. 358.
Soňa Ryndová, Markéta Smrčková, in: Soňa Ryndová – Vladislava Valchářová (eds.), Povolání architekt[ka], Praha 2003, s. 246–249.
Karin Kasanová, Rozhovor s autory Zastupitelského úřadu ve Vilniusu, 10. 1. 2005, dostupné online: https://www.earch.cz/architektura/clanek/rozhovor-s-autory-zastupitelskeho-uradu-ve-vilniusu, vyhledáno 3. 6. 2024.
