Růžena Bartková svou profesní dráhu spojila s brněnskou školou architektury, kde téměř čtyřicet let vyučovala. Byla vůbec první ženou, která na české vysoké škole architektury dosáhla titulu profesorky.
Narodila se v roce 1930 v Brně, kde vystudovala průmyslovou školu stavební a v roce 1953 absolvovala Fakultu architektury a pozemního stavitelství na tehdejší Vysoké škole stavitelství v Brně (později VUT v Brně). Již během studií pracovala na katedře architektonické tvorby jako asistentka. V průběhu 50. let se věnovala výuce cvičení z předmětů Architektonického tvarosloví, Základů architektury, Obytných staveb a ateliérům základů architektonické tvorby a obytných staveb. V roce 1958 přešla jako odborná asistentka na katedru urbanismu (později urbanismu a územního plánování) řízenou tehdejším rektorem VUT Vladimírem Medunou a začala vést studenty v ateliérech urbanistické tvorby. V roce 1979 se již jako docentka stala vedoucí této katedry.
Během svého působení na fakultě se svými kolegy pracovala na celé řadě oceněných převážně urbanistických prací, například na soutěžním návrhu na výstavbu nových budov VUT pod Palackého vrškem v Brně v týmu Evžena Škardy či už jako vedoucí skupiny na krajinářsko-urbanistickém řešení vodního díla Nové Mlýny či přestavbě brněnské ulice Gottwaldova (dnešní Cejl). Mezi práce, na kterých se podílela, patří i politicky exponované projekty jako architektonické a urbanistické řešení úprav brněnského náměstí Rudé armády (dnes Moravské náměstí) a soklu k sousoší Miloše Axmana s názvem Komunisté nebo soutěžní návrh na urbanisticko-architektonické řešení přestavby a dostavby městské čtvrti Dědice ve Vyškově, rodišti Klementa Gottwalda, jejíž součástí byl i návrh jeho památníku.
V roce 1952 se provdala za Františka Bartka, se kterým měla jednu dceru. Bartek v období normalizace vedl na Fakultě stavební VUT v Brně (pod kterou mezi lety 1960 až 1976 spadala výuka architektury) katedru průmyslové a zemědělské výstavby a v roce 1973 se stal jejím děkanem. Od roku 1976 byl děkanem obnovené fakulty architektury a ve funkci setrval až do roku 1987. On i jeho manželka své působení na fakultě ukončili s pádem režimu.
Růžena Bartková byla celý svůj život aktivní ve stranických a později i v profesních organizacích. Do KSČ vstoupila před svými osmnáctými narozeninami v březnu 1948. Při studiu na vysoké škole se účastnila Staveb mládeže a již v té době zastávala několik stranických funkcí. Svůj názor na politické uspořádání nezměnila ani po invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, kdy se postavila proti kritikům strany. V roce 1971 stála u zrodu Svazu českých architektů (SČA). Byla členkou předsednictva a ústředního výboru jak Svazu architektů ČSR, tak i SČA a pracovala i na jeho krajské úrovni.
Zdroje:
Archiv VUT v Brně, fond Fakulta architektury VUT v Brně, inv. č. 360, 1983, Spis pro řízení ke jmenování profesorem – Růžena Bartková.
Růžena Bartková, Přestavba a výstavba obytných, centrálních a rekreačních zón: (soubor prací), rukopis, Brno 1982.
Jan Hrubý, 100 let brněnské školy architektury = 100 years of the school of architecture in Brno, VUT, nakladatelství VUTIUM, Brno 2019.
