Milenu Lamarovou je možné považovat za průkopnickou osobnost české teorie designu. Její činnost je nedílně spjata s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, kde působila od roku 1970 po 36 let, stejně tak jako s řadou periodik, ve kterých pracovala jako redaktorka nebo šéfredaktorka.
Lamarové kariéra probíhala po poměrně nečekané trajektorii. Zpočátku studovala anglistiku na Filozofické fakultě a tělovýchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a teprve po sňatku s akademickým malířem Janem Kalouskem a narození prvního dítěte se od roku 1960 stala redaktorkou publikací v Ústavu bytové a oděvní kultury. To byl její první krok k oboru designu a užité kultury, kterému se intenzivně věnovala po zbytek své kariéry. V šedesátých letech působila i v redakcích časopisů Umění a řemesla, Výtvarná práce a stala se mezi lety 1968–1969 šéfredaktorkou časopisu Czechoslovak Industrial Design, česko-anglického periodika, které vycházelo jednou do roka jako sborník pro otázky průmyslového designu. Důležitým pro její vývoj bylo i devítiměsíční postgraduální studium teorie designu na Royal College of Art. Díky podpoře Uměleckoprůmyslového musea v Praze byla schopna studium zakončit v roce 1972 diplomovou prací s názvem Design in Industrial Society v době, kdy již bylo složité aktivity v zahraničí politicky obhájit.
Nejvýznamnějším příspěvkem v teorii designu je uvedení pojmu design do místního prostředí. Lamarová ve své knize Modern Design in the Home (1965) tento termín přebírá z anglosaského prostředí, ke kterému měla díky svému vzdělání blízko. V německé verzi knihy s názvem Menschen und Dinge. Moderne Dessins in der Tschechoslowakei (1965) je patrné, že ani pro německé překladatele nebylo slovo design v této době usazené. Dessins bývá obvykle využíváno pro textilní motivy a dezény. Toto poukazuje na neukotvenost názvosloví nejen v Československu, ale i mezinárodně. Lamarová se pokusila nastínit i nové povolání průmyslového designéra (Industrial Designer / Industrieformgestalter). Tato nová profese reaguje na změny ve výrobě, z řemeslné směrem k industriální, a měla by dostát novým nárokům a technologickým postupům. K tomu jsou nutní všestranní umělci*kyně i inženýři*ky s logickým uvažováním a obeznámeností s mezinárodními trendy. Industrializaci výroby Lamarová vnímá jako nevyhnutelnou a zdůrazňuje sociální rovinu masově produkovaných předmětů.
V knize Modern Design in the Home Lamarová zajímavě popisuje i emancipaci moderní ženy a její projevy v uzpůsobení bytu. Role ženy se proměnila hlavně v tom, že vdané ženy docházejí do práce a v domácnosti řadu činností zjednodušuje automatizace a elektrické spotřebiče. Propojení činnosti ženy a prostředí kuchyně, které se ustavilo v tradičním pojetí, oslabuje. Kuchyně se zmenšila do podoby jakési alkovny. Přípravu jídla mohou střídavě převzít i ostatní členové rodiny. I přesto nová role ženy v rodině pro designéry představuje výzvu, jak uspořádat bydlení manželských párů s dětmi.
V roce 1972 se v pražském Uměleckoprůmyslovém museu uskutečnila mezinárodní výstava Design a plastické hmoty, kterou Lamarová kurátorsky připravila. K výstavě vyšel katalog v češtině i angličtině. Jednalo se o přehlídku 120 návrhů zahraničních autorů, jako byli Joe Colombo, Verner Panton, Oliver Morgue. Katalog představil nafukovací objekty Quasar, plastické kompozice Fabia Lenciho, Gina Sarfattiho a dalších spolu s československými autory Václavem Ciglerem nebo Jiřím Hofmanem Miroslava Navrátila. Z hlediska rozsahu i tématu neměl projekt obdoby, srovnávat se s ním snad mohla jen výstava New Domestic Landscapes uvedená Emiliem Ambaszem v newyorské MoMA v roce 1971. Lamarová v úvodu katalogu poznamenává, že plastické hmoty jsou nově vynalezeným materiálem budoucnosti a prezentuje nejinovativnější způsoby jejich dosavadního využití. Zároveň ale poznamenává, že z hlediska výrobního procesu se jedná o velmi drahé výrobky, které se vyplatí pouze jako výroba v sérii. Lamarová hovoří o novém umělém prostředí definovaném lehkostí, pružností a transparencí, dosud nevídanými kvalitami: „… vývoj plastických hmot nabízí řádově odlišné předpoklady: tvrdé a lesklé povrchy se zářivými barvami, pružné hmoty s tvarovou pamětí, lehké, transparentní membrány, které naplněny vzduchem putují prostorem. Všeobecně převažuje motiv lehkosti a pružnosti v tahu. Je to tedy také vpád nových optických zážitků v barevnosti, průzračnosti a světelnosti okolí.“ (Design a plastické hmoty, str. 13) Lehkost znamená mobilitu, vznášení a nadnášení a nový způsob prostorového vnímání. Na druhou stranu Lamarová překvapivě ostře vnímá i vliv na životní prostředí, ekologická rizika rostoucí produkce, odpadu a jeho likvidace. Nové materiály přinášejí nové dosud nezodpovězené otázky.
K ilustraci potenciálu plastických hmot Lamarová iniciovala i blow-up environment v předsálí výstavy plně v duchu dobových vizionářských projektů, neboť „… planeta Země je pokryta vzduchem. Pneumatické prostory směřují k nové estetice vzduchu“. K vytvoření instalace z bílých nafukovacích válců z PVC na výstavě přizvala Václava Ciglera, průkopníka designu skla a světla se silnými vizionářskými projekty, a Vladimíra Fiřta, vědeckého inženýra pro experimentální membránové konstrukce. Cigler byl přesvědčen o nesčetných možnostech plastů pro nový „oduševnělý, půvabný, hravý, lehký, živý“ životní styl inspirovaný kosmickým výzkumem. Cigler a Fiřt navrhli také řadu nafukovacích tělocvičen pro psychofyzickou relaxaci s řadou roztroušených hravých návrhů, které bohužel zůstaly nerealizovány.
Dalšími významnými výstavními počiny byl Design multi: všední den designu (1980), Židle 20. století (1982), nebo porevoluční Český kubismus: Architektura a design 1910–1925 (1991) a Signum design: Český design 1980–1999 (1999).
Zdroje:
Kamila Huptychová, Milena Lamarová a její přínos české teorii designu, dipl. práce, UMPRUM, Praha 2020.
Jan Rous, Milena Lamarová aneb Židle a izolátor hledají signaturu, in: Milena Bartlová – Martina Pachmanová (eds.), Artemis a Dr.Faust: Ženy v českých a slovenských dějinách umění, Praha 2008, s. 111–123.
Martina Pachmanová, „Naštěstí všichni zahyneme dne 13. listopadu 2026 smrtí zadušením“: K rané práci Mileny Lamarové v souvislostech české poválečné teorie designu, habilitační přednáška, VŠUP, 20. 3. 2015
