Soňa Ryndová

Soňa Ryndová se do dění na poli architektury zapsala především jako ředitelka a kurátorka Galerie Jaroslava Fragnera v letech jejího porevolučního znovuzrození. Než na podzim roku 1993 zvítězila v konkurzu na vedení GJF, působila Ryndová jako redaktorka katalogů v Národní galerii. Galerii Jaroslava Fragnera převzala ve stavu, kdy byla budova na Betlémském náměstí sice čerstvě zrekonstruovaná, ale ještě ne zcela provozuschopná a pro fungování galerie nevybavená. V prvé řadě tedy iniciovala sanaci interiérů, vybavení galerie technikou a výstavním fundusem a vlastní výstavní program pod její taktovkou tak započal až v roce 1994.

Výstavní program galerie byl nabitý a sledoval několik tematických okruhů – tvorbu současných tuzemských architektů a architektek, práci zahraničních, zejména soudobých architektů a v neposlední řadě českou architekturu 20. století a její významné tvůrce a tvůrkyně. K programové koncepci, tvorbě výstav i katalogů si Soňa Ryndová zvala četné spolupracovníky a spolupracovnice z řad architektů*tek i historiků*ček architektury, například Rostislava Šváchu, Petra Krajčiho, Vladislavu Valchářovou, Emila Přikryla, Josefa Pleskota a další.

Výstavy věnované architektům české meziválečné moderny (Otto Rottmayer, Jaromír Krejcar, Jaroslav Fragner, Adolf Benš, Jan Gillar) a katalogy k nim vydávané přispěly k uměleckohistorickému zhodnocení jejich práce. Výstava Mašinisté představující tvorbu architektů a architektek sdružených v rámci Školky SIAL pak jejich práci historizovala a kontextualizovala pravděpodobně vůbec poprvé. Některé z výstav reflektujících československou architekturu nedávno minulou se posléze dočkaly i repríz v zahraničí.

Výstavy zahraničních architektů zprostředkovávající jejich dílo zdejšímu publiku pak často doprovázely přednášky samotných tvůrců (Riegler & Riewe, Juha Leiviskä, David Chipperfield, Josep Lluís Mateo, Jean Nouvel, Jurij Kobe). Za účasti zahraničních odborníků*nic proběhl také vícedenní seminář o současnosti sociálního bydlení. K výstavě Jeana Nouvela, v místním kontextu významného autora díky tehdy připravované realizaci v Praze, sestavili Ryndová a Švácha průkopnickou antologii překladů jeho recentních textů se záměrem podnítit teoretické uvažování a debatu o současné architektuře.

Soudobou českou scénu ve výstavním programu zastupovaly autorské výstavy jednotlivých architektů a architektek, ateliérů a jejich čelních osobností, i volněji definovatelných uskupení (Nová česká práce, Emil Přikryl a jeho škola, Alena Šrámková, Josef Pleskot a AP atelier, DA Studio, Martin Kotík, Roman Koucký, Petr Burian – Petr Hájek – Tomáš Hradečný – Jan Šépka), k nimž vznikaly katalogy, jež z dnešního hlediska tvoří součást kanonického přehledu české architektury devadesátých let. Prostor ale opakovaně dostávaly také absolventské práce z tuzemských i zahraničních vysokých škol, pravidelné prezentace Grand Prix Obce architektů a prezentace výsledků některých aktuálních architektonických soutěží.

Navzdory dlouhodobým neshodám s provozovatelem galerie, kterou byla do roku 2000 Obec architektů a následně Nadace české architektury, ohledně neudržitelných finančních podmínek provozu, setrvala Soňa Ryndová ve vedení galerie až do roku 2001.

Následně působila jako tajemnice školy architektury AVU, vedené v té době Emilem Přikrylem. V roce 2003 Soňa Ryndová s Vladislavou Valchářovou iniciovaly a následně ve spolupráci se spolkem KRUH realizovaly výstavu Povolání architekt[ka] a vydaly stejnojmenný katalog. Zatímco výstava představila dílo současných českých architektek prostřednictvím plánů, modelů a fotografií, katalog vytvořený kolektivem autorek a autorů dal nejenom prostor samotným současným ženám-tvůrkyním, ale reflektoval také historickou roli žen ve sféře architektury v Československu (byť pouze v období první republiky) a pohled doplnil teoretickými statěmi, z nichž některé aplikovaly na zkoumání architektury feministickou metodologii. Pojetí projektu bylo v místním prostředí pionýrské a budilo tak i nechápavé či nesouhlasné ohlasy, jeho výsledky jsou nicméně přínosné dodnes. Součástí sdružení KRUH je Soňa Ryndová dosud.

Zdroje:

Soňa Ryndová, Fragnerova galerie před otevřením, Architekt XL, 1994, č. 1–2, s. 10.

Sine, Ivan Kroupa ve Fragnerově galerii, Architekt XL, 1994, č. 9, s. 10.

Míla Perglová – Jiří Horský, Interview se Soňou Ryndovou, ředitelkou Fragnerovy galerie v Praze, Architekt XLII, 1996, č. 14–15, s. 3.

Jiří Horský, Cena architekta 1996. Soňa Ryndová, Architekt XLII, 1996, č. 14–15, s. 5.

Výstavní rada Galerie Jaroslava Fragnera, Otevřený dopis výstavní rady Galerie Jaroslava Fragnera, Architekt XLV, 1999, č. 1, s. 91–92.

Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2004 (Ro–Se), Ostrava 2004, s. 177.

Hubert Guzik, Soňa Ryndová – Vladislava Valchářová (ed.): Povolání architekt[ka] (recenze), Umění LII, 2004, s. 392–395.

Karolina Jirkalová, Nadace a její galerie, Art & Antiques, 2011, https://www.artantiques.cz/nadace-a-jeji-galerie, vyhledáno 11. 1. 2024.