Architektka a designérka nábytku Eva Hrůzová absolvovala speciální školu pro užitou architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1950. Jejími učiteli byli architekti činní během první republiky – Jan E. Koula, Adolf Benš a Jan Sokol. Krátce po studiích byla Eva Hrůzová stálou členkou pracovní skupiny Jana Sokola, asistující na úpravách Strahovského kláštera pro Památník národního písemnictví v Praze (1951–1953).
Na přelomu padesátých a šedesátých let začala architektka spolupracovat s Ústavem bytové a oděvní kultury v Praze (ÚBOK). Za počátkem spolupráce pravděpodobně stojí její vítězství ve veřejné soutěži na návrhy jednotlivých kusů nábytku a částí vnitřního bytového vybavení, kterou vypsalo Ministerstvo spotřebního průmyslu v součinnosti s ÚBOK, v níž Eva Hrůzová získala první cenu a dvě druhé ceny za návrhy stolového nábytku. Šlo mj. o návrh rozkládacího kovového stolu na otočných podpěrách a na sucho montovatelný stůl z dřevolaminátů.
Své návrhářské schopnosti uplatnila Eva Hrůzová také v řešení vzorových bytů pro experimentální sídliště Invalidovna v Praze. Projekt Státního ústavu pro projektování výstavby hl. města Prahy, pod vedením Jiřího Voženílka, a Výzkumného ústavu výstavby a stavebnictví měl nabídnout bydlení pro 4100 obyvatel, s kompletními službami a volnočasovými aktivitami. První dokončenou částí sídliště se stal prototyp nového bydlení, pětipodlažní bytový dům z roku 1961, s kompletně zařízenými byty různých velikostních kategorii pro různé typy rodin. Zařízení interiérů pěti vzorových bytů řešili pracovníci*ice ÚBOK – mimo Evu Hrůzovou to byli Emanuela Kittrichová, Karel Koželka, Ivan Nedoma, Oldřich Skalík, Jaroslav Horný a Miroslav Janouš – ve spolupráci s pracovníky*icemi ostatních oddělení. Důležitou součástí řešení byly variabilní příčky, umožňující individuální členění vnitřního prostoru bytů, a vestavěné skříně s úložnými prostory (Emanuela Kittrichová, Eva Hrůzová, Ivan Nedoma, Jaroslav Horný a Oldřich Skalík). Při zařizování vzorových bytů vycházeli architekti nejen ze stávajícího nábytkového sortimentu, ale navrhovali také chybějící kusy, které svým drobnějším rozměrem a mobilností vyhovovaly prostorovému členění bytu a umožnily využít každé volné místo. Architektka Eva Hrůzová navrhla dispozici a vybavení interiéru jednoho ze vzorových bytů pro čtyřčlennou rodinu – rodiče a dvě děti různého pohlaví. Dále je autorkou kusů nábytku, které byly rozmístěny také v dalších vzorových bytech – jedná se především o řadu stolového nábytku v různých rozměrech, pro víceúčelové využití – pracovní, jídelní a příruční stoly, které lze sestavit k sobě a nahradit jimi těžkopádné konferenční stoly a noční stolky, dále různé typy skříněk na kovových nohách nebo roštové lavice. V interiéru byly použity pestré barvy nejen na stěnách, textilu, ale také na plochách navrženého nábytku (např. žlutý epoxidový nátěr na jídelním stole).
V roce 1962 se Eva Hrůzová společně s Jindřichem Chalupeckým a Iljou Kvasničkou podílela na zpracování výzkumného úkolu pro ÚBOK, v podobě studie: Tvarový vývoj nábytku: stoly, tvarový výzkum nábytku, průmyslový vývoj nábytku. Autoři ve zprávě zhodnotili vývoj stolového nábytku v zahraničí a současný dostupný sortiment v tuzemsku.
Další návrh bytového interiéru Evy Hrůzové byl prezentován na výstavě Ostrava 1963, kde z typového nábytku sestavila interiér vzorového bytu panelového domu v konstrukční soustavě T0 3B pro čtyřčlennou rodinu.
Eva Hrůzová se v roce 1961 s kolektivem ÚBOK zúčastnila studijní cesty do Francie. Inspirovala se zkušeností s architekturou Finska, které kolem poloviny šedesátých let navštívila.
Zdroje a bibliografie:
Eva Hrůzová – Jindřich Chalupecký – Ilja Kvasnička, Tvarový vývoj nábytku: stoly, tvarový výzkum nábytku, průmyslový vývoj nábytku, Praha 1962.
Jan E. Koula – Karel Koželka, Dnešní byt, Praha 1962, s. 70, o. 98, 100, 102, 103, 259, 311.
Kol. autorů, Encyklopedie moderní ženy, Praha 1966, s. [432a, 432e, 432h].
Jan E. Koula, Poznáváme architekturu, Praha 1973, s. 159.
Andrea Bohmannová, Dnešní byt a věci kolem nás, Praha 1974, s. [80a].
Jan Simota – Zdeněk Kostka, Sto let práce Uměleckoprůmyslové školy a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, 1885–1985, Praha 1985.
Jan Sokol, Moje plány: paměti architekta, Praha 2004.
Daniela Kramerová – Vanda Skálová (edd.), Bruselský sen. Československá účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let, Praha 2008.
Ladislav Zikmund-Lender (ed.), Experimentální sídliště Invalidovna, Hradec Králové 2014.
Iva Knobloch – Radim Vondráček (eds.), Design v českých zemích 1900–2000: instituce moderního designu, Praha 2016.
Periodika:
Karel Koželka, Co bude nového v našem nábytku, Domov, 1960 č. 4, s. 9–13.
Výsledky soutěže „Nábytek“, Výtvarná práce VIII, č. 7, 11. 4. 1960, s. 11.
Karel Koželka, O novém prostředí v bytě, Výtvarná práce VIII, č. 22, 26. 11. 1960, s. 1–3, 12.
Marie Benešová, Nové byty v experimentálních domech na Invalidovně, Architektura ČSR XIX, 1961, č. 9, s. 601–605.
-hla [Zdena Hlavová], Experiment, Domov, 1961, č. 4, s. 9–15.
Libuše Marková, Očima návštěvníků, Domov, 1961, č. 5, s. 14–18.
Redakce, Ostrava 1963, Domov, 1963, č. 5, s. 7–11.
Bhá-, Prostor a člověk, Květy XIV, 20. 6. 1964, č. 25, s. 31.
Milena Lamarová, Rozhovor s akad. arch. Evou Hrůzovou, Signál. Ilustrovaný týdeník, 15. 4. 1965, č. 15, s. 14–15.
Jan E. Koula – Karel Koželka, Padesát let úsilí o nový interiér, Architektura ČSR XXVII, 1968, č. 9–10, s. 607–618.
Jaroslav Kadlec, Nástin vývoje bytového nábytku v ČSSR po roce 1945, Architektura ČSR XL, 1981, č. 4, s. 166–172.
Zdeněk Dvořák, Zadáno pro ÚBOK, Domov, 1983, č. 5, s. 40–42.
Daniela Karasová, Ústav bytové a oděvní kultury v Praze, Umění a řemesla, 2010, č. 1, s. 8–13.