Vladimíra Leníčková (roz. Václavíková) pochází z Pardubic. Na konci 60. let, v průběhu studia architektury na Fakultě stavební ČVUT v Praze, žila téměř dva roky v Londýně, kde vykonávala architektonickou praxi. Po studiu na vysoké škole zakončeném v roce 1974 nastoupila do Atelieru 5 Projektového ústavu Výstavby hlavního města Prahy (PÚ VHMP) vedeného architektem Karlem Filsakem. Souběžně pokračovala v postgraduálním studiu se zaměřením na rekonstrukci a ochranu památek. Práci v Projektovém ústavu částečně omezila, když se jí v roce 1978 narodil první syn a o dva roky později syn druhý.
Mezi zadání, na kterých v PÚ VHMP spolupracovala s etablovanou autorskou dvojicí Jan Kozel a Karel Koutský, patřily zejména hotely, kanceláře a zastupitelské úřady. Nejvýraznější realizací, na které se podílela krátce po vstupu do ateliéru, byl Zimní stadion Praha na pražském Výstavišti, dokončený v roce 1985. Postupně se stala plnohodnotnou členkou tohoto autorského týmu a na přelomu 80. a 90. let s ním uspěla v několika významných soutěžích, a to na dostavbu Staroměstské radnice (1988), na zastupitelský úřad v kyperské Nikósii (1988) a na pavilon EXPO ’92 v Seville (1990). Ani jedna z těchto staveb ale nebyla nakonec realizována.
V roce 1990 se Vladimíra Leníčková stala členkou ateliéru Archon vedeného Karlem Koutským. Již o rok později ale založila vlastní architektonický ateliér Len+k, kde se zaměřila především na hotelový segment, ve kterém spolupracovala a doposud spolupracuje s mnoha mezinárodními i místními společnostmi, jako například InterContinental, Adria, Corinthia, Holiday Inn, Hilton, Mandarin Oriental, Cimex nebo Panorama Praha, pro jejichž hotely zpracovávala především řešení interiérů. Od začátku fungování ateliéru s ní na některých projektech spolupracoval i manžel Karel Koutský, který ale v roce 1996 nečekaně zemřel. Několik let na to začali její synové David a Robert studovat architekturu a v roce 2008 oba vstoupili do ateliéru Len+k jako společníci. V současnosti tvorba ateliéru zahrnuje, vedle již zmíněných interiérů, také projekty v oblasti rekonstrukcí, novostaveb a urbanismu. Mezi jeho pracemi najdeme například realizaci laserového centra HiLASE v Dolních Břežanech (2014) či vítězný soutěžní návrh na rekonstrukci pavilonu savců na pavilon Amazonie (2012).
Je členkou ČKA, Obce architektů, kde působí jako místopředsedkyně, a Asociace interiérových architektů. Je také členkou České rady pro šetrné budovy a porotkyní několika výborů a porot Stavby roku a Ceny Dušana Jurkoviče.
Zdroje:
Koutský Karel, in: Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993, Praha 1993, s. 94.
Vladimíra Leníčková, in: Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993, Praha 1993, s. 109.
Leníčková Vladimíra, in: Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo. Architektura. Praha 2000, s. 148.
Vladimíra Leníčková: životopis je uveřejněn v aktuálním vydání Encyklopedie osobností České a Slovenské republiky, BPH – British Publishing House Ltd.
Dotazník v rámci výzkumného projektu „Ženy v architektuře“, Vladimíra Leníčková, Praha 2022.
Bianka Hudáková – Karolína Petřeková, Vladimíra Leníčková (pasport v rámci cvičení Dějiny a teorie architektury 5), ČVUT v Praze, 2022.